Žena, která porazila Kasparova. Dokument Královna šachu ignoruje, co by neměl

Podle životního příběhu Judit Polgárové by mohla vzniknout true crime minisérie. Je nejmladší ze tří sester, které se staly součástí radikálního pedagogického experimentu jejich otce Lászla. Ten se v komunistickém Maďarsku rozhodl prokázat svou teorii, že šachoví géniové se nerodí, ale vychovávají. Dcery proto podrobil přísnému tréninkovému režimu – osm až devět hodin šachu denně, žádné prázdniny, izolace od klasické školní výchovy a vrstevníků.

Dokument režisérky Rory Kennedyové otcovu kontroverzní metodu sice zmiňuje, ovšem nakládá s ní se znepokojivou lehkostí. Archivní záběry, na nichž malá Judit chladnokrevně drtí dospělé muže v pletených svetrech, jsou divácky vděčné, ale plní čistě ilustrační funkci. Nevedou k otázkám vznášejícím se celou dobu ve vzduchu – jaké byly psychologické dopady Lászlovy metody na Polgárovou? A je ztráta dětství adekvátní cenou za podobný úspěch?

Zobrazit
9 fotografií

Svůj „feel good“ tón vyprávění neztrácí ani během mapování sexismu, který je v šachu zakořeněn hlouběji než v jiných sportech. Kennedyová nicméně efektivně využívá dobové citáty protagonistčiných soupeřů, které dnes zarážejí svou necitlivostí. Bobby Fischer sebejistě prohlašuje, že ženy nejsou stejně chytré jako muži. Někdejší mistr světa Garry Kasparov zas zpochybňuje samotnou biologickou predispozici žen pro vrcholový šach.

Když mistr nehraje fér a ostatní mlčí

Ústřední dějovou linkou dokumentu se po roztěkaném prologu stává právě rivalita s Kasparovem. Dokument se detailně věnuje skandálu z roku 1994, kdy si Kasparov během hry s Polgárovou uvědomil svou chybu a vzal zpět již provedený tah. Kamera jeho porušení pravidel zachytila, rozhodčí jej ignorovali. Vyjukaná Polgárová neměla odvahu se ozvat.

Střih Jesseho Overmana a Azin Samariové v této pasáži funguje výborně – interakce mezi archivními záběry a dnešními výpověďmi obou aktérů má tempo bleskového šachu. Historické vítězství Polgárové nad Kasparovem v roce 2002 je pak vylíčeno jako emotivní okamžik velkého zadostiučinění. Většina dokumentu ale podobnou působivost postrádá.

Netflix od dokumentaristů a dokumentaristek vyžaduje vizuální jazyk, který má za každou cenu zamezit tomu, aby ochabla pozornost diváků. Šach je přitom sport vyžadující velkou soustředěnost a trpělivé promýšlení každého tahu. Kennedyová se proto jeho „usedlost“ snaží přebít hyperaktivním stylem. Punk-rockový soundtrack s hity od Blondie nebo kapely Elastica má scénám u šachovnic zřejmě dodat dravost, ale často působí nepatřičně.

Jde o symptom širšího trendu netflixovské dokumentaristiky – snaha proměnit každé téma ve vzrušující drama i za cenu jeho zploštění. Film nám sice nabídne rychlokurz sicilské nebo berlínské obrany, ale jinak zůstává na povrchu. Stejně jako v seriálu Dámský gambit (The Queen's Gambit), ke kterému se dokument hlásí svým originálním názvem Queen of Chess, je zde šachovnice jen prostředkem k odvyprávění emancipačního příběhu.

Související

Soukromé dopisy slavné české dirigentky Kaprálové ožívají ve strhujícím dokumentu

Inspirativní, ale bez temných odstínů

„Chtěla jsem své soupeře zabíjet. Obětovala bych cokoli, abych dala mat,“ říká ve filmu dnes devětačtyřicetiletá Polgárová. Citáty jako tento v sobě nesou víc emocí než veškeré uměle budované napětí a daří se jim to, do čeho se režisérka raději nepouští: poodhalují komplikovaný vnitřní svět hráčky, která svou identitu musela zcela podřídit černým a bílým šachovým políčkům.

Kennedyová se bojí klást nepříjemné otázky, bojí se ticha, čekání a temnějších odstínů rodinné historie Polgárových, které by mohly narušit přímočaré vyprávění o slavném vzestupu jedné neohrožené ženy. Natočila film, který je informativní a inspirativní, ale pro šachové nadšence bude zřejmě příliš stručný a pro milovníky emočně vrstevnatých dramat zase příliš vyleštěný.