Monumentální příběh o galaktické Říši, která po 12 tisíci letech neodvratně směřuje k zániku, začal Asimov vydávat jako povídky v roce 1942. Na počátku 50. let příběhy souhrnně vydal ve třech knihách. Ty získaly v roce 1966 cenu Hugo za „nejlepší sérii všech dob“ a staly se inspirací pro pozdější space opery včetně Star Wars.
Během 80. a 90. let Asimov trilogii doplnil na sedmidílnou ságu dvěma pokračováními a také dvěma prequely, tedy příběhy, jež Nadaci chronologicky předcházely. V témže fikčním světě se odehrávaly i další autorovy romány a povídky.
V oficiálním českém překladu Nadace začala vycházet až po listopadové revoluci, nicméně ještě před ní se objevilo samizdatové vydání první knihy pod výstižnějším názvem Základna. Tento překlad byl sice konzultován se samotným Asimovem, pozdější česká vydání ani název seriálu však na to neberou zřetel.
Soudě podle osmi odvysílaných epizod se televizní verze od předlohy v mnohém liší. Výchozí předpoklad ale zůstává stejný. Geniální matematik Hari Seldon, jehož ztvárňuje šedesátiletý Brit Jared Harris, známý ze seriálu Černobyl, díky psychohistorickému modelu předpoví, že do 500 let nastane pád mocné galaktické Říše.
Impérium, kterému vládne genetická dynastie císaře Kleona, podle Seldona skončí v troskách, řád nahradí chaos a dalších 30 tisíc let budou zuřit mezihvězdné války. S vědomím, že těmto událostem nejde zabránit, ale dobu temnoty lze výrazně zkrátit, navrhne založit Nadaci, jež by následujícím generacím uchovala veškeré znalosti i historii lidstva.
Seldonovi i jeho mladičké učednici Gaal Dornickové za „vlastizrádné“ předpovědi hrozí trest smrti. Avšak poté, co povstalci provedou teroristický útok na Hvězdný můstek, je matematikovi i jeho stoupencům umožněno odletět do exilu na neobydlenou planetu Terminus. A tam, v nejodlehlejším koutě galaxie, začít budovat vědeckou základnu.
Jiná pohlaví
Tvůrci zjevně měli vysoké ambice - vytvořit mnohadílnou ságu, jakési „nové Star Wars“, respektive „vesmírnou Hru o trůny“. Tedy bohatě rozvětvený a spletitý příběh kombinující pradávné legendy, které se v různých formách objevují v mnoha kulturách a civilizacích, s vlastní propracovanou mytologií.
Ústřední téma, postupný rozklad fiktivního impéria, navzdory futuristickým kulisám opakovaně odkazuje na úpadek a pád říše římské, jejž ve stejnojmenném stěžejním díle popsal Edward Gibbon. Kniha britského historika z 18. století silně ovlivnila Isaaca Asimova a mnoho narážek na starověký Řím zaznívá také v seriálu, jak dokládá mimo jiné název čtvrté epizody U bran jsou barbaři.
Vizuálně je Nadace podmanivá. Seriál měl vysoký rozpočet 45 milionů dolarů, v přepočtu skoro miliardu korun, a je to znát. Záběry paláců ovlivněných antickou architekturou, futuristických budov a symetrických zahrad střídají obrazy kosmických lodí majestátně plujících vesmírem, mlžné shluky hvězdokup a trojrozměrné vizualizace matematických rovnic či hvězdných map.
Diváci neznalí předlohy se zprvu budou poměrně těžko orientovat v množství postav, jejich motivacích i událostech. Nebudou ale rozptylováni ani roztrpčeni změnami, jež tvůrci seriálu učinili a na které si mnozí znalci předlohy stěžují. Někteří dokonce hovoří o znásilnění Asimovových knih a míní, že z nich nezůstalo víc než jména postav a názvy planet.
Částečně je to pravda. Dvě klíčové postavy první řady - jasnozřivá matematička Gaal Dornicková a ozbrojená strážkyně Salvor Hardinová - prošly v zaťatém podání černošských hereček Lou Llobellové a Leah Harveyové radikální genderovou, etnickou, charakterovou i motivační proměnou.
V knihách to jsou muži. První je charakterizován jako „venkovský kluk s čerstvým doktorátem z matematiky“, druhý coby diplomatický starosta na planetě Terminus, podle nějž se k „násilí uchylují jen neschopní“. Přestože první je v kontextu Asimovovy ságy vedlejší postavou, adaptace z obou mladých žen činí „vyvolené“ jedince.
Seriálová Gaal je osamělý samouk, vyděděnec a kacířka, která vyhrála náročnou matematickou soutěž a modlí se v jazyce prvočísel. Pochází přitom ze sektářské planety, kde se vědci popravují a univerzity vypalují. Také zarputilá bojovnice Salvor představuje výjimečnou osobu, jež díky instinktům a tajemným vizím personifikuje pro ostatní kolonisty odchylku, s níž původní Plán nepočítal.
Více akce i romantiky
Veškeré změny pohlaví či identit postav, včetně naklonování galaktického císaře Kleona hned do tří různých fází jeho životního cyklu, ale zdaleka nejsou jedinými odlišnostmi oproti předloze. Nic jako například teroristický útok na Hvězdný můstek v knihách čtenář nenajde. Orbitální výtah vybudovaný na planetě Trantor je výmyslem scenáristů, nikoli Asimova a tak dále.
Showrunner David S. Goyer, jenž se mimo jiné scenáristicky podílel na restartu batmanovských nebo supermanovských filmů, vnímá Asimovovu Nadaci jako zrcadlo, které odráželo skutečný svět. Podle něj americký spisovatel židovského původu nepsal o vzdálené budoucnosti, nýbrž o době krátce po skončení druhé světové války.
Proto také Goyer do seriálu zakomponoval několik aktuálních problémů: mimo jiné změny klimatu, náboženský i politický extremismus nebo podezíravost nevzdělaných lidí vůči vědeckým poznatkům. Zároveň se Asimovův převážně na dialozích postavený epos pokusil obohatit o více akce, intrik i romantiky.
Samotná knižní série je mozaikou vzájemně propojených příběhů, které překlenují staletí. Nové dějové motivy i připsané postavy - jako Salvořin milenec, meziplanetární obchodník Hugo, který je vybledlým ekvivalentem Hana Sola ze Star Wars - však přispívají k ještě větší roztříštěnosti.
První dvě epizody působí jakž takž konzistentně, další kapitoly však nesourodě oscilují mezi různými časovými rovinami. V důsledku toho děj přeskakuje tam a zpět od jedné postavy ke druhé.
To se týká i matematičky Gaal. Přestože na počátku to vypadá, že bude hlavní hrdinkou, na dva díly z obrazovek zmizí, aby se v páté části vrátila. Flashbacky objasňují její tíživou minulost na rodné planetě Synnax. Obdobné schéma se variuje také v pozdějších dílech.
David S. Goyer přistupuje k Asimovovu příběhu, jako by to byla tisíc let trvající šachová partie mezi Harim Seldonem a galaktickou Říší, v rámci níž jsou všechny další postavy jen pěšci. Jak známo, i pěšci se ale mohou za určitých okolností proměnit v dámu, jezdce nebo střelce.
S touto koncepcí je spjat negativní vedlejší efekt. Seriál má tendence rozehrávat stále nové a nové zápletky, aniž by dořešil nebo zásadněji rozvinul ty předchozí.
Chladná a sterilní
Tvůrci jsou si vědomi spletitých vztahů mezi protagonisty, i kvůli větší srozumitelnosti příběh vyprávějí pozvolna. Navzdory tomu občas dochází k matoucím časovým skokům a rušivým zkratkám.
Příkladem toho je překotný milostný vztah mezi Gaal a Seldonovým adoptivním synem Raychem. A to bez ohledu na to, že se postavy těchto jmen v knižní předloze nepotkají, natož aby měly pletky.
Nadace střídá silnější momenty se slabšími. Napětí, jež tvůrci udržují především takzvanými cliffhangery na konci každého dílu, oslabují patetické a melodramatické momenty i skutečnost, že takřka veškeré dění vyznívá - i vinou absence sebemenšího nadhledu - chladně, až sterilně.
Ke smrtelně vážné atmosféře přispívají i toporné dialogy, případně akademické věty typu: „Generátory produkují vlnění, které při transdimenzionálních rychlostech znemožňuje hyperpohonu určit kurz.“
Při sledování Nadace je ale třeba mít na paměti, že osm dosud odvysílaných epizod první řady je v kontextu Asimovovy ságy zatím spíše předehrou. Podle Davida S. Goyera předloha poskytuje dost materiálu pro osm sezon. Pokud by počet dílů v každé zůstal zachován, pak by diváci zatím viděli pouhou desetinu příběhu.
Tvůrci tak před sebou zřejmě mají ještě dlouhou a komplikovanou misi, podobně jako protagonisté seriálu. Zatímco Seldonovi přívrženci se snaží zachránit intelektuální dědictví lidstva pro budoucí generace, filmaři by se v předpokládaném pokračování měli pokusit uchovat alespoň zbytky Asimovových myšlenek. Jinak zůstanou ztraceni ve vesmíru.
Nadace
Tvůrci: David S. Goyer a Josh Friedman
Na Apple TV+ je k vidění prvních osm epizod, dvě zbývající přibudou vždy v pátek.
