"Coppola nechal herce střílet ostrými náboji," zní jedna z mnoha neuvěřitelných informací o natáčení Apokalypsy. Americký novinář Sam Wasson je na nás hrne od prvních stran. Ostřílený autor několika knih z hollywoodského zákulisí ví, jak čtenáře vtáhnout do děje. Po krátkém prologu se vrhá rovnou do nitra filipínské džungle, kde koncem 70. let minulého století vznikalo velkorysé podobenství inspirované válkou ve Vietnamu a knihou Srdce temnoty od Josepha Conrada.
Produkci Apokalypsy obestírá mnoho legend. Francis Ford Coppola se před štábem prý skrýval v nečinné sopce. Teploty byly tak extrémní, že se mu roztekly zásoby kokainu. Herec Martin Sheen během natáčení úvodní scény málem zešílel a později dostal infarkt. Vrtulníky si tvůrci půjčovali od filipínského diktátora Ferdinanda Marcose, který s nimi v mezičase potlačoval povstání.
Wasson se historky, proslulé i díky dokumentu Srdce temnoty, nesnaží vyvracet. Své vyprávění o vlivném filmaři, které vydalo nakladatelství Universum a do češtiny jej stylisticky vyváženě přeložili Iva Hejlíčková s Michaelem Málkem, pojal jako divoce ubíhající proud myšlenek a scén. Životopis s komiksovou obálkou a názvem odvozeným z Dantovy Božské komedie se sice opírá o stovky hodin původních rozhovorů, nejde však o seriózní, natož akademickou historiografickou práci. Nelineární strukturou a množstvím přímé řeči má Cesta do ráje blíž k románu, v jehož centru stojí jeden nekompromisní vizionář.
Místo aby autor chronologicky převyprávěl Coppolův život, vybral si pár klíčových momentů jeho kariéry a ty popisuje s detailností, která je někdy fascinující a sem tam úmorná. Přitom nastiňuje, jak režisér snímků Kmotr nebo Rozhovor žije, přemýšlí a pracuje. Krom množství rozhovorů využívá bezprecedentního přístupu do Coppolova archivu.
Nejsmělejší utopie
Linie spojující jednotlivé epizody zachycuje příběh sanfranciské produkční společnosti American Zoetrope.
Coppola ji založil koncem 60. let coby experimentální hřiště pro sebe a vrstevníky jako George Lucase nebo Waltera Murcha, kteří byli otráveni výrobním modelem hollywoodských studií. Chtěli iniciovat osobní projekty mimo systém. Kromě "filmových spratků", jak bývá nastupující generace amerických režisérů nazývána, firma nabídla zázemí zahraničním autorům typu Jeana-Luca Godarda, Akiry Kurosawy nebo Wima Wenderse.
Wasson představuje American Zoetrope jako první a nejsmělejší z Coppolových utopií. Šlo o komunitní fantazii, jež měla vrátit moc umělcům, prosadit technologické inovace typu vícekanálového zvuku a prosperovat. To poslední jí šlo nejhůř.
Po Apokalypse chtěl Coppola zkusit něco jiného. Film One from the Heart měl být moderně pojatou poctou technicolorovým muzikálům ze 40. a 50. let. V průběhu produkce ale jeden z hlavních sponzorů odstoupil a zoufalý režisér musel zastavit svůj majetek v hodnotě osmi milionů dolarů, aby nákladné dílo dokončil.
Výtvarně oslnivý experiment z roku 1981 v kinech přesto propadl. Pro American Zoetrope byl neúspěch málem fatální. Coppola se v následujících letech stáhl k menším a zakázkovým snímkům. V nových poměrech ani nemohl jinak. Ohromující tržby Čelistí nebo Star Wars přesměrovaly zájem Hollywoodu od autorských děl k obřím spektáklům s potenciálem zarezonovat díky mnoha přidruženým produktům napříč zábavním trhem.
Triumf v Cannes
Wasson líčí výsek Coppolovy kariéry lemovaný právě vzestupem a pádem American Zoetrope. Mezitím jsme svědky mnoha menších osobních i profesních úspěchů nebo krizí. Film a soukromý život se přitom neustále ovlivňují. Stresující natáčení Apokalypsy protagonistu málem stojí manželství s jeho ženou Eleanor, která kromě náladových výkyvů musí snášet i jeho četné mimomanželské poměry.
