Z dobrodružného fantasy snímku už se v Japonsku stal kasovní trhák, od listopadu utržil v přepočtu přes 100 milionů dolarů a potvrdil rostoucí renomé autora, který proslul snímky 5 centimetrů za sekundu nebo Zahrada slov. Mezinárodní premiéru měla novinka tento týden na právě vrcholícím festivalu Berlinale.
Film vypráví příběh sedmnáctileté Suzume z ostrova Kjúšú. Fiktivní hrdinka osiřela při tragédii z roku 2011 a vyrůstá s tetou. Cestou na kole do školy jednou potká záhadného mladíka, čas se zpomalí, aby mezi protagonisty přeskočila jiskra, a brzy nato už spolu v hektickém sledu cestují po Japonsku a snaží se zabránit dalším přírodním katastrofám. Za tímto účelem musí zavírat dveře, pomyslné portály do paralelních světů. Za nimi čeká zničující radioaktivní rudý červ, jenž rozechvívá zemi a ničí vše, co mu přijde do cesty. Situaci zkomplikuje, když magická kočka začaruje mladíka a promění ho v třínohou dětskou stoličku.
"Chtěl jsem se s celým japonským publikem podělit o vzpomínku na tu obrovskou katastrofu z roku 2011, protože dnes už vyrůstají lidé, kteří ji nepamatují," vysvětluje animátor a režisér Makoto Šinkai. Podle něj veřejnost na katastrofu nesmí zapomenout tím spíš, že Japonsko kvůli své poloze čelí přírodním pohromám často, zemi průměrně otřese 1500 zemětřesení za rok. Krátce po loňské japonské premiéře Suzume ostatně ostrov Kjúšú, odkud pochází hrdinka filmu, zažil zemětřesení o síle 5,6 stupně Richterovy škály.
Snímek pracuje převážně se zelenou a modrou barvou coby symboly úrodné, vodnaté a klidné země, kterou se snaží zdevastovat červ vykreslený v odstínech kontrastní a chaotické rudé. Potvora se objevuje na místech, která lidé opustili nebo na něž zapomněli. Aby hrdinka odvrátila tragédii, musí si představovat, kdo tu kdysi žil a jak.
Režisér tak ve druhém plánu zachycuje i šeď opuštěných domovů nejen v důsledku tragédie z roku 2011, ale také ekonomické recese a pozvolného úbytku obyvatel. S ním Japonsko, kde žije okolo 125 milionů lidí, zápasí dlouhodobě. Země má jednu z nejnižších porodností na světě a premiér Fumio Kišida v novoročním projevu varoval, že se "blížíme k bodu, kdy bude obtížné udržet společenskou pospolitost".
Podle serveru Variety.com dnes Makoto Šinkai v Japonsku nemá konkurenci coby režisér točící filmy o teenagerech a zároveň pro teenagery. Fakt, že v jeho novince leží osud celé země na bedrech křehké sedmnáctileté dívky, nepřekvapí diváky jeho starších děl. Zároveň to ilustruje, jak citlivě téma vnímají jak lidé ze Šinkaiovy generace, tak i nejmladší, hodnotí kritik časopisu. Chválí soundtrack od skladatele Kazumy Džinnoučiho a současné japonské rockové kapely Radwimps, se kterou režisér spolupracuje dlouhodobě, stejně jako fakt, jak lehce je do příběhu zakomponovaná komunikace přes textové zprávy či sociální sítě.
Britský deník Guardian je v hodnocení snímku opatrnější. Podle něj režisér lehce využil motiv z dětské knihy Alenka v říši divů. Byť má film nepopiratelné kouzlo a lze jej číst také jako metaforu k dospívání, kritik mu udělil jen tři z pěti hvězdiček.
Animované snímky mají na festivalu Berlinale dlouhou tradici. Právě zde roku 2002 uvedl Hajao Mijazaki své dobrodružné environmentální fantasy Cesta do fantazie. To v německé metropoli vyhrálo hlavní cenu Zlatý medvěd, následně obdrželo Oscara a dnes jej mnozí kritici řadí mezi nejlepší filmy všech dob.
"Je opravdu neuvěřitelné, že tady dnes stojím na stejném koberci jako tehdy Mijazaki," říká padesátiletý Šinkai, který je o 32 let mladší. Do Berlína přicestoval s devatenáctiletou herečkou Nanoka Hara. Ta nadabovala hrdinku filmu Suzume. Za hranice rodného Japonska vycestovala poprvé.
Fakt, že natočil snímek o tak traumatické události, v Japonsku u některých diváků vzbudil kritiku. "Osobně si ale myslím, že společnost, která dovede přijmout takovýhle typ filmu, je lepší společnost než ta, která by si nic nepamatovala," komentoval to režisér v Berlíně.
