Děj se točí kolem vyhořelých brněnských intelektuálů, kteří jedou do západoukrajinské Koločavy uvést představení Balada pro banditu. Jenže pokazí se prakticky všechno, co se pokazit může. Hroutí se celníci, evropské granty, legendy, navigace, tradice, průběžně i film jako takový, popisují tvůrci. "Opravdu i během natáčení se kazilo, co se kazit mohlo. A do toho samozřejmě covid, který nás hodně zastavil, a ve finále válka na Ukrajině," popisuje producent Petr Minařík z nakladatelství Větrné mlýny.
Štáb natáčel od roku 2018. Film z jednotlivých obrazů skládá lyrickou grotesku o jedné epochální cestě a nezadržitelném rozpadu projektu.
Hlavním výrazovým nástrojem je střih, stavící vedle sebe i do kontrastu různé záběry, výpovědi či významy. Před kamerou se mihnou současní i bývalí herci brněnského Divadla Husa na provázku včetně Boleslava Polívky nebo Miroslava Donutila, vedle nich se objevují Martin Huba či Pavla Tomicová. "On je to opravdu koňak," vykřikuje například Donutil, udivený, že se napil z nádoby, v níž není náhražka v podobě čaje. "No jo, nezávislá produkce," odtuší.
Nejde o klasický dokument, nýbrž rozpustilé pásmo scén a scének, kde se utkávají staré i nové záběry a původní baladické prvky střídá absurdní divadlo. Snímku není nic svaté, zároveň si ale nechce jen dělat bohapustou legraci za využití zběsilého střihu, napsalo o něm Aktuálně.cz. Na pozadí znějí písně z Balady pro banditu v podání Jihočeské filharmonie. Část soundracku nahrála slovenská kapela Zva 12-28 Band.
"Celá Jihočeská filharmonie se s námi vydala točit na Koločavu, byl to zážitek pro ně i pro nás, muži a ženy v oblecích s hudebními nástroji se brodili koryty řeky nebo se snažili překonat nekonečné kopce Zakarpatí," líčí producent Minařík.
Podle režiséra Vladimíra Morávka film vyjadřuje obdiv k Zakarpatské Ukrajině, kde ideje československé první republiky žily ještě dlouho poté, co někdejší nejvýchodnější část státu připadla Sovětskému svazu.
"Obdiv k osudu zakarpatských Ukrajinců je hlavní motiv. Velmi dojemně touží po čemsi, čeho se jim nedostává, a oni to nepřestávají milovat. To je posilou i pro naše životy: milovat i to, co ztrácíš," popisuje Morávek. Podle něj zdejší obyvatelé například ctí skladatele Leoše Janáčka a Bedřicha Smetanu nebo spisovatele Aloise Jiráska. "To vás zahanbuje. Vidíte, jak někdo miluje něco, k čemu vám lásku už rozmluvili. Zastydíte se, zatoužíte být lepší," tvrdí.
Morávek do natáčení zapojil i místní Ukrajince bez herecké průpravy. "Jako když Miloš Forman točil Hoří, má panenko. Ve filmu je velmi těžké rozpoznat, co je realita a co inscenovaná realita," dodává režisér s odkazem na snímek z roku 1967.
Koločavu v Česku proslavil příběh zbojníka Nikoly Šuhaje, literárně zpracovaný Ivanem Olbrachtem. Ten později inspiroval komunistickým režimem zakázaného dramatika Milana Uhdeho a skladatele Miloše Štědroně k vytvoření divadelní hry Balada pro banditu, uváděné v 70. letech minulého století na Provázku. "Neznám v historii našich muzikálů dílo, které by bylo tak silné samo o sobě, nezávisle na obsazení, natož na inscenačních nákladech," napsal o Baladě pro banditu kritik Jiří Černý.
Dle novináře Pavla Klusáka byla tehdejší konstelace pamětihodná. "Miroslav Donutil jako Nikola Šuhaj se zbojníky střílel místo kvéru kytarou, Ivě Bittové, tedy Eržice, bylo v době premiéry šestnáct. Režisér Zdeněk Pospíšil přesvědčil skladatele Miloše Štědroně, aby se sklonil k nižšímu žánru a napsal popěvky jako do westernového muzikálu. Štědroň složil zpěvné hity," popsal Klusák.
Podle něj příběh muže, který v touze po svobodě sešel z cesty, hmatatelně ústí do bezvýchodnosti jako Bonnie a Clyde nebo Butch Cassidy a Sundance Kid.
"Legendy o zbojnících se objevují vždycky, když lidé cítí, že na zákon se nedá spolehnout. Komunisté si všechny Jánošíky a Nikoly s chutí přivlastňovali, aby z nich dělali jakési předchůdce revolučního dělnického hnutí. Ale na Provázku si rebela ukradli zpátky: zběh, milenec a kořistník Šohaj najednou nestál proti staré 'buržoazní' vrchnosti, ale proti všem, kdo chtěli omezovat jeho svobodný život," dodal novinář.
Následoval vznik rozhlasové nahrávky ve stejném obsazení, oficiálně však vydané až roku 1996, a film Vladimíra Síse z roku 1978, kde hlavní role ztvárnili opět Miroslav Donutil se zpěvačkou Ivou Bittovou.
V novém tisíciletí pak Vladimír Morávek původní hru vrátil na repertoár Husy na provázku ve vlastní režii a tvrdší, rockovější úpravě. Novinka Bandité pro Baladu teď hledá prostor, jak rozvinout poetiku původního díla.
