RECENZE Medvědí přistěhovalec se touží stát vánoční klasikou

Martin Šrajer
24. 12. 2014 10:44
Je sice předčasné mluvit o nové vánoční klasice, ale filmový příběh o Paddingtonovi má šanci okouzlit diváky bez rozdílu věku i za hranicemi britského impéria.
Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

Recenze - Medvídek Paddington, jedna z nejmilovanějších pohádkových postaviček ve Velké Británii, se více než půl století od svého zrodu dočkal prvního celovečerního filmu. Má šanci okouzlit dost diváků na to, aby dosavadní maskot Londýna dobyl také zbytek světa?

Paddington je za La Manchem srovnatelně populární jako v okolí Řípu Krtek. Dětské čtenáře poprvé okouzlil roku 1958 na stránkách první ze série knih Michaela Bonda. Následovalo zhruba dvacet pokračování. Dohromady se prodalo přes 30 milionů výtisků. Vznikly rovněž tři animované televizní seriály, divadelní hra nebo medvědí kuchařka. Kdo někdy navštívil Londýn, určitě neunikl plyšovým medvědům v modrém kabátku nebo paddingtonovským poštovním známkám.

Podívejte se na ukázku z filmu Paddington.
Podívejte se na ukázku z filmu Paddington. | Video:

Velkorozpočtová hraná pohádka s animovaným medvědem se jeví jako logické vyústění úspěšného komerčního tažení. Současně ale takový krok vyvolává obavy, zda dospělí diváci nebudou v kině trpět podobně jako u jiných částečně hraných, částečně animovaných filmů podle populárních předloh, u Garfielda a Šmoulů. Stručná odpověď zní „nebudou“. Chcete-li vědět díky čemu, čtěte dál.

Zodpovědný úkol zasadit britské národní dědictví do filmového vyprávění připadl Paulu Kingovi, tvůrci surrealistického britkomu Mighty Boosh a komedie Bunny a býk. Oba počiny ve všech barvách předvedly, jak nespoutaná je Kingova obrazotvornost. Zároveň poukázaly na režisérovy limity, jde-li o konstrukci smysluplného příběhu, který nebude jenom sledem potrhlých epizod. Zfilmování Paddingtona pro Kinga představovalo dvojnásob obtížnou výzvu ve světle knih, vystavěných právě jako řetězce medvědových úsměvných příhod. Šestatřicetiletý Angličan dokázal k vyprávění najít uspokojivý klíč.

Hledání nového domova

Velkoměstskému dobrodružství medvědovité šelmy předchází dva prology. První, stylizovaný jako černobílý filmový týdeník z dob britského impéria, představuje průzkumníka, který v peruánské džungli před dávnými časy narazil na dvojici inteligentních huňáčů. Medvědi se díky němu postupně naučili mluvit lidskou řečí, oblíbili si anglickou distingovanost a stali se závislými na marmeládě.

Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

O mnoho let později, ve druhé předehře k hlavní zápletce, je potomek výše uvedených medvědů zemětřesením donucen opustit pohodlí svého lesního příbytku a vydat se na dlouhou plavbu do Londýna, očekávaje vřelé přijetí, vlídné počasí a hory marmelády. Namísto uvedeného jej čeká studený déšť, nevlídné pohledy a prázdný žaludek (Bond při psaní myslel na děti, které musely za války opustit své rodiny a přijmout za rodiče zcela cizí lidi).

Skomírající tradici britské zdvořilosti váhavě oživí teprve rodina Brownových, která ilegálnímu imigrantovi pro začátek nabídne střechu nad hlavou. Zatímco akurátní pan Brown (Hugh Bonneville) na osiřelé mládě hledí s vážnými obavami o zdraví svých dvou dětí a stav svého majetku, paní Brownová (Sally Hawkins) novému hostovi vymyslí jméno (podle vlakového nádraží, kde je nalezen) a slíbí pomoc při pátrání po muži, díky němuž si peruánští méďové kdysi zamilovali starou dobrou Anglii.

Paddington (Nicole KIdman).
Paddington (Nicole KIdman). | Foto: A-Company

Oproti knize se Paddington okamžitě nedočká vřelého přijetí. Bude si muset vybojovat přízeň své adoptivní rodiny a zároveň odrazit všechny proradné útoky odbarvené taxidermistky Millicent (Nicole Kidman), která by svou sbírku vycpaných zvířat ráda doplnila o jeden nesmírně vzácný exemplář (kdo si nevzpomene na Cruellu de Vil, neviděl 101 dalmatinů).

