Snímek nazvaný Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story, který bude od středy k vidění také na českém Netflixu, se vrací k jednomu z nejzvláštnějších okamžiků Dylanova života - turné po USA z roku 1975, jež bylo hravé jako kočovná estráda a které už tehdy sledovaly kamery.
Na akcích Rolling Thunder Revue vystoupila skupina hudebníků, v níž kromě Dylana účinkovali písničkářky Joni Mitchellová a Joan Baezová, kytarista a zpěvák Roger McGuinn, básník Allen Ginsberg nebo glam rocker Mick Ronson.
Navzdory Dylanově hvězdné pověsti záměrně vystupovali v malých sálech a koncerty často ohlašovali na poslední chvíli. "Nebyl to úspěch, pokud tedy měříte úspěch ziskem. Ale bylo to dobrodružství," vzpomíná ve Scorseseho filmu Bob Dylan.
Ten tři roky nato použil část dokumentárních záběrů z Rolling Thunder Revue do svého čtyřhodinového hraného snímku Renaldo a Clara, kde je smíchal s improvizovanými hereckými etudami. Film ale u kritiků i diváků propadl a Dylan už od té doby nic nenatočil.
Martin Scorsese při tvorbě nynějšího dokumentu prošel více než 100 hodinami záběrů, které vznikly v roce 1975, a doplnil je vlastními novými rozhovory s Dylanem, Baezovou, herečkou Sharon Stoneovou a dalšími, kteří si na kameru vymýšlejí, co se při turné údajně přihodilo.
"Rozhodně tomu neříkáme dokument," upozorňuje jedna z producentek snímku Margaret Boddeová.
To je jiný přístup, než jaký Scorsese zvolil roku 2005 při natáčení svého prvního filmu o Dylanovi. Jmenoval se No Direction Home a šlo o nepřikrášlený dokument mapující, jak se v 60. letech minulého století Dylan, jenž nedokončil vysokou školu, stal hvězdou písničkářské scény v New Yorku a později celosvětově známým rockerem.
Současný film zachycuje mimo jiné to, jak Dylan roku 1975 při turné Rolling Thunder Revue zpívá své hity Mr. Tambourine Man nebo Knockin' on Heaven's Door s bílým make-upem na tváři a divoce při tom poulí oči. "Člověk říká pravdu, jen když má na sobě masku," konstatuje ve filmu Dylan.
"Na tomhle turné navázal s publikem nějaký zvláštní vztah, který všem vyrazí dech," slibuje producentka Boddeová.
Fiktivní části Scorseseho filmu podle ní "vycházejí z ducha turné" a do snímku zapadají proto, že Dylan "na turné vypadá o tolik jinak, a svým způsobem na kameru hraje".
Jednou ze smyšlených postav ve Scorseseho snímku je údajný nizozemský režisér, kterého ztvárnil Martin von Haselberg, manžel herečky Bette Midlerové. Vystupuje zde jako filmař, který se roku 1975 prý snažil zachytit ducha Dylanova turné.
V interview, které se Scorsesem sehrál na kameru, Haselberg lituje, jak mu Dylan při svém interview nebyl schopen napřímo odpovědět na jedinou otázku.
Oscarový režisér Martin Scorsese, jinak autor hudebních filmů Poslední valčík nebo dokumentu George Harrison: Living in the Material World, při práci s archivními záběry vynechal většinu improvizovaných scén, které již Dylan použil v Renaldovi a Claře.
"Zajímalo nás to turné samotné, ne ten film," zdůrazňuje David Tedeschi, jeden ze Scorseseho střihačů.
Přesto se najdou výjimky - součástí nového filmu je tak například scéna, ve které Dylan na baru rozmlouvá s Joan Baezovou oděnou do stavebních šatů. Bývalí milenci si tu vyměňují ironické poznámky o tom, proč si nakonec každý vzal někoho jiného.
