Pětaosmdesátiletý držitel Oscara za gangsterku Kmotr II soutěží s novinkou o Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu. Do klání se probojoval poprvé od roku 1979, kdy v Cannes vyhrál se svým dnes již klasickým snímkem Apokalypsa.
Když se umělec o holi a ve slamáku objevil na červeném koberci, přivítal ho mohutný aplaus. Další několikaminutový potlesk následoval v sále.
Megalopolis byla zřejmě nejdebatovanějším titulem letošní přehlídky. Očekávání ještě vzrostla po sérii článků líčících chaotické natáčení a upozorňujících, že režisérovi se pro svou velkorozpočtovou novinku ani po testovacích projekcích stále nepodařilo najít v USA distributora. "Na terasách kaváren luxusního letoviska na Azurovém pobřeží se letos nemluvilo o ničem jiném, než jestli bude Megalopolis stejně mistrovským dílem jako před desítkami let z chaosu zrozená Apokalypsa, nebo jestli to bude prostě jen chaos," shrnuje agentura AFP.
Kritici se v pátek přiklonili spíše k první verzi. "Ten film je nafouknutý, nudný a nepopsatelně povrchní," konstatuje britský deník Guardian, zatímco web Screen Daily píše o "těžkopádném zmatku" a londýnské Timesy dokonce o "ohavnosti". Přesto snímek našel i nemálo zastánců. Server Deadline.com jej označuje za "docela ohromující počin mistra, který se formátu Imax chopil jako Caravaggio plátna" a film vnímá coby "skutečně moderní mistrovské dílo pobuřující svou drzostí". Časopis Indiewire.com chválí "tvůrčí nespoutanost, jež sice nevedla k přebytku dramaticky soudržných scén, ale celému filmu dodává uvolněnost, díky níž od něj nedokážete odvrátit zrak".
Film se odehrává v retrofuturistickém upadajícím New Yorku zvaném New Rome, kde jsou na denním pořádku bakchanálie. Sportovní hala Madison Square Garden se proměnila v pomyslné moderní Koloseum, jež hostí řecko-římské zápasy či vozatajské závody, zatímco venku se rozpadají sochy a místo časopisu Time občané čtou magazín Tempus.
Adam Driver hraje Cesara Catilinu, architekta a vědce oceněného Nobelovou cenou, který disponuje magickými schopnostmi, objevil zázračný nový stavební materiál a nyní chce uvadající město přestavět na utopický, udržitelný ráj na Zemi. Dostal k tomu dokonce svolení od federální vlády a už začal, v dalších pracích mu však brání zkorumpovaný starosta metropole Franklyn Cicero v podání Giancarla Esposita.
Cesarovi před časem zemřela manželka při autonehodě. Teď se zamiluje do starostovy dcery Julie hrané Nathalií Emmanuel ze seriálu Hra o trůny. Ta hrdinovi pomáhá jednak naplnit svou vizi, jednak v Cesarovi probouzí zvláštní schopnost zastavit a zase nechat rozběhnout čas.
Také vedlejší postavy Francis Ford Coppola obsadil hvězdnými herci. V Megalopolis dále účinkují Shia LaBeouf, Laurence Fishburne, Jon Voight, šestaosmdesátiletý veterán Dustin Hoffman nebo Aubrey Plaza, která hraje televizní novinářku.
Režiséra volně inspiroval nezdařený pokus o převrat, který ve starém Římě zkusil zinscenovat Ciceronův protivník Lucius Sergius Catilina.
Megalopolis jako by chvílemi odkazovala ke slavnému černobílému filmu Metropolis od Fritze Langa z roku 1927 nebo filozofickému románu Zdroj od spisovatelky Ayn Rand. Zároveň film upozorňuje, že žádné impérium není věčné, a přeneseně vzato se ptá, zda nezačal neodvratitelný pád americké demokracie, tak jako kdysi nastal pád Říma, přirovnává britský Guardian.
Také podle webu Screen Daily nemůže být pochyb, že režisér hledá paralely mezi USA a Římem. Vypráví o hédonistické, duchovně vyprázdněné společnosti, která už se žene jen za ziskem a bezmyšlenkovitým spektáklem. Při své neodvratné cestě ke zkáze jako by už jen čekala na ránu z milosti.
V tomto varování před sebedestruktivními sklony lidstva dvě nesmiřitelné vize budoucnosti, symbolizované architektem a starostou, otřásají samotnými základy civilizace. "Coppola vždycky věřil v Ameriku, ale jeho víra uvadá a Megalopolis je jeho nejodvážnějším, nejupřímnějším pokusem zastavit čas dřív, než bude příliš pozdě," přirovnává web Indiewire.com.
Autor se netají ambicemi. Za své vzory při natáčení vyjmenoval filozofy Voltaira a Platóna, dramatika Williama Shakespeara, filmaře Alfreda Hitchocka, Stanleyho Kubricka a Akiru Kurosawu, "a také Mojžíše a všechny proroky", jak uvedl. Snímek protkal nejrůznějšími výroky a odkazy na antiku, osvícenství či moderní umění. "Dialogy přecházejí ze současné angličtiny do shakespearovských veršů a dramatické scény střídají archivní záběry všeho možného od letů do kosmu po nacistické přehlídky," shrnuje agentura AFP.
Film také na několika místech experimentuje s hranicemi žánru, když do hry vezme i samotný sál, kde je právě promítán. Uprostřed jedné čtvrteční projekce se například zvedl divák, se zapnutým mikrofonem si stoupl pod plátno a zatímco se v sále na chvíli rozsvítilo, v souladu se scénářem položil otázku hrdinovi hranému Adamem Driverem, zmiňuje web Variety.com.
Coppola začal na projektu intenzivně pracovat začátkem 80. let minulého století. Pak se k němu takřka v každé dekádě znovu vracel v jiné podobě s jinými herci.
Roku 2007 už se plánů na Megalopolis málem definitivně vzdal, když mu na snímek opět nikdo nechtěl dát peníze. Po osmdesátce se nakonec tvůrce rozhodl zainvestovat do něj z vlastní kapsy 120 milionů dolarů, v přepočtu 2,8 miliardy korun, napsal časopis Hollywood Reporter. Režisér kvůli tomu musel prodat část svých vinic.
Film, jehož hrdinovi zesnula žena a který nakonec za největší naději pro lidstvo považuje lásku, Coppola věnoval své manželce a dlouholeté spolupracovnici Eleanor. Zemřela minulý měsíc, bylo jí 87 let.
Megalopolis je jedním z 22 titulů, které na letošním ročníku festivalu v Cannes usilují o hlavní cenu, Zlatou palmu. Porota vedená Gretou Gerwig, režisérkou loňského hitu Barbie, vítěze oznámí příští sobotu.