Úskalí epizodického vyprávění

Ani chodící antiteze ochránců zvířat, ani xenofobní soused Brownových (Peter Capaldi), který doufá, že po nastěhování Paddingtona odvedle neuslyší „pralesní hip hop“, nenaruší rozjařenou atmosféru snímku do té míry, aby se bajka o naivním medvíděti zlomila v pochmurnou zvířecí variaci na Olivera Twista. Bližším příbuzným filmového Paddingtona je Chaplinův Kid.

Přímočarý příběh King po vzoru klasických grotesek strukturoval jako sérii více či méně akčních a více či méně vtipných eskapád (jedna z těch nevtipných až trapných, kvůli nimž měl film v Británii problémy s cenzurou, se točí okolo travesty vystoupení pana Browna).

Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

Kingovy akční sekvence ovšem nemají bravurní gradaci Tintinových dobrodružství nebo filmů s Wallacem a Gromitem a jejich přínos pro vyprávění zpravidla nekoresponduje s jejich nadstandardní délkou. Nijak například není využito faktu, že se z Paddingtona po divokém pronásledování kapsáře stane hrdina celé ulice. Několikaminutový pokus o únos protagonisty z jeho nového příbytku zase v konečném součtu slouží jenom k navrácení skeptického výrazu na tvář pana Browna.

Aby mohly být rozvedeny serióznější motivy vyprávění, slapstickové patálie jsou prokládány pomalejšími sentimentálními scénami. Přestože přepínání mezi nezávaznou a dojímavou polohou nenarušuje koherentní tón filmu, vede k přerývavému rytmu vyprávění.

Zejména pozornost menších diváků si proto Paddington musí opakovaně získávat, což se mu minimálně na dětské projekci, které jsem se zúčastnil, nedařilo po celou dobu. Během finále, nejzřetelněji vyjevujícího, že roztomilý medvěd ve vyprávění funguje hlavně k opětovnému nastolení harmonie v rodině Brownových, bylo patrné, že film děti přestává bavit.

Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

Je škoda, že ňoumovitý hlavní hrdina slouží hlavně ke generování gagů, neprochází žádnou proměnou a děj posouvá vpřed spíše mimoděk svou nešikovností. Speciálně pro film vymyšlená antagonistka je oproti němu solidně prokreslenou postavou se zřetelnou motivací a konzistentním jednáním. Zastiňuje jak pana Browna, který se dle potřeb vyprávění chová chvíli jako upjatý patriarcha, chvíli jako benevolentní táta dobrodruh, tak paní Brownovou, zosobňující od začátku do konce všechna klišé o rodičích odmítajících si připustit, že éra hippies již dávno odezněla.

Pohádková podívaná

Producent David Heyman chtěl pro Warner Bros. původně vyčarovat srovnatelně úspěšné filmové univerzum, jakým byl téměř osmimiliardový Harry Potter, vycházející z téže tradice anglické fantasy pro děti jako Paddington. Ani poté, co movitý americký mecenáš od projektu odstoupil (nahradila jej společnost Studio Canal), neztratil Paddington šanci na celosvětový úspěch. Nižší rozpočet tvůrce totiž přiměl k větší vynalézavosti.

Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

Pochyby ohledně dynamiky vyprávění a účelu některých scén berou za své tváří v tvář záplavě vizuálních detailů a drobných vtípků pro znalce Paddingtonova světa (kratičké cameo Michaela Bonda se sklenicí vína) i filmové fanoušky (odkazy k Bezstarostné jízdě, Dobyvatelům ztracené archy, Mission: Impossible - Ghost Protocol).

Animace Paddingtona, výsledek práce stejného studia, které vytvořilo sarkastického mývala ze Strážců Galaxie, respektuje původní knižní ilustrace od Peggy Fortnumové, ale zároveň je dostatečně realistická, aby zapadla do skutečného světa. Přesněji světa skutečně neskutečného, neboť zdejší Londýn připomíná magickorealistickou optikou filmařů oživlé ilustrace dětské knihy.

Paddington.
Paddington. | Foto: A-Company

Barvy jsou sytější a dodržování fyzikálních zákonů lehkovážnější než v našem světě. Malby a fotografie občas obživnou. Kamera párkrát zdůrazní neobyčejnost filmového Londýna expresionisticky nakloněným úhlem. K dojmu listování obrázkovou knihou přispívají stejně jako ve filmech Wese Andersona časté frontální kompozice, měnící se předkamerový prostor v pomyslný interiér velkého domečku pro panenky.

Autorům filmu se zkrátka podařilo vytvořit svět, v němž po dvou chodící, plynně anglicky hovořící medvěd s červeným kloboukem a slabostí pro marmeládové sendviče působí jako naprosto přirozený úkaz.

