Hned v úvodu pokračování slavného hitu režiséra Tonyho Scotta z roku 1986 usedá Tom Cruise opět do stíhacího letounu nejmodernější generace s cílem překonat rychlost devět machů. Jenže přicházejí špatné zprávy, projekt se ruší. Než však dorazí nadřízení, Maverick už startuje. Jen cíl se posunul, hranici si pilot potížista nastavil o jeden mach výše.
Když vzlétá pokořit nemožné, což se mu pochopitelně podaří, je to stále tentýž hrdina jako kdysi. Přitom v Hollywoodu se změnilo všechno. I proto je pokračování Top Gun: Maverick, které od čtvrtka promítají česká kina, filmem jako z jiné doby a zároveň současným trhákem směle válcujícím konkurenci. Ne že by to byl automaticky nejlepší hollywoodský počin sezony. Ale těžko si představit, že nějaký snímek bude letos euforičtější.
Zásadní podíl na tom má právě Tom Cruise. Když své kousky předváděl coby vycházející talent, byl jedním z mnoha, kteří se na přelomu 80. a 90. let vyšvihli na hollywoodské výsluní. Filmy tehdy stále prodávaly hvězdné obličeje. O více než tři dekády později už se chodí spíše na značky. Na oblíbenou franšízu, na jméno superhrdiny, který se schovává pod maskou, pod níž s trochou nadsázky může být kdokoli. Což bylo ostatně motto Batmana od režiséra Christophera Nolana: "Batman může být kdokoli." A nejnovější Batman, jehož ztvárnil Robert Pattinson, svou masku takřka nesundá.
Tom Cruise však superhrdinským ságám stále až zázračně vzdoruje silou svého úsměvu. Když coby Maverick startuje stíhačku, vrací se atmosféra bezstarostných 80. let, která pro mnohé patří do prehistorie. Cruise sice není testosteronovým svalovcem, jací vládli tehdejšímu Hollywoodu, spíše chytrým, vtipným, drzým a šarmantním akčním hrdinou 90. let. Nový Top Gun v mnohém představuje relikt. Nicméně pozoruhodně životaschopný.
Režisér Joseph Kosinski spoustou scén skládá poctu původnímu filmu, jenž stál na úchvatných leteckých akcích, boji s jasným nepřítelem a mladících, kteří navzdory své výbušné či problematické povaze mohli sloužit jako reklama na armádu. A novinka základní premisu příliš nepodrývá. Objevují se naopak názory, že první snímek byl progresivnější, protože mužské přátelské svazky šlo číst homoeroticky. A někteří podobné linky zase v jemnější podobě vidí v pokračování.
Ale to, co na novém Top Gunu nejvíce fascinuje, je tak jako tak protagonista. Z mladé herecké hvězdy se stal jeden z nejvlivnějších herců a producentů, navíc muž posedlý tím, jak splývá s vlastními rolemi. Když Maverick startuje stíhačku s cílem překonat dosud nepřekročené rychlostní maximum, jako by se role obrátily. Dříve to byl hrdina Maverick a jeho fiktivní schopnosti. Dnes jako by v tom, že se mu to povede, takřka hrálo roli, že ho ztělesnil právě Tom Cruise. Muž, který nejen ve své nejúspěšnější sérii Mission: Impossible dokáže bez pomoci kaskadérů přes šest minut plavat pod vodou, vyšplhat po laně na letící helikoptéru a zmizet s ní v dáli.
Většina pokračování akčních snímků z 80. a 90. let si hrála s tím, že někdejší hrdinové už jsou trochu vykopávky, byť nakonec svou "starou školou" ukážou mladým, že pravěké návyky stále fungují. Ať už to byl Bruce Willis v poslední Smrtonosné pasti, nebo předloni Will Smith v pokračování Mizerů.
Tom Cruise se sice z pozice nováčka posunul v novém Top Gunu do role zkušeného pilota a učitele, který má velet skvadře nejlepších talentů na nebezpečné misi. Učit, nikoli jít do akce. Přesto je středobodem pozornosti.
Režisér Kosinski to akcentuje od prvních chvil. Když skládá poctu známé scéně, v níž Maverick na své motorce Kawasaki Ninja jede kolem ranveje a zdá se, že je stejně rychlý jako vedle startující stíhačka, nejde jen o povinné mrknutí na fanoušky prvního dílu.
Ten záběr, kdy se Cruise řítí vstříc kameře a směje se upřímnou a nefalšovanou radostí, v podstatě definuje, proč je stále tou nejzářivější hvězdou. Právě proto, že tohle je "jediný výraz, který má", jak zní známá replika z původního snímku. Ta se dnes stala definicí toho, co filmovou hvězdu činí hvězdou: jedinečný výraz, s nímž si ji každý pojí a který kamera miluje.
Top Gun: Maverick se vyhýbá politické rovině tím, že blíže neurčí nepřítele, proti němuž se bojuje v nebezpečné misi testující hranice lidských možností. Film mnohem víc řeší vnitřní dynamiku mezi piloty, především vztah Cruise k synovi svého někdejšího leteckého parťáka, který nešťastně zahynul. A lehce se tematizuje fakt, že tomuto muži, jenž tráví život v oblacích, tam na zemi utekl život před očima. A že když svou lehkovážností štve nadřízené, je to spíše sympatické. Ale když tím ubližuje svým blízkým, je to už horší.
Talentovaný filmař Kosinski přitom hned zkraje ukazuje trochu jinou polohu pobytu ve vzduchu než Tony Scott ve svém videoklipovitě pojatém filmu z roku 1986. Takovou, v níž je letadlo jen svítícím bodem na trajektorii protínající nekonečné plátno kina IMAX.
Těmito až meditačními pasážemi nejenže okamžitě uvede publikum do transu, ale jasně ukáže svět, v němž je hrdinovi nejlépe. Tak jako horolezec či vrcholový sportovec si nejlépe připadá tam, kde má vše ve své moci. Přitom se setkává s nekonečným prostorem a nadlidskou rychlostí, tedy fenomény, které člověka zákonitě přesahují.
Lehká melancholie však jen jemně dokresluje film, který především přetéká energií a euforií. Zatímco hrdinové od Marvelu ve třetím tuctu komiksových snímků hledají, jaké žánry, padouchy či paralelní světy by šlo zkombinovat, Top Gun je přímočarý. Jasně a sebevědomě surfuje na vlně nostalgie, aniž by se jí nechal pohltit a spláchnout. A zatímco další hollywoodské blockbustery hledají temné, až bezvýchodné dramatické polohy, Top Gun si vystačí s jednoduchostí.
Jistě není tak komplexní jako poslední Batman či ambiciózní sci-fi Duna, ale ukazuje, že lze vyrazit do boje jen v prehistorické "osmdesátkové" zbroji a nepůsobit při tom jako ze starého železa. Možná je ten film eskapistický a přivírá oči. Anebo jej lze označit za definici radosti.
Při jeho sledování je rozhodně těžké nejásat navzdory všem klišé, která nechce vymýtit. Jen je obaluje uvěřitelnými emocemi a nabitou akcí. Zkrátka film, který by i majitele modré knížky přiměl narukovat.
Film
Top Gun: Maverick
Režie: Joseph Kosinski
CinemArt, česká premiéra 26. května.
