Praha - Když loni začátkem roku Leonard Cohen vydal po osmileté pauze album Old Ideas, probíhající diskuse nad ním se týkaly především dvou témat, že možná jde o poslední z alb melancholického písničkáře a že lepší už celé dekády nevydal.
V neděli 21. července tak přijede do O2 Areny rozvážný hudebník, jehož kariéra po dlouhých letech nedegraduje, a tudíž se nemusí spoléhat na nejslavnější písně typu Hallelujah.
„Jeho tříhodinové sety jsou jakousi živou obdobou stropu Sixtinské kaple. Před jejich krásou musíte mlčet, někdy pláčete, ale vždy jste vděčni, že jste mohli získat natolik zářivý a majestátní zážitek," recenzoval nedávný londýnský koncert deník The Telegraph.
Cohenovo předchozí evropské turné proběhlo před pěti lety a takřka všechny zastávky tehdy hlásily vyprodáno. Aktuální pražský koncert nevzbuzuje podobně velký zájem a lístky jsou stále dostupné na terminálech Sazky za ceny od 1290 korun.
Hudební básník, co nespoléhá na minulost
Leonard Cohen začínal svou uměleckou kariéru jako básník. První sbírku Let Us Compare Mythologies vydal ještě jako student v roce 1956. Značný ohlas v uměleckých kruzích sklidila hned jeho další sbírka The Spice-Box of Earth vydaná o pět let později.
Prakticky v celém svém díle, literárním i hudebním, se Leonard Cohen zabývá tématy náboženství, izolace a složitých mezilidských vztahů.
Coby folkový zpěvák Cohen začínal až v druhé polovině šedesátých let. Úspěch se dostavil hned po vydání prvních alb Songs of Leonard Cohen (1967), dodneška považovaném za jednu z nejlepších písničkářských desek historie. Milostná nokturna se smutným koncem se stala univerzálním jazykem napříč generacemi a s jejich melancholie se stala jakýmsi etalonem, k němuž se vztahuje velká část dnešních písničkářů a dalších hudebníků.
Cohenovy písně přezpívali mimo jiné Joan Baez, Joe Cocker nebo Diana Ross. Na kompilačních deskách jim zase vzdali hold natolik rozdílní tvůrci jako Nicka Cave, R.E.M. nebo Pixies.
Kouzelné bezčasí Cohenovy tvorby
Jeden z nejslavnějších žijících písničkářů všech dob ovšem nemusí žít jen z vlastní minulosti, což dokázalo právě loňské album Old Ideas. Sice jde o nahrávku rozvážného starého muže, který si více hledí vlastní kariéry než okolního hudebního dění. Nicméně artikulace emocionálních hnutí zůstala stejně působivá jako zamlada a většina skladeb už při prvním poslechu vyvolává dojem písňového kánonu, aniž by z něj jakkoliv okázale čerpala.
Ostatně, Leonard Cohen vždy fungoval mimo zavedený tok hudebního průmyslu. Když ho nedávno Lou Reed uváděl do Rock'n'rollové síně slávy, pohnutý Cohen ironicky zacitoval jednu z ranných recenzí: „Viděl jsem budoucnost rock'n'rollu a není to Leonard Cohen." A když mu chtěl kdysi věhlasný Phil Spector naordinovat nový zvuk, ačkoliv byl už sám dávno z kursu, nakonec svou nesnesitelnou výstředností tehdy umělecky stagnujícího písničkáře otrávil.
„Čas je evidentně pro Cohena druhořadý; rány se v něm hojí až nesnesitelně pozvolna a dobré písně vyžadují přiměřenou trpělivost. I vrtkavé prožitky libida v Cohenově případě živí nesmrtelnost. Pokusy o chvilkový úspěch pro něj nemají žádnou hodnotu. Ostatně první písňovou sbírkou debutoval až ve třiatřiceti," glosoval bezčasí Cohenovy hudby ve své recenzi Tomáš Turek.
Teď do něj (ne)stárnoucí ikona uvrhne pražskou O2 Arenu. Bude na to mít celé tři hodiny a kromě propagované desky Old Ideas proto pravděpodobně zazní i nejikoničtější skladby v jeho diskografii. Na rozdíl od mnoha dalších ale na minulost nemusí vzpomínat, coby písničkář zůstal Cohen vždy vitální.
Jenom ve vás teď bude hluboké emocionální stavy probouzet o něco hrubší hlas. Možná naposledy...