Vánoční poselství

Věřím, že v jádru bytostně britský příběh, oslavující Londýn coby multikulturní tavící kotel, dokáže oslovit diváky z celého světa. Příběh byl uzpůsoben době, kdy lidé neustále migrují z místa na místo a „domov“ se pro ně stává stále vágnějším pojmem. Vedle citlivé tematizace údělu přistěhovalce v dnešním světě (která je zvlášť relevantní ve světle narůstajícího vlivu radikálních pravicových stran) film bez jakéhokoli postmoderního zlehčování oslavuje tradiční hodnoty, jako je rodina nebo mezilidská solidarita.

Paddington (75%)

Paddington

Magický vizuální styl Paddingtona si vás získá nezávisle na věku a náklonnosti vůči chlupatým stvořením z exotických krajin. Jestli vám navíc chybí lehce sentimentální pohádky s (převážně) vkusnými gagy a veskrze pozitivním, upřímně míněným poselstvím, nebudete se k Paddingtonovi vracet jenom kvůli tomu, jak vypadá, ale i pro jeho univerzální sdělení. Je sice předčasné mluvit o nové vánoční klasice, ale přes dílčí výhrady by mne nepřekvapilo, kdyby se jí první celovečerní film nejslavnějšího britského medvěda časem stal.

Čeští diváci mohou pouze litovat, že z tlamy titulního hrdiny neuslyší hlas Bena Whishawa, který předaboval původně najatého, ale příliš dospěle znějícího Colina Firtha. U dabované kopie na druhou stranu naši pozornost nerozptylují titulky a můžeme se opájet veškerou vizuální krásou filmu.

Magický vizuální styl Paddingtona si vás získá nezávisle na věku a náklonnosti vůči chlupatým stvořením z exotických krajin. Jestli vám navíc chybí lehce sentimentální pohádky s (převážně) vkusnými gagy a veskrze pozitivním, upřímně míněným poselstvím, nebudete se k Paddingtonovi vracet jenom kvůli tomu, jak vypadá, ale i pro jeho univerzální sdělení.

Je předčasné mluvit o nové vánoční klasice, ale přes dílčí výhrady by mne nepřekvapilo, kdyby se jí první celovečerní film nejslavnějšího britského medvěda časem stal.

Paddington. Velká Británie, Francie, Kanada, 2014, 98 minut. Režie: Paul King. Předloha: Michael Bond (knihy). Scénář: Paul King, Hamish McColl. Hrají: Hugh Bonneville, Sally Hawkins, Julie Walters, Jim Broadbent, Samuel Joslin, Nicole Kidman, Peter Capaldi, George Newton. Premiéra v českých kinech 25. prosince 2014.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 10 minutami

Vojtěch Filip po infarktu opustil nemocnici, lékaři mu povolili domácí péči

Předseda komunistů Vojtěch Filip v pátek kolem 11:00 po dvou dnech hospitalizace kvůli infarktu opustil nemocnici. Lékaři pražské Všeobecné fakultní nemocnice po dopolední poradě povolili jeho propuštění.

Lékaři Filipův infarkt zachytili v časném stadiu. Ve středu uvedli, že to dává pacientovi naději na časné propuštění do domácí péče.

V nemocnici, kam poslala pětašedesátiletého politika praktická lékařka, Filipa přijali ve středu před polednem s bolestí na hrudi. Na jeho případu je podle přednosty 2. interní kliniky VFN Aleše Linharta patrné, že v Česku funguje dobře propracovaný systém péče o nemocné s akutním infarktem. "Důležité bylo, že příjezd do kardiocentra neoddaloval a díky tomu je možné očekávat příznivý průběh," uvedl ve středu lékař.

před 18 minutami

Německem se táhne krvavá stopa pravicového extremismu, řekl ministr vnitra

Masakr v Hanau byl podle německého ministra vnitra Horsta Seehofera jednoznačně rasisticky motivovaným teroristickým útokem. Navíc už třetím pravicově extremisticky motivovaným útokem během pár měsíců. Seehofer to řekl v pátek na tiskové konferenci v Berlíně. Varoval před tím, že by se někdo čin mohl pokusit napodobit. Německo v reakci zpřísňuje bezpečnostní opatření v celé zemi.

"Ohrožení ze strany antisemitismu, rasismu a pravicového extremismu je v Německu velmi vysoké," uvedl ministr vnitra, podle něhož se od vražd neonacistické skupiny Národněsocialistické podzemí (NSU) z let 2000 až 2007 zemí až po dnešek táhne "krvavá stopa pravicového extremismu". Připomněl i loňskou vraždu regionálního politika vládních křesťanských demokratů Waltera Lübckeho a také útok na synagogu ve východoněmeckém městě Halle, kde zemřeli dva lidé. V obou případech jsou podezřelí pravicoví radikálové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy