


Do kin tento týden vstupuje nový dokumentární snímek Petra Záruby s názvem Kaprálová, který byl loni oceněn na MFDF v Jihlavě. Vypráví o předčasně zesnulé talentované skladatelce a dirigentce Vítězslavě Kaprálové. Střípky z jejího života si můžete prohlédnout na následujících fotografiích, které pocházejí ze sbírky Moravského zemského muzea v Brně.
Dokument diváky přenáší do předválečné Evropy, kdy dvaadvacetiletá česká hudebnice odjíždí studovat na prestižní pařížskou hudební školu s cílem prosadit se v mužském světě hudby.
„Když já se nespokojím s tím, píši-li lépe než nějaký ten vůl v Praze, ale já chci přetrumfnout všechna ta tři B-B-B: Bacha, Beethovena, Brahmse,“ píše mladičká Kaprálová v jednom ze svých dopisů, z nichž dokument cituje.
V Paříži mladá skladatelka tvoří svá nejzralejší díla, její tvůrčí ambice je však zastavena náhlou smrtí. V době, kdy francouzská metropole čelila hrozbě německých vojsk, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou pak 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru (kam byla evakuována svým manželem, spisovatelem Jiřím Muchou), v pětadvaceti letech zemřela. Jako jedna z nejpravděpodobnějších příčin jejího úmrtí je dnes udávána tyfoidní horečka.
Skladby, které během několika let talentovaná skladatelka vytvořila, znějí čím dál častěji na světových pódiích. Ve dokumentu je slyšíme v podání předních sólistů - Adama Plachetky, Stevena Isserlise či dirigentky Aleny Hron - i na půdě několika škol, včetně École Normale de Musique de Paris, kde Kaprálová před necelými 100 lety studovala. Film je nejen portrétem inspirativní skladatelky, ale i úvahou o tvůrčím odkazu, identitě a překážkách, kterým ženy v klasické hudbě i nadále čelí.
„Hudba Kaprálové nepřestává oslovovat interprety nejen doma, ale dnes především v zahraničí. U příležitosti skladatelčina stého výročí narození v roce 2015 připravilo BBC Radio 3 o jejím životě a tvorbě pětihodinový dokument v rámci pořadu Composer of the Week a michiganská univerzita její tvorbě věnovala v témže roce týdenní festival. V roce 2021 byla Kaprálová za svůj umělecký přínos zařazena do výstavy Portréty Francie v Musée de l’homme v Paříži, která se konala pod patronací prezidenta Emmanuela Macrona. V roce 2024 byla její Vojenská symfonieta zařazena do programu prestižního festivalu BBC Proms, kde zazněla v podání České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. A v roce 2026 provedou orchestrální skladby Kaprálové dva z nejvýznamnějších světových orchestrů: Berliner Philharmoniker (Suita rustica) a The Cleveland Orchestra (Military Sinfonietta),“ dodává Karla Hartl z kanadské hudební společnosti The Kapralova Society.

Vítězslava Kaprálová se narodila 24. ledna 1915. Tatínek Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Matka Vítězslava Kaprálová (rozená Viktorie Uhlířová) byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent jejich dcery se projevil už v dětství. Skladbu V říši bájí Vitulka napsala jako devítiletá. V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly.

Vítězslava Kaprálová se narodila 24. ledna 1915. Tatínek Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Matka Vítězslava Kaprálová (rozená Viktorie Uhlířová) byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent jejich dcery se projevil už v dětství. Skladbu V říši bájí Vitulka napsala jako devítiletá. V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly.

Fotografie zachycuje Vítězslavu Kaprálovou v roce, kdy nastoupila na brněnskou konzervatoř. Jako vůbec první žena v historii ústavu se zapsala na náročný dvouobor skladba a dirigování. Ačkoliv ji rodiče v hudbě podporovali, s touto volbou nesouhlasili. Její budoucnost si představovali v čele rodinné hudební školy.

