RECENZE Přenošený Sedmý syn bláhově spoléhá na Hru o trůny

Martin Šrajer
7. 1. 2015 15:47
Důvody, proč je snímek Sedmý syn nekoherentní splácaninou fantasy motivů s nedostatečně prokreslenými postavami a nadměrným množstvím CGI monster, lze najít ve složité produkční historii.
Sedmý syn (Jeff Bridges).
Sedmý syn (Jeff Bridges). | Foto: Cinemart

Recenze - Někdy po skončení filmu litujete, že nebyl zfilmován raději příběh jeho vzniku. Sedmý syn, adaptace fantasy románu natočená uzbeckým režisérem v koprodukci čtyř států, je tím případem.

Milovníkům fantasy spektáklů nabízí film hromadu mizerných digitálních triků, fanouškům Hry o trůny cameo Kita Haringtona, škodolibcům potěšení z toho, jak málo snahy vynakládají dva slavní herci k zakrytí své lhostejnosti vůči celému projektu, všem ostatním hlavně silné déjà vu.

Podívejte se na ukázku z filmu Sedmý syn.
Podívejte se na ukázku z filmu Sedmý syn. | Video:

Název filmu může svádět k domněnce, že se jedná o adaptaci knihy Reaye Tannahilla nebo Orsona Scotta Carda. První z nich napsal pod tímto názvem historický román, druhý fantasy stojící na počátku slavné ságy o Alvinovi Tvůrci. Fanoušky obou spisovatelů ale musím zklamat. Autorem předlohy, která u nás vyšla pod názvem Učeň lovce duchů, je ve skutečnosti Angličan Joseph Delaney. Pro úplnost a představu, co nás v horším případě ještě čeká, doplňme, že kniha otevírá sérii Kroniky Wardstone, čítající dosud třináct dílů (do češtiny jich bylo přeloženo pět).

Práva na knihu z roku 2004 koupili hollywoodští producenti ještě před jejím americkým vydáním v naději, že se svezou s úspěchem Harryho Pottera nebo Pána prstenů. Ve skutečnosti dnes, deset let od vydání, nanejvýš zaplní mezeru mezi prosincovým Hobitem a březnovou Rezistencí, druhým dílem dystopické trilogie podle knih Veroniky Roth. S prvním filmem Sedmého syna pojí fantasy prostředí, s druhým zápletka z kategorie young adult (literatura pro dospívající).

Lacinost v mnoha podobách

Vyprávění zasazené do alternativní verze středověké Anglie stojí na oblíbeném námětu lidových zkazek, podle nichž bude sedmý syn sedmého syna nadán zvláštními schopnostmi. Sedmým synem a budoucím lovcem čarodějnic je v tomto případě sedmnáctiletý farmářův syn Tom Ward (jedenatřicetiletý Ben Barnes). Pod vedením Johna Gregoryho (Jeff Bridges), posledního z bájných Orlích rytířů, se bude muset postavit pomstychtivé královně čarodějnic Malkině (Julianne Moore) a její armádě nadpřirozených bytostí.

Sedmý syn.
Sedmý syn. | Foto: Cinemart

Paralelně běžící romantickou linii mezitím obstará krásná Alice (Alicia Vikander), neteř Malkiny a poloviční čarodějnice, postavená před dilema, zda upřednostnit lásku, nebo síly temna. Nemusíte znát desítky fantasy knih a filmů, abyste odtušili, zda mladý učeň díky výcviku protřelého mentora nakonec získá dost odvahy a zkušeností k překonání zla a získání srdce milované dívky. Fantasy žánr ze své mytologické podstaty zřídka nabízí kdovíjak neotřelá příběhová schémata. Sedmý syn ale připomíná derivát derivátu.

Generická zápletka, jejíž neoriginalita a nesmyslnost je přehlušována hromaděním akčních sekvencí, vyvolává dojem, že sledujeme narychlo pospojované videosekvence z fantasy videohry. Tvůrci se nezdržují s expozicí, natož vysvětlováním motivací postav natolik plochých, že je v živoucí bytosti nedokáží proměnit ani Jeff Bridges a Julianne Moore. Při sledování jejich úsilí identifikovat žánr filmu, v němž se ocitli, a určit míru vážnosti, s jakou mají své postavy hrát, můžeme jen smutně vzpomínat, jak výborně byli sehraní v kultovní černé komedii Big Lebowski.

Sedmý syn.
Sedmý syn. | Foto: Cinemart

Dvojice hollywoodských hvězd slouží kromě předvádění teatrálních gest a pronášení připitomělých, spíše nechtěně vtipných hlášek zejména k navyšování prestiže projektu. Jejich herectví působí stejně opotřebovaně jako výprava na úrovni dražšího televizního seriálu a soundtrack Marca Beltramiho. Hudební doprovod nicméně zůstává nejvýraznější připomínkou, že před našima očima běží americký blockbuster, nikoli východoevropský pokus natočit něco jako Pána prstenů, ale dostatečně cool způsobem, aby se to líbilo i divákům, kteří šli opakovaně do kina na Jeníčka a Mařenku: Lovce čarodějnic.

