Pražský koncert se uskuteční v Kulturním domě Barikádníků ve Strašnicích, brněnské vystoupení v Sono Centru.
"Vyvrcholením večera bude sestava ze 'zlaté éry' Poutníků. Jen místo Jiřího Plocka, jenž bude celý večer moderovat, zaskočí Pavel Páca Petržela. Ten hrál v Poutnících právě před Jirkou," popisuje promotér koncertu David Němeček.
Hudebníci zahrají hity jako Až uslyším hvízdání, Švartnový náramky, Napsal jsem jméno svý na zdi, Všem Kryštofům Kolumbům, Pojďme se napít, Wayfaring Stranger nebo Apropos Country. "Na závěr pak samozřejmě zazní zlidovělá Panenka nebo Will The Circle Be Unbroken," dodává Němeček.
Poutníci vznikli roku 1970. Na rozdíl od mnoha bluegrassových kapel, které hrály americkou klasiku s českými texty, sázeli spíše na vlastní tvorbu. "Když jsme přišli do kapely na počátku osmdesátých let, velmi brzo jsme začali v nové sestavě hrát hudbu, ke které se ta tradiční americká country dala jen stěží napasovat," vzpomíná zpěvák, banjista a skladatel Robert Křesťan.
"Nakonec jsme klasické bluegrassové skladby nemohli přebírat vůbec, protože nevyhovovaly stylu, který jsme si poměrně záhy vytvořili. Svou roli v tom měl hlavně Svaťa Kotas, tehdejší banjista, který byl velmi originální a instrumentálně svébytný, a samozřejmě i moje písničky. Nevědomky jsme se pak stále více vydávali po vlastní cestě," dodává Křesťan.
Poutníci propojovali trampské, folkové a country písně s kytarou, bendžem, mandolínou a se saxofony. "Americkou venkovskou hudbu z Apalačských hor použili spíš jako základní plán, na kterém postupně vystavěli osobitý 'czechgrass', jak ho pojmenoval slavný newyorský banjista Tony Trischka," napsal Ivan Hartman v Hospodářských novinách.
"Tehdejší mandolinista Poutníků Jiří Plocek dokonce připomíná, že má-li být hudba pravdivá, musí ji muzikanti hrát především sami pro sebe, aby naplnili určitý vnitřní pocit. Pak může z hloubi nadchnout i publikum. Tím se Poutníci řídili," dodal Hartman.
Podle něj byli Poutníci koncem 80. let jednou z nejžádanějších československých skupin. Hráli až přes 200 koncertů ročně před vyprodanými sály, jejichž kapacita často dosahovala tisíce míst. Vydali dvě česky zpívané desky, dvě "exportní" anglické a zlatou éru uzavřeli koncertním dvojalbem.
V roce 1990 získali Poutníci v USA za alba Wayfaring Stranger a Chromí koně cenu Společnosti za zachování a rozvoj amerického bluegrassu za nejlepší neamerické album roku. "Byla to pro nás euforie. Dokonce jsme měli letět do Ameriky převzít tu cenu, ale kvůli problémům s vízy jsme se tam nedostali," podotýká banjista a houslista Luboš Malina.
Krátce poté se cesty Poutníků rozešly. Křesťan s Malinou zamířili do Druhé trávy, ve které hrají dodnes, Plocek založil Teagrass, František Linhárek se věnoval pouze manažerským aktivitám.
"Doba dozrála, já osobně jsem vnitřně svůj pobyt u Poutníků skončil v roce 1989. Byly tu důvody muzikantské, filozofické a samozřejmě i lidské, ale ty byly nejméně důležité," vysvětlil svůj odchod dříve Robert Křesťan.
Dnes Poutníci vystupují v sestavě Jiří Pola, Jan Máca, Jakub Bílý a Peter Mečiar.
Největším hitem Poutníků je skladba Panenka, kterou už Robert Křesťan hrává jen na přání posluchačů. Už na albu Chromí koně je Panenka v "dechovkové verzi", což Křesťan považuje za recesi, ale Malina za jakési "skoncování s Panenkou".
Před třemi lety Poutníci kompilací nazvanou Zlatá éra 1983-1991 připomněli 30 let od vydání debutového alba. Na výběru nescházejí ani předělávky rockových hitů jako Tažní koně (Heavy Horses) od Jethro Tull nebo Telegrafní cesta (Telegraph Road) z repertoáru skupiny Dire Straits.
"Tyhle konkrétní písně jsem navrhnul já, ale kapely Dire Straits a Jethro Tull jsme měli rádi všichni, a písně zpracovali Miroslav Hulán a Jirka Plocek. Byla to velká výzva," dodává Robert Křesťan.
