Zprvu to vypadá dobře. Manžel se blíží s květinou, co na tom, že jeho apatický výraz se od rána nezměnil. Z květiny se však stane lampa z práce, romantika se mění v hádku a Klára hraná Janou Plodkovou zůstává u stolu sama. Nejen pro dnešní večer. Manžel si pořídí motorku, Klára kolo a děti se ocitnou v kolotoči střídavé péče.
Režisérka a scenáristka Jitka Rudolfová film natočila podle prózy Láska pro samouky od Barbory Šťastné. Snaží se s nadhledem sledovat, kterak jedna nesebevědomá, zato sebezpytem posedlá čtyřicátnice ztrácí veškeré dosavadní jistoty a musí přehodnotit, kudy dál. Snímek má jednu velkou přednost: Janu Plodkovou a její komediální talent. Klára umí být uštěpačná a ironická, umí si přiznat, že je "kráva", a přitom zůstává hrdinkou romantické komedie, které lze přát, aby si dala zase život do kupy.
Vyprávění nepotřebuje tucet protagonistů jako většina českých vztahových komedií, vystačí si s hrdinkou, její matkou, dvěma potomky, trojicí potenciálních partnerů a jednou ezoterickou influencerkou. Tím víc se však projeví, jak líně je film, případně už předloha, napsaný.
Podobným potížím často čelí adaptace postavené na neustálém glosátorství protagonisty a vypravěče. Občasné voiceovery a vnitřní monology nekomentují dění v takové kvantitě jako v předloze. O to více bolí, že průpovídky nejsou tak úderné, jak bylo zamýšleno. Ve větší kadenci lze víc odpustit, tady bohužel nestačí, když se jakž takž trefí každý pátý vtípek.
Klára má na poměry tuzemských komedií poměrně nadefinovanou osobnost. Nese si v sobě nejistoty z mládí a dospívání po boku bonvivánské, nekonvenční matky v podání Zuzany Kronerové. Neumí aktivně řešit momentálně vzniklé potíže, ale zároveň má po ruce alespoň uštěpačný komentář.
Když jí život a manžel nadělí vztahovou pauzu, krizi řeší po svém. Koupí si kolo, nainstaluje seznamovací aplikaci. Ale má tendenci podléhat mužům ve svém okolí a pasivně zůstávat obětí jejich rozmarů.
Nechá si vynadat od školníka před třídními schůzkami, zůstane napospas policistům a papírování, zatímco potenciální partner prchá taxíkem. Také se nechá vmanipulovat šéfem do podivného natáčení s bývalou modelkou, která nyní radí lidem na internetu se vztahy i se zdravím. Tu pojala Barbora Seidlová jako ztělesnění "sluníčkově" se tvářících guruů, lákajících na nablýskané pozlátko, za nímž se ukáže notně prorezlý vnitřek.
Jenže jak vykreslení Klářiny povahy, tak zákruty zápletky se odvíjejí v přílišné zkratce. Občasná situační komika třeba v podobě rande s mladíkem, jenž se rád převléká za jednorožce, nevynahradí, že film lehce bezradně tápe od epizodky k epizodce. Pořádně nevíme, proč a za kým zmizel manžel hraný Jaroslavem Pleslem, který osobní krizi řeší mimo jiné koupí motorky.
Sice je brzy zřejmé, že Václav Neužil coby potenciální partner bude spíše další zamindrákovaný chudák, a nikoli princ na bílém koni, obecně ale mají všechny nabízející se romantické linky jen podobu jakéhosi šidítka, aby film dostatečně dlouho oddaloval proměnu, kterou musí aktéři projít.
Klára je chvíli tou, která se sarkasticky vysmívá jiným, jindy zase nemohoucím uzlíčkem, co se nechá vláčet situacemi podle potřeby, aniž by mezi těmi polohami existovalo jasné pojítko. Tedy kromě výkonu Jany Plodkové, jež postavě dává jistou uvěřitelnost.
Život pro samouky až příliš stojí na klišé a prostopravdách romantických filmů. Tu nejlepší radu do života přitom divák dostane náhodou - od zkušené pragmatické ženy, nikoli z návodů rádoby influencerů. Se svými blízkými je třeba si věci vyříkat, případně jim naslouchat, než utužovat staré spory, respektive udržovat skřípající kontury dlouhodobého vztahu.
Schopností udržovat si nadhled a postavami, které divákům nejsou jedno, film předčí značnou část českého romantického mainstreamu. Přesto při sledování zůstává pachuť z toho, jak málo to je. Snímek se odehrává dost daleko od reality. Redakce lifestylového časopisu, kde Klára pracuje, i společenské a rodinné zázemí dalších aktérů nejsou skutečným prostředím, které by dotvářelo charaktery, jde jen o místa, kde se děj posouvá dál.
Příběh může být sympatický tím, že se tu nevyskytují jen macho pomatenci a protivné hysterky. Nejenže tu je postava citlivého, ohleduplného muže, ale dokonce ji autorka i hrdinka nahlédnou kriticky. Jenže opět platí, že se tak stane až příliš zbrkle, skoro až necitlivě, jen aby se uzavřel další dějový oblouk.
A tak vznikl další trochu kulhavý tuzemský film. Tento se ke své pajdavosti hlásí a místy může být vzpruhou pro všechny podobně nesebevědomé jedince, kteří se perou s limity vlastní osobnosti i věku. I tak ale přichází s řešeními, které jako by samy vzešly z nanicovatého světa lifestylových článků, jejichž psaním se hrdinka živí.
Film
Život pro samouky
Režie: Jitka Rudolfová
Bontonfilm, v kinech od 11. května.