Portrét mladé umělkyně, která s nevídanou pracovitostí a odvahou vstoupila do světa, jemuž do té doby dominovali výhradně muži. Fotografie z roku 1935 zachycuje dvacetiletou Vítězslavu Kaprálovou v momentě, kdy právě absolvovala brněnskou konzervatoř svým vlastním Klavírním koncertem d moll. Ačkoliv jí tehdejší konvence dovolily dirigovat pouze první větu, o jejím „úžasném hudebním temperamentu“ tehdy psal i dobový tisk. Po absolutoriu zamířila do Prahy, aby zde studovala u Václava Talicha a Vítězslava Nováka.

Studium u Vítězslava Nováka na mistrovské škole pražské konzervatoře (1935–1937) bylo pro Vítězslavu Kaprálovou obdobím intenzivního profesního růstu, ale také velkých uměleckých výzev. Vítězslav Novák (1870–1949) patřil k nejvýznamnějším postavám české hudební moderny a byl stejně jako Josef Suk žákem Antonína Dvořáka. Jako profesor na mistrovské škole pražské konzervatoře se stal legendárním pedagogem, jehož třídou prošla celá generace českých i zahraničních skladatelů, včetně Vítězslavy Kaprálové. Ve své tvorbě mistrně propojil dvořákovskou tradici s vlivy impresionismu a moravského i slovenského folkloru, což dokládají jeho vrcholná díla, jako symfonická báseň V Tatrách nebo klavírní cyklus Pan. Novák byl známý svou mimořádnou náročností a důrazem na precizní řemeslnou stavbu díla, zároveň však dokázal do hudby vtisknout hlubokou emocionalitu a sepětí s přírodou, které se pro něj stalo celoživotním inspiračním zdrojem.

V listopadu 1937 stanula Vítězslava Kaprálová před Českou filharmonií v zaplněné Lucerně, bylo to u příležitosti premiéry její Vojenské symfoniety. Koncert navštívil prezident Edvard Beneš, kterému skladbu věnovala. Psala ji od jara 1936 jako svou absolventskou práci pod vedením Vítězslava Nováka. Dokončení náročného díla jí trvalo devět měsíců a stalo se milníkem v její nadějné kariéře. Na fotografii Vitězslava Kaprálová v Obecním domě během zkoušky.

Setkání Vítězslavy Kaprálové s Bohuslavem Martinů v dubnu 1937 v Praze se stalo osudovým momentem, který zásadně ovlivnil zbytek jejího života i tvorby. Martinů, tehdy již uznávaný skladatel žijící v Paříži, se pro mladou autorku stal důležitým mentorem a průvodcem francouzskou modernou, ale brzy i nejbližším člověkem. V Paříži ji uvedl do prestižního spolku Triton, svěřoval jí dirigování svých děl a pomáhal prosadit její skladby u tamních nakladatelů. Jejich vztah byl prodchnutý hlubokým uměleckým dialogem, který se zrcadlil i v jejich dílech. Přestože mu Kaprálová vděčila za mnohé, v pozdních dílech jako Suita rustica se již projevovala jako zcela autonomní a zralá umělkyně, jejíž talent Martinů obdivoval a do poslední chvíle podporoval. Na této fotografii je Vitka s Bohuslavem Martinů na chatě Kaprálových ve Třech Studních.

Václav Kaprál (1889–1947) byl český skladatel, klavírista a pedagog, jehož umělecký vývoj zásadně formovalo studium u Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka. Během svého studijního pobytu se seznámil s Bohuslavem Martinů. V Brně vybudoval respektovanou soukromou hudební školu a působil jako profesor na konzervatoři i Masarykově univerzitě, přičemž se stal klíčovou postavou tamního kulturního života. Jeho slibnou kariéru i osobní život poznamenala tragická předčasná smrt dcery Vítězslavy a následně válečná perzekuce, kdy byl nacisty vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích. Po válce v roce 1945 byl zvolen prvním předsedou Syndikátu českých skladatelů. Pokračoval ve vyučování na univerzitě i na konzervatoři, od roku 1946 přednášel také na AMU v Praze. V roce 1947 kandidoval na prvního rektora JAMU, ještě téhož roku však Václav Kaprál zemřel.

Pobyt v Paříži a studium na prestižní École Normale de Musique de Paris znamenal pro Vítězslavu Kaprálovou zásadní životní i umělecký předěl. Do francouzské metropole dorazila na podzim roku 1937 jako stipendistka francouzské vlády. V Paříži se jí otevřel zcela nový svět: zapsala se do třídy proslulého dirigenta Charlese Muncha.

