Zhruba taková byla konstelace událostí v díle spisovatele Andrzeje Sapkowského, když uzavřel povídkový cyklus o postavě zaklínače a zahájil pětidílnou románovou ságu. Na motivy díla nyní vznikl seriál, jehož celou první řadu těsně před Vánoci zveřejnil Netflix.
Letos jedenasedmdesátiletý polský prozaik Sapkowski na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století začínal temnými, pohádkami a folklorem inspirovanými povídkami, v nichž zmutovaný nájemný lovec nestvůr plní nebezpečné mise. Většinou spočívají v poražení netvora či odstranění kletby a ve spolknutí hořké pilulky, že zaklínač je vítaný jen do chvíle, kdy lidé potřebují zachránit krk. Pak se ocitá ve stejné pozici jako jeho kořist.
Povídkou Otázka ceny se v Sapkowského díle zrodila spojovací příběhová linka, v níž si hrdina Geralt z Rivie vyslouží "dítě náhody" (z pohádek dobře známé: "Dáš mi to, o čem nevíš, že doma najdeš…") - a toto dítě náhody bude úzce spjaté s událostmi, které otřesou kontinentem.
V povídkách, které následně doupravil a pospojoval tak, aby tvořily prolog k románové sáze, Sapkowski vymodeloval barvitý svět sociálního napětí, pogromů a nesnášenlivosti, kde dobré srdce vede leda k bolestivé smrti. Není to univerzum ukuté podle promyšleného schématu, jaké stálo za Tolkienovou Středozemí, spíše spontánně bující mytologie.
Fantasy prvky známé z anglosaské tradice autor prosytil slovanským a germánským folklorem, zbavil noblesy a naplnil ho hédonismem, vulgaritou, odrazy historických reálií i zvláštní ušlechtilostí. Jeho hrdiny nejsou rytíři, šlechta ani králové. Zaklínač nepatří k privilegovaným. Stejně jako spousta postav, kterými se obklopuje.
Vládcové a mocipáni jsou pošetilí, zhýralí, Sapkowski stojí na straně ulice, chátry a podivínů. Jeho knihy tak překypují všedností, cynickým humorem a ironickým nadhledem nad klišé takzvané vysoké fantasy.
Nad seriálem od Netflixu se od počátku vznášel stín kontroverze. Ačkoli Zaklínač není tak posvátným textem jako Pán prstenů, díky knihám a především trojici úspěšných počítačových her má oddané jádro fanoušků, kteří střeží čistotu kánonu. Navíc patří do východoevropské kulturní tradice, takže vášně vzbudily už jen zmínky o castingu herců jiné barvy pleti.
Mnohem zásadnější otázkou ale bylo, zda si Netflix troufne zachovat plebejský duch předlohy v době, kdy žánru televizní fantasy vládnou pokrevní vladařské linie konkurenční Hry o trůny. Americká showrunnerka Zaklínače Lauren Schmidtová Hissrichová a její tým se naštěstí ukázaly jako kompetentní. Na scénu uvádějí seriál, který prokazuje dostatek úcty vůči Sapkowského předloze a přitom se dokáže popasovat s epickými prvky konkurence.
Z hlediska příběhu se osmidílný seriál rámcově drží Sapkowského povídek a části prvního dílu románové ságy, Krve elfů. Jednotlivé části adaptují fanouškům známé epizody z Geraltova života a zaměřují se na ty, které mají souvislost s následnou románovou sérií.
Zatímco Sapkowski ale vyprávění skládal chronologicky, seriál skáče v čase. Osudové dítě, princezna Cirilla, přichází na svět dlouho poté, co Geralt získal přezdívku Řezník z Blavikenu (povídka Menší zlo) a zapsal se do povědomí coby elitní lovec monster, třeba legendárním bojem se strigou (povídka Zaklínač).
Tvůrci to řeší skládáním tří větví příběhu, které se různí časem i prostorem. Hlavní linka sleduje porážku království Cintra armádou Nilfgaardu a útěk princezny Ciri před démonickým pronásledovatelem, rytířem Cahirem. V minulosti pak vyprávění kráčí po stopách Geraltových legendárních kousků, které jsou dobře známé z povídkových cyklů (souborně vyšly v knihách Poslední přání a Meč osudu).
