Cale je v tom nejlepším slova smyslu legenda a zároveň bezpochyby jedním z nejméně doceněných umělců našeho věku. Přestože mezi intelektuály je citován jako milovaný alt-rockový interpret, stojí jeho pozoruhodná tvorba v ústraní širšího zájmu.
A zbytečně. Mnoho jeho skladeb/desek je vysloveně hitových. Cale je přes své akademicko-avantgardní dovednosti neobyčejně vstřícný k přímočarosti pop-rockové písně.
Čítanka pro náročné
Caleova múza má to štěstí kopulovat s talentem umělce, který už jako mladíček stihl vystudovat hudební vědu na londýnské Goldsmith's Colege, spolupracovat s La Monte Youngem a Johnem Cagem a spoluzaložit mytické The Velvet Underground.
Bohužel většina jeho profilů pomíjí následnou sólovou dráhu, která nabízí neobyčejně dobrodružnou procházku po zásadních milnících sofistikovaného nikoliv však artrockově kudrlinkového rokenrolu. Což není v jeho případě protimluv.
Cale vrývá do dějin moderní hudby nenapodobitelnou stopu. Už od okouzlující něhy desky Paris 1919 přes stylotvornou trilogii Fear, Slow Dazzle a Helen of Troy až po punkové dovádění kolem klubu CBGB's a tvorbu z 90. let nabitou slavnými spolupracemi.
Cale zároveň pomáhal na svět zásadním nahrávkám spřízněně "švihlé" parťačky Nico, divoženky Patti Smith nebo neurvalých Stooges. Je to fascinující příběh, jejž je v krátkosti nemožné uspokojivě aspoň shrnout.
Divoký milovník
Cale je sice skladatelské a studiové zvíře, ale teprve naživo se jeho talent naplno rozběsní. Snad jeho velšský původ má na svědomí nevyzpytatelnost každého koncertu.
S oblibou drolí napadrť struktury svých "slavných" písní a předkládá je bez mrknutí oka v podobách, které svou neidentifikovatelností dělají těžkou hlavu i nejoddanějším příznivcům. Ale právě ona vášnivá divokost činí jeho hudbu ještě přitažlivější.
Z mírumilovného výrazu je schopen v mžiku přejít k běsnění a zase zpět. Jako postmoderní černokněžník uhrane každého, kdo v sobě objeví jen trochu zvrhlého hudebního romantismu.
Zároveň umí nabídnout teskné love songy, které stojí bok po boku těm nejlepším z pera Leonarda Cohena. Ačkoliv soutěžení v hudbě nemá opodstatnění, tvrdíme, že jeho (I Keep a) Close Watch je jednou z nejsilnějších a nejpřímočařejších milostných písní, ne-li tou nejopravdovější vůbec.
Dovádět, ale nekouřit
Pokud se ale chystáte zapálit si na jeho koncertě cigáro, žádný love song nečekejte. Na kouř alergický Cale vás nejdřív přibije k zemi zabijáckým pohledem a nakonec znemožní před celou kongregací. Návštěvníci jeho posledního, jinak strhujícího pražského koncertu mohou vyprávět.
Koncertní šňůru, která se Českem provlékne hned nadvakrát, mistr podniká k aktuální písňové desce Black Accetate. Ze zvuku nahrávky je zřejmé, že se Cale chystá předvést svou syrovější tvář.
Ale kdo ví; třeba své čtyřiašedesátiny, které 9. března v Praze oslaví, pojme neočekávaně. Ostatně u přísně rozpustilého Johna Calea by to nijak překvapivé nebylo.
P.S. Jako průvodce Caleovým světem doporučujeme výpravnou autobiografii What's Welsh For Zen nebo aktuálnější Sedition and Alchemy od Tima Mitchella.
