Dvaatřicetiletý zpěvák, tanečník, bojovník v brazilském jiu-jitsu, vegan, milovník komiksů a propagátor všemožných vozítek či skateboardů je těžko uchopitelnou postavou české pop-music. Spousta lidí si ho pořád pamatuje z doby před deseti lety jako "toho černocha", který se zúčastnil soutěže Česko hledá Superstar. Nevyhrál, skončil sedmý.
Jenže Ben Cristovao se od té doby hodně posunul a včerejší koncert to potvrdil. Vyčníval vždy, už když jako prcek závodně lyžoval na bílých svazích plných bílých lyžařů, nebo později, když se stal mistrem republiky ve snowboardu. Umělecky to ale chtělo trochu delší čas - v novácké éře se přece jenom soustředil na líbivý, prvoplánový, byť ne úplně stupidní "popík".
Postupně ale rozšířil záběr: přijala ho hiphopová komunita, rád se podívá do světa funky a R&B, jeho mainstreamová muzika má díky spolupráci s kanadským producentským týmem The Glowsticks mezinárodní sound. Jasně, není to hochkultur, žádné vysoké umění, přestože Cristovao mluví plynně německy, anglicky, česky a s ohledem na své angolské kořeny i portugalsky. Ale také to není nic pitomého.
Asi nejvýraznější emocí sobotního večera v O2 areně bylo nadšení. Sálalo z pódia i hlediště. Z pohledu demografie jednoznačně převažovaly návštěvnice kategorie 15 až 34 let, které se svým idolem zpívaly zpravidla celé sloky, zvláště ty milostné a erotické. Nejedenkrát kolem sebe člověk zaslechl: "Kámo, já ho miluju!"
To samé říkal i on. Bylo zjevné, jak moc si vyprodané O2 areny váží, jak moc si večer užívá. Někdy až příliš - trocha chladnějšího kalkulu by v určitých momentech byla ku prospěchu, speciálně s ohledem na starší publikum, které se v hale vyskytovalo také, třeba jako četný rodičovský doprovod. Neustálá provolání "Máte ještě sílu? Fakt jo? Já vás miluju!" během dvou a půl hodin rychle omrzí.
Jinak ale všechna čest. Cristovao předvedl fyzicky náročnou show (ano, bicepsy byly) a největší hity si záměrně nechal až na závěr, kdy v poměrně rychlém sledu naservíroval Bomby, ASIO, Sweet Chilli i Těžký váhy, tedy hity, které jej vystřelily z druhořadých diskoték do arén a na festivaly.
Ani písně, které jim v průběhu koncertu předcházely, nenudily - i díky poměrně originální doprovodné show s akrobatkami, tanečníky na chůdách nebo hosty, jako byl Majk Spirit. Vždyť právě slovenští rapeři Cristovaovi otevřeli dveře na českou a slovenskou hiphopovou scénu.
Největší předností koncertu, stejně jako veškeré Cristovaovy tvorby, však bylo něco subtilnějšího než zábavná taneční party, jíž večer připomínal ze všeho nejvíc. A co tedy? Že to byla oslava jinakosti, otevřenosti, tolerance.
Protože jestli něco "Benny Cristo" dlouhodobě zdůrazňuje a symbolizuje, pak právě to, že není podstatné, kdo má jakou barvu pleti, odkud pochází nebo jakou má sexuální orientaci. Bohužel jde o něco, co je dnes znovu třeba připomínat.
A Cristovao má docela dobré možnosti, jak to dělat. Navíc mu nechybí humor. Příklad? Takovou otázku těch 15 tisíc lidí asi nečekalo: "Řekli vám rodiče, odkud jste? Jestli z gauče, auta nebo z postele? Protože je úplně jedno, jestli jste z Afriky, Evropy nebo Asie, ale pokud jste z auta nebo z gauče, tak to je cool, většina lidí je totiž z postele."
Takže když na úplný závěr řval do mikrofonu "Ptali se mě, jestli se mi daří", člověk si s ním chtě nechtě musel zakřičet i zbytek refrénu: "Koukni na ty davy / Já bych řekl, že asio / Asi jo / Ty vole asio!"
Ben Cristovao
O2 arena, Praha, 21. září