Výrazným vkladem do televizní adaptace je postava Yennefer. Ta sice patří ke slavným figurám, tvůrci ale její osud líčí detailněji - jako pouť od tělesně deformované, nikým nechtěné "holky od prasat" až do pozice elitní čarodějky, ženy sice úspěšné, avšak trýzněné pocitem křivdy.
Od showrunnerky Hissrichové a jejího týmu je to odvážné rozhodnutí. Pro nezasvěcené může být nelineární časová osa zprvu matoucí, ve druhé polovině ji ale Zaklínač zúročí. Může se vrátit k postavám a událostem, které už divák letmo poznal, a ještě je prohlubuje. Neznamená to, že tempo je hladké a spojení vždy organické. Ale rozhodně nejde o ustrašenou sázku na jistotu.
Jádro každé epizody tvoří zaklínačské zkazky, charakteristicky fúzující fantasy a pohádku, horor a frašku, dryáčnickou baladu a ušlechtilou poemu. Tvůrcům se přes všechny konverzační banality a občasná plytká inscenační řešení (ples králů a čarodějů v epizodě Zrádce měsíc či bizarní skupinový sex v Touhách v láhvi) daří udržet unikátní špinavý magnetismus Sapkowského díla.
Jistě, jsou zde seriály s konzistentnějším tónem (Poslední království), seriály, s jejichž propracovaným mocenským schématem se lze snáze identifikovat (Hra o trůny), ale Zaklínač dělá, co mu vždy šlo nejlépe - eklekticky kombinuje různé prvky, přístupy a nálady, až vzniká možná nedokonalé, ale domácké prostředí, kde do krčmy či hampejzu je stejně blízko jako do trůnního sálu.
Nejsou tu žádné královské rodiny a noblesní principy, se kterými se divák může identifikovat, jen skupina řevnivých a neustále soupeřících figur, pro které je cynismus adaptačním mechanismem a jejichž cestu určuje samorostlý morální kompas.
Překotnost a pokleslost není na závadu. Bez nich by Zaklínač nebyl Zaklínačem ani v Sapkowského povídkových knihách. Šťavnatou, krvavou a bodrou fantasy operetou, která si neláme hlavu s velkými přesahy.
Pro Netflix první řada seriálu zjevně fungovala jako pokusná laboratoř. Na výpravě, kostýmech a tricích jsou znát rezervy, ale kouzlo Zaklínače nikdy nespočívalo v celku, nýbrž v detailech. A v těch si seriálová verze vede obstojně. I zpochybňované obsazení sedí k tónu díla. Mladičká Freya Allanová jako princezna Ciri dokáže vybalancovat křehkost a pronikavost, Anya Chalotrová coby čarodějka Yennefer zase bez obtíží zvládá přerod ze zranitelné venkovanky v ambiciózní intrikánku.
Henry Cavill v ostře sledované roli Geralta sice neoplývá vrstevnatostí, ale jeho minimalistická bručivá interpretace v knize hovorného hrdiny má své opodstatnění. V čase intrik a lží působí urostlý, zpříma hovořící zaklínač jako ztělesněná výhrůžka i provokace. Navíc Cavillovo odhodlání dělat všechny kaskadérské kousky sám je pro fyzickou fantasy požehnáním.
Zvláštní zmínku si zaslouží Joey Batey coby bard Marigold. Typově na první pohled vyhlíží jako pozapomenutý člen nějaké chlapecké kapely, jeho herecký projev i zpěv jsou ale odzbrojující.
Tenhle dobrosrdečný šupák shrnuje to, v čem Netflix udeřil hřebík na hlavičku: zaklínače adaptoval srozumitelně pro současné popkulturní trendy, ale neoloupil ho o přímočaré kouzlo. Zrodila se jedinečná plebejská fantasy soap opera, která bude jedny provokovat a do morku kostí urážet svou povrchností. Pro druhé bude připomenutím čtenářské extáze, kterou zažívali u odvozených, ale nakažlivou drzostí a vypravěčským hédonismem oplývajících Sapkowského povídek.
Druhá řada seriálu, která má být uvedena v roce 2021, už dějově oběma nohama vstoupí do románů. To slibuje ještě podstatně konzistentnější a provokativnější podívanou. V konkurenci Hry o trůny od HBO či chystaného Pána prstenů na službě Amazon Prime Video se Zaklínač nehodlá spokojit s rolí spodka.
