Původně naplánovaná červnová světová premiéra byla několikrát odložena, snímek tak do amerických kin zamířil až 25. prosince. Tentýž den byl zpřístupněn na streamovací službě HBO Max, která je však zatím dostupná pouze v USA.
Hrdinku komiksových příběhů o Wonder Woman, vydávaných nakladatelstvím DC Comics, vymyslel americký psycholog William Moulton Marston před 80 lety. Jako silná a nezávislá žena, která bojuje za spravedlnost, lásku, mír, ale také rovnoprávnost mezi muži a ženami, se stala feministickou ikonou.
Její fiktivní životopis se v průběhu desetiletí obměňoval s menšími nebo většími odkazy na klasickou antickou mytologii. V zásadě ale platí, že již od narození byla Wonder Woman předurčena být krásná jako Afrodita, moudrá jako Athéna a silná jako Herakles.
Poprvé příběhy Wonder Woman natočila televize již v 60. letech minulého století, v další dekádě vznikl stejnojmenný seriál. V něm polobohyni a amazonskou válečnici ztvárnila Lynda Carterová, jež se v novince mihne v bonusové scéně během závěrečných titulků.
K filmovému zrození Wonder Woman však došlo až roku 2016 ve snímku Superman vs. Batman: Úsvit spravedlnosti. V něm se do hrdinky prvně převtělila tehdy jednatřicetiletá izraelská herečka Gal Gadotová, která postavě dodala adekvátní komiksový půvab i patřičnou fyzickou kondici a obratnost.
Rok nato se objevila již jako titulní hrdinka snímku Wonder Woman. V něm se - vyzbrojena mečem, štítem, kouzelnými náramky a lasem pravdy - vydala do Londýna zachránit svět před bohem Areem v době, kdy Evropou zmítá první světová válka.
Po opětovném angažmá v týmu komiksových superhrdinů, které v roce 2017 přinesl film Liga spravedlnosti, se hrdinka nyní vrací opět v hlavní roli. Snímek Wonder Woman 1984 stejně jako ten předchozí natočila Američanka Patty Jenkinsová.
Podobně jako mnozí jiní komiksoví hrdinové vede také nestárnoucí Wonder Woman schizofrenně rozpolcený život. V roce 1984 pod jménem Diana Princeová pracuje ve washingtonském Smithsonově institutu coby kulturní antropoložka a archeoložka.
Zároveň však jako tajemná ochránkyně každodenně inkognito pomáhá obyčejným smrtelníkům všude, kde je třeba. Ani po takřka sedmi desetiletích nezapomněla na svoji ztracenou lásku, amerického pilota Steva Trevora, který v podání Chrise Pinea obětoval život na konci prvního filmu.
Jelikož letcova postava byla klíčovou součástí marketingu nového filmu, není tajemstvím, a tudíž ani spoilerem, že Steve Trevor díky starodávnému artefaktu s magickou silou opět ožije, byť v těle jiného muže. Jejich lásce s Dianou však tentokrát brání úklady lstivého amerického spekulanta Maxe Lorda. Jeho chamtivé machinace s ropou i sliby, že každému splní jakékoli přání, dostanou svět - ještě rozdělený železnou oponou - na pokraj jaderné katastrofy.
Wonder Woman 1984 až nečekaně připomíná atmosféru filmů o Supermanovi, jež vznikly na přelomu 70. a 80. let s Christopherem Reevem. S ohledem na orwellovský rok, do něhož je superhrdinský retro příběh zasazen, to samozřejmě není náhoda.
První scény z roku 1984, v nichž hrdinka hravě paralyzuje zlodějské packaly v nákupním centru, jsou koncipovány v podobném duchu jako úvodní sekvence snímku Superman 3. Sama Wonder Woman pak postupně začíná ztrácet nadpřirozené schopnosti stejně jako její protějšek v Supermanovi 2.
V důsledku toho však Wonder Woman poněkud pozbývá původní identitu. V některých momentech navíc připomíná spíše žárem bitev zocelenou princeznu-bojovnici Xenu ze stejnojmenného seriálu nebo archeoložku Laru Croftovou z počítačové i filmové série Tomb Raider.
Výhrady lze mít také ke dvěma záporným postavám, přestože se objevily už v komiksech. Megalomanského Maxe Lorda hraje Pedro Pascal podobným stylem, jako Gene Hackman ztvárnil geniálního zloducha Lexe Luthora v supermanské sérii. Pascalova kreace je ale o poznání křečovitější, a především méně zábavná.
Ženský protipól hlavní hrdinky vytváří postava Barbary Minervy, která se z ušlápnuté kancelářské myšky predátorsky promění v gepardí ženu Cheetah. Její představitelce Kristen Wiigové vcelku ještě sedne poloha nemotorné zamindrákované osoby, která neumí chodit v lodičkách na vysokém podpatku, transformaci v hrozivě démonickou bytost jí však věřit nelze.
Barvami křiklavě zářící dvouapůlhodinové novince se příliš nedaří navázat na standardy nastolené čtyři roky starým, vesměs kladně přijatým předchůdcem. Trpí podobnými neduhy a přidává další, postihující mnohá pokračování superhrdinských filmů. Zejména první polovina je zdlouhavá i nesoudržná a obsahuje jen minimum smysluplné akce.
Z tohoto hlediska vizuálně nejnápaditěji vyznívá prolog, který se opět vrací do Dianina dětství na fiktivním ostrově Themyscira. Jako dívenka se tam účastní tradičního klání, připomínajícího jakousi amazonskou variaci triatlonu. Holčička během něho dostane cennou lekci, která zformuje její mravní postoje a přinese poznání, že žádný skutečný hrdina se nerodí ze lži.
Tato sekvence vychází přesvědčivě také z trikového hlediska. Zvláštní efekty jsou v novém filmu obecně lepší než v předchůdci. Především ve scénách, kdy postavy létají vzduchem, je ale využití digitální technologie stále až příliš očividné, svou umělostí rušivé.
Filmová Wonder Woman se naštěstí nebere smrtelně vážně tak jako někteří z jejích kolegů. Zdrojem odlehčeného humoru v obou dobrodružstvích je především konfrontace postav z jiných časů s moderní dobou.
Zatímco v původním příběhu byl pilot Steve Trevor průvodcem amazonské bojovnice v konzervativním anglickém světě z počátku 20. století, v pokračování je tomu naopak.
Anachronická přítomnost "báječného muže na létajícím stroji" v reaganovské Americe se však nezdá být důsledně využita. Navíc nejvtipnější místa byla začleněna již do traileru. Stejně jako v původním filmu se s blížícím se - tentokrát více patetickým než epickým - finále z příběhu zcela vytrácí humor. Nahrazují jej otázky morálních dilemat spojených se záchranou světa.
Diváci v Americe film přijali velmi vlažně. Největší pozdvižení vyvolal hlavně v souvislosti se spekulacemi nad tím, že v něm Wonder Woman má zřejmě sex s jistým bezejmenným "pohledným mužem". Tak je v titulcích označena postava, do jejíhož těla se inkarnuje duše pilota Steva Trevora. A jelikož původní majitel onoho "odcizeného těla" nedal souhlas k pohlavnímu styku, začalo se žonglovat s termíny jako "fantasy znásilnění". Někteří novináři se dokonce obsáhle rozepsali o pokřivené morálce Wonder Woman, která údajně používá muže jako "silikonovou sexuální pannu".
Paradoxní je, že ve filmu k žádnému znásilnění nedojde, a dokonce v něm není ani žádná sexuální scéna, byť je naznačeno, že mezi hrdinkou a modrookým pilotem k něčemu takovému došlo.
Nahlížet z hlediska současných hyperkorektních pravidel na fikční komiksový svět, kde hrdinka létá ve zlatavé zbroji s perutěmi, odkopává vozidla ze silnice či od sebe odhání kulky jako obtížný hmyz, se zdá absurdnější než veškeré pošetilosti, jimiž je nový film prosycen.
Wonder Woman 1984
Režie: Patty Jenkinsová
Film je k vidění na HBO GO.
