Když filmař Martin Suchánek začal natáčet dokument o českém skladateli Bedřichu Smetanovi, o nejslavnějším dirigentovi současnosti Danielu Barenboimovi a zkoušení "jejich" díla Má vlast pro Pražské jaro 2017, nebyl z toho tento v Berlíně žijící hudebník s kořeny v Argentině, Izraeli, Palestině a Španělsku zrovna nadšený. K natáčení nakonec svolil, ale zpočátku režiséra ignoroval.
"Byl to velký risk, někoho si takto pustit k tělu a nevědět, zda se bude chovat vhodně a diskrétně," řekl se smíchem na premiéře snímku Barenboim / Smetana / Má vlast v kině Lucerna.
Nyní má pro dokument a jeho tvůrce Martina Suchánka jen samé superlativy. Když se kolem něj na slavnostní premiéře v Lucerně kupili fotografové, vzal českého filmaře kolem ramen a řekl: "Tohle je hrdina dne, na něho upřete pozornost, podařila se mu velká věc."
Zmiňoval rovněž režisérův takt, cit pro hudbu i pro danou situaci. "… a taky trpělivost," doplnil ho Suchánek. "Ano, jistě, projevil i velkou míru trpělivosti se mnou," usmíval se dirigent.
Na otázku, zda film přináší jeho pravdivý portrét, když se člověk stylizuje před kamerou, Barenboim odpověděl:
"Ne, ne, já jsem nestál před kamerami, ale před velkým a slavným hudebním tělesem a to je značný rozdíl. Všichni ze štábu se chovali tak ohleduplně a tiše, že jsem o nich nevěděl. Proto se režisérovi podařilo natočit zcela pravdivý dokument."
Dokument je nejen pravdivý, ale také vlastenecký. Divákovi se při sledování postupně vkrádají do hlavy i do srdce pocity hrdosti - na Smetanu, na Mou vlast, opěvovanou všemi těmi světovými muzikanty, a vlastně i na samotnou vlast, kterou Smetana hudbou vylíčil. Tak byl dokument také koncipovaný.
"Má vlast nemá ve světě obdoby," říká sám dirigent Barenboim. "Žádný národ nemá takovou skladbu, která by byla tak přímo a pevně spjata s národem. Je to univerzum české země, české historie, českých pocitů. A není nic špatného na tom, napsat vlasteneckou skladbu, česky znějící skladbu."
Když vysvětloval, jaký je rozdíl mezi nacionalisty ve smyslu vlastenců a nacisty, vysloužil si potlesk zaplněné Lucerny.
"Vlastenci říkají, že jejich země a jejich hudba jsou krásné. Na tom není nic špatného. Nacisti říkali, že jedině oni správně rozumí hudbě. Umíte si to představit? Já se narodil v Argentině, takže bych mohl hrát akorát tak tango!"
Ocenil i hudební kvality cyklu Má vlast. "Je to především skvělý hudební kus a je jedno, jestli ho hrají Češi, nebo Švýcaři. Funguje univerzálně, je to bohatý příklad toho, co všechno může hudba vystihovat. V zahraničí by se měl hrát častěji. Je to neprávem opomíjené dílo, které se skoro vůbec nikdy nehraje jako celek, což je velká škoda," uzavřel.