Po noční můře na Filipínách a vysilující postprodukci, kdy se naplno projeví umělcův perfekcionismus, je Apokalypsa každopádně dokončena a Coppola ji veze do Cannes.
Atmosféru ve festivalovém paláci po rozsvícení světel líčí Sam Wasson s charakteristickým smyslem pro drama: "Ticho v paláci trvalo. Vteřinu. Dvě vteřiny. Tři vteřiny. Pak erupce, ovace vestoje, nevíra, davové šílenství, světla reflektorů na obloze…".
Střídání otupující deprese s momenty absolutního štěstí je zjevně základní dynamikou Coppolova dobrodružného osudu i Wassonovy poutavé knihy. Jako kdyby v životě režírujícího snílka nedocházelo k ničemu obyčejnému, průměrnému.
Úspěchy, které zažíval, měnily jeho postavení, zároveň ale podstupoval enormní rizika. Také intimní rodinné momenty s dcerou Sofií Coppolou, dnes uznávanou autorkou filmů jako Ztraceno v překladu, publikace podává coby emotivní melodramata.
Kdyby si někdo usmyslel, že Coppolův život zfilmuje, Cesta do ráje mu to výrazně ulehčí. Flashbacková struktura, budování napětí, strategicky rozvržené zvraty a živý styl s citem pro výmluvné detaily, odrážející režisérovou manickou energii, jsou pro to jako dělané. Podle jedné z dřívějších Wassonových knih, věnované režiséru Bobu Fosseovi, již ostatně vznikla minisérie Fosse/Verdon.
Bez pomníku
Kniha by byla vhodným základem pro scénář ještě z jednoho důvodu. Přes všechna grandiózní slova o tom, jak "se nikdo nepouštěl do větších dobrodružství, nikdo víc neexperimentoval a nikdo nebyl vlivnější", nevytváří kult osobnosti. Coppolu ukazuje jako člověka, který hýří sebevědomím, ale neustále zpochybňuje a znovu objevuje sebe sama i možností kinematografie.
Z desítek příhod vychází najevo, že v naplnění některých velkolepých vizí mu nebránila jen nedůvěra investorů. Vinit může i svou vznětlivou povahu, rozhazovačnost, neorganizovanost a nezkrotné ego. Rozpočet filmu One from the Heart byl enormní i kvůli neskromnému honoráři pro režiséra. V pořádání opulentních večírků pro hvězdné kamarády pak držitel pěti Oscarů pokračoval, i když jeho společnost mířila k bankrotu a musel propouštět zaměstnance.
Kam náleží Francis Ford Coppola v dějinách kinematografie a zda měl opravdu nakročeno k tomu, aby změnil pravidla Hollywoodu, zřejmě časem střízlivěji posoudí filmoví historici.
Sam Wasson napsal hlavně zábavnou knihu o muži, který nikdy nepřestal hledat způsoby, jak žít a tvořit ve velkém. Občas kvůli tomu dal všanc vlastní dům, jindy život nebo své prosperující vinařství. To obětoval, aby mohl natočit Megalopolis.
Na plac tohoto projektu Wasson přijíždí v závěru knihy. Stává se přímým svědkem toho, jak si Coppola za 120 milionů dolarů, tedy v přepočtu skoro tři miliardy korun, plní svůj zřejmě poslední utopický sen. Na herce tentokrát nekřičí. Na place nevládne panika. Nehrozí tajfun ani občanská válka. Z filmaře, který se celý život pohyboval mezi extrémy, konečně vyzařuje klid a pocit naplnění.
Zní to jako příliš ideální rozuzlení, ale Sam Wasson stejně jako Francis Ford Coppola a jiní talentovaní vypravěči dobře chápe, že realita někdy musí ustoupit příběhu.
Kniha
Sam Wasson: Cesta do ráje - Příběh Francise Forda Coppoly
(Přeložili Iva Hejlíčková a Michael Málek)
Nakladatelství Universum 2024, 360 stran, 459 korun
