Uklízečka Marta působí především obyčejně. Možná až lacině. Na uších nevkusné tygrované klapky, na kabátku i punčochách křiklavé barvy a vzory, na krku tři děti. Coby samoživitelka to nemá lehké. Na policejní stanici, kde uklízí, jednou omylem shodí desku s případem. Tehdy vyjde najevo, že Martinou jedinou potíží není neschopnost vystát autority. Hlavou jí probleskne několik detailů, prohodí pár věcí na tabuli s podezřelými. A vrátí se zpět ke svému uspěchanému životu.
Policie se brzy dopátrá, kdo tam v noci řádil. Z Marty se stává nejprve podezřelá, posléze se ukáže, že během chvilky opravdu přišla na něco, co zkušeným kriminalistům unikalo. Přes protesty přehnaně čistotného a usedlého šéfa oddělení vražd se z uklízečky stává nová policejní konzultantka.
Režiséři Marek Najbrt a Tomáš Pavlíček natočili pro televizi Nova a její streamovací platformu Voyo adaptaci původně francouzské krimisérie s jasným vědomím, že jde o velmi oddychovou zábavu. Hrdinka v podání Tatiany Dykové působí od prvních chvil jako Sherlock Holmes z výprodeje. Netráví čas luštěním rébusů či bizarními koníčky. Tak jako většina obyvatelstva po práci a uložení dětí odpadne u televize. A ráno jde zase do "boje" s každodenními povinnostmi.
Na rozdíl od většiny populace ovšem Marta z té televize v hlavě uloží veškeré informace a ve správnou chvíli ví, kdy je použít.
Formát komediální detektivky je v českém prostředí spíše ojedinělý, většinou bývají kriminalisté vyobrazováni jako okoralí cynici a žánr se brodí bahnitými stezkami detektivek drsné školy či temnotou skandinávských krimi. Ostatně i Sherlock z produkce BBC, který Martu zjevně inspiroval, působil převážně ponuře a temně, navzdory mnoha humorným pasážím.
Případy mimořádné Marty rozhodně neohromí jako detektivka pro puntičkáře. Sice se tu stále vyšetřuje o poznání více než v mnoha tuzemských krimi a občas seriál dovede být překvapivý, ale scénář jede v každé epizodě podle mustru. Po zhruba čtvrthodině je vyzpovídán první podezřelý, ve dvou třetinách druhý. Pak se přijde na to, jak to bylo doopravdy.
Filmaři ale měli cit pro casting. Dyková umí být patřičně excentrická, živelná, až neurvalá. Tvůrci nenaznačují, že by nesnášela lidi jako její britský "kolega" Sherlock Holmes. Marta jen neřeší společenské konvence, protože ji nezajímají a nerozumí jim. Tak občas na příbuzné obětí vybalí, že jejich blízký umřel, jako by šlo o zprávu týkající se počasí. A Roman Zach ji doplňuje coby úzkostný "fobik", který si v životě vše pečlivě plánuje.
Chemie mezi nimi drží také v momentech, kdy je dění jinak už příliš ustřelené od reality a kdy jde poznat, že mnohé situace slouží více vtipu než rozvíjení děje. I tak jsou tu až rozkošné, byť nikterak originální momenty, když se kupříkladu Zachův kapitán krátce po probrání z narkózy sveřepě účastní výslechu.
Oproti řadovým žánrovým seriálům českých komerčních televizí dovedou mít Případy mimořádné Marty "šmrnc". Někdo si dal práci s detaily, vtípky, občas stačí drobnost. Třeba když Marta říká psovi, který zbyl po jedné z obětí, netypicky Jirko. A odůvodní to mimoděk tím, že jí připomíná zpěváka Jiřího Helekala.
Případy mimořádné Marty jsou celkem tuctové. Ale nikoli bez nápadu. Jde o případ funkčního zužitkování zahraniční licence, které stojí na živých, byť v lecčem modelových postavách. Měl by to být standard, ale mnohdy podobné adaptace během lokalizace dopadají spíše nechtěně komicky. Třeba když Miroslavu Donutilovi v sérii Doktor Martin produkce České televize nejspíš zapomněla říct, že jeho britský předobraz je navzdory prvnímu zdání sympatický. A tak Donutil hraje arogantního nerudného chlapa i v situacích, kdy se to zcela nehodí.
Marta je také nesnesitelná. Přesto dostává prostor získat si sympatie publika. Přitom to má výrazně těžší než její protějšky, od Donutila po Cumberbatche. První hraje otravného rýpala, ale na tom si postavil kariéru. A namyšlený, vysoce postavený, leč charismatický muž je nejen v tuzemsku prototypem oblíbeného hrdiny.
Cumberbatch měl zase v Sherlockovi roli postavy, kterou navzdory její nesnesitelnosti divák musí milovat. Jeho Sherlock byl podivínský génius, ten, který se vymyká. Sice trochu "mimozemšťan", ale géniům se odpouští vše, jak napovídají příběhy mnoha ztřeštěných, leč mimořádných umělců či vědců od Formanova Amadea po vědátora Emmetta Browna z trilogie Návrat do budoucnosti.
Marta je tuctová ženská - s důrazem na obě slova. A navíc vlezlá, až otravná. Navzdory občasnému extrémnímu nedostatku taktu však dostává i momenty, kdy to umí s dětmi či jinými ženami, kdy je po svém citlivá. A ještě má navrch před kolegy ve schopnosti řešit případy.
Sice je to dost nerealistická protagonistka seriálu, jehož jedinými ambicemi jsou odpočinek a zábava, i tak v rámci tuzemské mainstreamové produkce lehce čeří vody. Už tím, jak nezapadá do stereotypních škatulek, neboť není semetrika, feministka ani naivní krásná dívka, jejímž úkolem by bylo pouze legračně zakopávat a nechat se poučovat všemi muži okolo.
Seriál
Případy mimořádné Marty
Režie: Marek Najbrt a Tomáš Pavlíček
Seriál je k vidění na Voyo.