Zdena Duchoslavová (1913–1975) byla vynikající klavíristka a blízká přítelkyně Vítězslavy Kaprálové. V Paříži rovněž studovala a s Kaprálovou sdílela každodenní starosti i radosti uměleckého exilu. Často společně navštěvovaly koncerty a tvořily úzký kruh přátel kolem Bohuslava Martinů. Jako interpretka s hlubokým porozuměním pro soudobou hudbu byla ideální partnerkou pro uvádění nových děl svých kolegů.
Jaroslav Křička (1882–1969) byl výraznou osobností české hudby první poloviny 20. století. Jako skladatel proslul především svou schopností psát s nesmírným optimismem, humorem a vřelostí, což se projevilo zejména v jeho operách (Bílý pán), písňové tvorbě a dodnes oblíbených skladbách pro děti. Zkomponoval hudbu např. k filmům Naši furianti, Cech panen kutnohorských, Nikola Šuhaj aj. Je rovněž autorem hudby v animované pohádce Jak krtek ke kalhotkám přišel (1975). Vítězslava Kaprálová se do Francie dostala díky stipendiu, o jehož udělení rozhodovala komise, v níž seděl i Jaroslav Křička, profesor pražské konzervatoře. Křička byl velkým příznivcem Kaprálové a bedlivě sledoval její pokroky.

Tato fotografie z roku 1939 zachycuje jeden z posledních idylických okamžiků české umělecké emigrace ve Francii před vypuknutím druhé světové války. Místo, kde byla pořízena – Vieux-Moulin (Starý mlýn) nedaleko Compiègne –, bylo oblíbeným letním sídlem Bohuslava Martinů a jeho ženy Charlotte, kam za nimi jezdili přátelé z pařížské české kolonie. Kromě Martinů a jeho ženy jsou na snímku ještě Vítězslava Kaprálová a klavírista Rudolf Firkušný, který byl jedním z největších propagátorů Vitčiny tvorby; právě jemu věnovala svá slavná Dubnová preludia. Sedící Rudolf Kundera byl významný malíř a blízký přítel celé skupiny, který Vítězslavu několikrát portrétoval. Na snímku můžete vidět i spisovatele Jiřího Muchu (syna Alfonse Muchy), který se v dubnu 1940 stal manželem Vítězslavy Kaprálové. Na fotografii je také Marie Krausová, manželka barytonisty Otakara Krause.



Írán a Spojené státy v posledních dnech oživily přímý komunikační kanál mezi íránským ministrem zahraničí Abbásem Arakčím a zmocněncem prezidenta Donalda Trumpa Stevem Witkoffem. Napsal to v pondělí server Axios s odkazem na amerického činitele a informovaný zdroj. Podle Axiosu se jedná patrně o první přímou komunikaci mezi zástupci Íránu a USA od začátku války před více než dvěma týdny.



Česko je připraveno stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v pondělí ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Předseda opoziční ODS Martin Kupka řekl, že by jasnou mezinárodní zprávu uvítal, důvěřuje ale ukrajinským technikům. „Varuji před tím, aby se Česká republika ocitla v pozici užitečných idiotů,“ vyzval Kupka.



Ukrajina v noci na pondělí podnikla rozsáhlý vzdušný útok na Moskvu. Ruská protivzdušná obrana podle ministerstva obrany zničila nad metropolí a jejím okolím 53 dronů. Na jihu Ruska hořel po útoku dronu zásobník ropy, informovaly místní úřady.



Celý ostrov Kuba se v pondělí podle agentur AFP a Reuters opět ponořil do tmy. Stalo se tak po kolapsu rozvodné elektrické sítě. Desetimilionová země se s takovými problémy potýká opakovaně, v neposlední řadě kvůli americké ropné blokádě.



Měl to být návrat Evropy k jednacímu stolu o míru na Ukrajině. Poradce francouzského prezidenta pro národní bezpečnost Emmanuel Bonne přiletěl do Moskvy na schůzku s vlivným Putinovým poradcem Jurijem Ušakovem. Podle deníku Financial Times ale měl Ušakov pro Francouze drsný vzkaz: „Promiňte, ale ne. Jděte do pr****.“