Kořeny nezdaru

Důvody, proč je film nekoherentní splácaninou fantasy motivů s nedostatečně prokreslenými postavami a nadměrným množstvím CGI monster, lze celkem oprávněně hledat ve složité produkční historii.

Sedmý syn.
Sedmý syn. | Foto: Cinemart

Podezření, že představa o finální podobě filmu prodělala v postprodukční fázi jistou proměnu, vyvstává již při srovnání původního, temnějšího a dravějšího traileru s logem Warnerů a mírnějšího traileru od Universalu, který nyní běží v kinech. Z odlišného tónu je zřejmé, že se hodně přestřihávalo. Nejde ale o jedinou z pravděpodobných příčin, proč Sedmý syn nedrží dostatečně pohromadě.

Realizace scénáře, který s minimální úctou k předloze vytvořila trojice autorů, začala pod vedením mezinárodně působícího režiséra uzbeckého původu Sergeje Bodrova (Kavkazský zajatec, Mongol – Čingischán) již v březnu 2012. Premiéra měla proběhnout v únoru 2013. Kvůli bankrotu trikového studia Rhythm and Hues (Pí a jeho život) a následnému prodloužení postprodukční úprav musela být posunuta na říjen. Mezitím se produkční společnost Legendary Pictures rozkmotřila se studiem Warner Bros., které mělo film distribuovat.

Sedmý syn (55%)

Sedmý syn

Generická zápletka Sedmého syna, jejíž neoriginalita a nesmyslnost je přehlušována hromaděním akčních sekvencí, vyvolává dojem, že sledujeme narychlo pospojované videosekvence z fantasy videohry. Tvůrci se nezdržují s expozicí, natož vysvětlováním motivací postav natolik plochých, že je v živoucí bytosti nedokáží proměnit ani Jeff Bridges a Julianne Moore. Při sledování jejich úsilí identifikovat žánr filmu, v němž se ocitli, a určit míru vážnosti, s jakou mají své postavy hrát, můžeme jen smutně vzpomínat, jak výborně byli sehraní v kultovní černé komedii Big Lebowski.

Novým mocným finančním partnerem se stal Universal a premiéra byla opět posunuta, tentokrát na leden 2014. Kvůli převodu do stereoskopického formátu ovšem došlo k dalšímu zdržení a svou americkou premiéru by si film oficiálně dokončený již v prosinci 2013 měl (snad) odbýt 6. února 2015. Bude tím pádem odvážně nasazen proti očekávanému sci-fi Jupiter vychází v režii sourozenců Wachowských. Zlomyslnou tečku spletitého příběhu obstarává skutečnost, že distributorem Jupitera budou Waner Bros.

Protlačení problematického projektu do klasické kinodistribuce, namísto vyzkoušení alternativních kanálů, svědčí o přetrvávající důvěře studiových šéfů v young adult fikci a tržní potenciál fantasy žánru. Nelze ovšem předpokládat, že by sebevětší finanční nezdar filmu producenty konečně přesvědčil, že úspěch Pána prstenů a Hobita nevyplýval pouze z masové popularity žánru, ale také z mnoha přidružených faktorů. Stejně jako je před pár lety od chrlení dalších nákladných fantasy neodradil krach nesrovnatelně zdařilejšího snímku Jack a obři.

Zdá se, že Hollywood produkuje stále nové fantasy především ze setrvačnosti a v naději, že to občas vyjde. Výsledkem jsou filmy jako Sedmý syn. Papírově možná komerční hit: fantasy + young adult předloha + dvě hollywoodské hvězdy. Reálně produkt sice ne urážlivě špatný, přesto nefungující na tolika úrovních, že si jej lze užít jedině jako guilty pleasure. Třeba ale podotknout, že guilty pleasure za 224 korun (cena vstupenky do IMAXu, který bude jako jediný film promítat ve 3D s titulky) je pěkně drahá sranda.

Sedmý syn (Seventh Son). Velká Británie, USA, Kanada, Čína, 2014, 103 minut. Režie: Sergej Bodrov. Scénář: Charles Leavitt, Steven Knight, Matt Greenberg. Hrají: Ben Barnes, Jeff Bridges, Julianne Moore, Kit Harington, Alicia Vikander, Olivia Williams, Djimon Hounsou, Antje Traue. Premiéra v českých kinech 8. ledna 2015.

 

Právě se děje

před 25 minutami

Soud EU: Poláci musí ověřit nezávislost orgánu, který rozhoduje o penzionování soudců

Polský nejvyšší soud musí ověřit nezávislost svého nového kárného orgánu, který má rozhodovat o penzionování soudců. Stanovil to v úterý Soudní dvůr Evropské unie, na který se s žádostí o stanovisko obrátila polská justice.

Nové kolegium rozhoduje spory týkající se snížení důchodového věku soudců polského nejvyššího soudu. Soud EU v červnu konstatoval, že zákon stanovující jejich odchod do penze na 65 let je v rozporu s unijním právem. Varšava již loni zákon částečně upravila a někteří penzionovaní soudci se vrátili do práce. Část z nich však zpět přijata nebyla a o jejich sporech rozhoduje právě kárné kolegium.

Zdroj: ČTK
Další zprávy