Anglický filmař argentinského původu Miguel Sapochnik, jeden z režisérů fantasy seriálu Hra o trůny a showrunner jeho připravovaného prequelu Rod draka, začal Finche natáčet již předloni. Kvůli pandemii koronaviru ale byla premiéra v kinech několikrát odložena. Nakonec se novinka před několika dny objevila rovnou v nabídce streamovací služby Apple TV+.
Komorní sci-fi se odehrává v blízké budoucnosti, kdy sluneční erupce zničila ozonovou vrstvu a obloha je děravá jako ementál. Svět se proměnil v neobyvatelnou vyprahlou pustinu, spalovanou ultrafialovým zářením i sedmdesátistupňovými teplotami a sužovanou extrémními klimatickými jevy.
Jedním z mála přeživších je samotářský robotický inženýr Finch Weinberg. Kvůli blížící se superbouři opouští základnu v St. Louis a v obytném voze se vydává na Západ hledat dosud "nevyrabovaná" místa. Do San Franciska ho doprovázejí psík Goodyear, obstarožní robůtek na čtyřech kolečkách Dewey a právě dokončený android Jeff.
Proč stárnoucí a unavený muž s podlomeným zdravím vytvořil humanoida vybaveného encyklopedickými znalostmi, vysvětluje Finchem vymyšlený takzvaný čtvrtý zákon robotiky. Ten je nadřazen třem původním od spisovatele Isaaca Asimova a praví, že ve Finchově nepřítomnosti se o blahobyt psa musí starat robot.
Pětašedesátiletý držitel dvou Oscarů Hanks opět ztělesňuje archetyp osamělého muže, jako již vícekrát. Má blízko především k workoholickému manažerovi z moderní robinsonády Trosečník. Tu před 21 lety natočil Robert Zemeckis, který se na Finchovi podílel jako výkonný producent.
Také v novince vystupuje novodobý Robinson, byť se nenachází na pustém ostrově, ale uprostřed Ameriky. Není jediný, kdo ekologickou katastrofu přežil, avšak důsledně se vyhýbá hladovým, vzájemně se vraždícím lidem.
Finchovu strategii důsledně dodržují i tvůrci - s výjimkou jednoho flashbacku se ve snímku neobjeví jiné lidské bytosti.
Zatímco v Trosečníkovi musel hrdinovi jako společník stačit volejbalový míč pojmenovaný pan Wilson, protagonista Sapochnikova filmu získá v robotu Jeffovi "opravdového" Pátka, kterého je potřeba mnohému naučit a "zcivilizovat" ho.
Jeffova role se postupně mění. Přestože mu Finch zpočátku neurvale tvrdí, že nepotřebuje "parťáka ani kámoše", přesně tím se android stává. Filmaři se při tom dotýkají rodičovských témat spjatých s výchovou, dospíváním i pubertální svéhlavostí mechanického "dítěte".
Americký herec Caleb Landry Jones, jehož zdigitalizované pohyby Jeffa oživily, chytře mění hlas. Ten je zpočátku roboticky zkreslený, avšak jak Jeff nabývá nových znalostí, zkušeností a zjevně také emocí, zní stále lidštěji.
Snímek vzbuzuje pozornost vizuální precizností. Androida přesvědčivě oživila technologie motion capture a jeho interakce s hrdinou i hravým psíkem vyznívá přirozeně. Hanks opět potvrzuje, že je schopen emocionálně komunikovat s neživými předměty a tentokrát i se zvířetem, jako by měly lidskou duši.
Kamera Joa Willemse atmosféricky snímá nejen známá místa amerického Západu. Zvláštní poetiku nachází také v záběrech zpustošené krajiny nebo opuštěných měst napůl pohřbených v prachu a písku.
Navzdory Hanksovu empatickému výkonu i bezchybné technické stránce však Finch nepřináší prakticky nic, co by už diváci postapokalyptických sci-fi neviděli dříve. Je to vcelku překvapivé, protože jedním z autorů scénáře byl zkušený britský producent Ivor Powell, který se podílel na vzniku dvou přelomových sci-fi filmů Vetřelec a Blade Runner.
Výchozí situace Finche připomíná snímky typu Já, legenda či Cesta, postrádá však jejich napětí. Ačkoli nezvyklou rodinu postupně ohrožují tornádo i tajemný pronásledovatel v autě, filmu se nedaří vybudovat atmosféru skutečného nebezpečí.
Částečně to způsobuje žánrová roztříštěnost, v jejímž důsledku si diváci nějakou hrozbu podvědomě nepřipouštějí. Na půdorysu pochmurné road movie se mísí prvky sci-fi, survival thrilleru i rodinného dramatu.
Ve scénách, kdy je dětinsky zmatený a nešikovný Jeff vychováván svým stvořitelem, se však příběh nesourodě překlápí do částečně humorné, částečně jímavě sentimentální roviny. Umocňuje ji orchestrální partitura argentinského skladatele Gustava Santaolally, držitele dvou Oscarů za hudbu ke snímkům Zkrocená hora nebo Babel.
Chvílemi až přeslazené smyčcové motivy kontrastují se svěžím písňovým soundtrackem, jemuž jako nostalgické ohlédnutí za dávno odvátými "starými dobrými časy" dominuje půl století stará skladba American Pie od zpěváka a kytaristy Dona McLeana.
Příliš originální nejsou ani oba roboti, kteří povahou, chováním a zčásti i vzezřením připomínají některé známé předchůdce. Předobraz malého lunárního Deweyho lze nalézt v pixarovské animované sci-fi VALL-I, Jeff zase působí jako kombinace C-3PO ze Star Wars a protagonisty filmu Chappie.
Některé motivy zůstávají nedotaženy. Především zbytečně upozaděný Dewey, ačkoliv právě on čelí několika traumatickým situacím. Finch ho dokonce dočasně "oslepí", když jeho očima v podobě malých kamer vybaví právě dokončovaného Jeffa.
Druhá půlka dvouhodinového příběhu působí především předvídatelně a nedořečeně. Může to souviset s radikálně změněnou finální podobou snímku. Podle Miguela Sapochnika měl původně jiný konec, který však skončil na podlaze střižny. Odstraněná scéna přibližovala Jeffovo setkání s dalšími lidmi, kteří se k jeho překvapení chovají jinak, než robot očekával.
Hanksův Finch v jedné scéně lituje, že "svůj čas nevyužil líp". S ohledem na nenaplněný potenciál filmu si něco podobného možná říkají i tvůrci.
Finch
Režie: Miguel Sapochnik
Film je k vidění na Apple TV+.
