Příběh krimikomedie Prachy dělaj člověka poskládal dohromady tři skutečné loupežné zločiny z nedávné české minulosti. Dvěma notoricky známým přepadení - dejvické pošty a obrněného vozu Citibank - předcházela "legrácka", při které v 80. letech neznámí lupiči okradli partu kubánských dělníků.
Tím také film začíná, a víc než nadějně: svižně, dynamicky a vtipně. Nelze se sice ubránit pocitu, že zorganizovat tak produkčně náročný podnik kvůli pár dělnickým výplatám je trochu diletantské - ale to už je věc pachatelů, že.
Jenže s přechodem do současnosti se snímek zadrhne jako šperhák v zámku. Tři pachatelé prvního zločinu se po letech setkávají v kulisách současné Prahy, poněkud přeplněné mondénními kavárnami sponzora filmu. A protože peníze se Čecháčkům vždycky hodí, vydají se společně znovu na cestu zločinu.
První přepadení se jim podaří, stejně tak i druhé. Před policií se uklidí na Srí Lanku, nakonec je ale ruka spravedlnosti stejně vyhmátne. Ve zkorumpovaném Česku však samozřejmě vyváznou bez trestu. Jen o ty peníze nakonec přijdou, aby bylo jasné, že prachy sice dělají člověka, ovšem krást se nemají...
Pravda, samo provedení zločinů je vtipné, pachatelům rozhodně nechyběl smysl pro humor. Mezi jednotlivými zločiny se toho ale zas tak moc nestane. Jen dlouhé plánování akcí, sem tam pokus posunout děj nelogicky vpřed například krkolomnou zápletkou s povodněmi, které partičku (podle filmu) o peníze připravily.
Hrdinové - věčně slzící outsider Michal zvaný Bohoušek (Michal Suchánek), světácký frajer Tomáš (Hanák) a kutil Ondřej (Vetchý) - připomínají spíš figurky z Člověče, nezlob se. Ač se scénárista Radek John kasal, že zná skutečné pachatele.
Přesto se zejména Vetchému a Hanákovi daří dodat svým postavám aspoň životnost a získat si sympatie publika. Slušný výkon podává Renata Vísnerová coby Michalova přítelkyně.
Některé postavy oproti tomu sklouzávají jen ke karikatuře, zejména matka tradičně přehrávající Jany Synkové či poštovní úřednice Anny Šiškové s obrovskými okuláry přes obličej. Sestavu herců doplňují nějaké ty mediálně provařené obličeje typu Gábiny Partyšové či Evy Ajchmajerové.
Plusem je, že film nepůsobí levně a z minima vytřískal maximum. Velkoryse se natáčelo v Tunisu a na Srí Lance, s helikoptérami i obrněnými vozy. Dokonce tvůrci zvládají i práci product placementem: loga a výrobky všech těch mobilních, cestovních, rozhlasových a leteckých společností, které zaplatily natáčení, jsou do filmu zapojena vcelku vkusně; krom oné sítě kaváren.
Chybí ale to hlavní. Když se Bohoušek zeptá, proč by měli přepadnout zrovna poštu, odpoví Ondřej: "Protože nás to prostě baví". Možná se obdobnou strategií měli řídit i tvůrci filmu; kdyby na chvilku zapomněli, že chtějí vydělat, pak by se mohli víc bavit i diváci.
Snaha podsouvat spojitost s americkým hitem Dannyho parťáci je každopádně nešťastná až kontraproduktivní. Prachy dělaj člověka se Soderberghově hvězdné taškařici nevyrovnají ani po stránce herecké, ani co se zápletek a humoru týče. Spíš než o krimikomedii jde (bohužel) o krimidrama říznuté komunální satirou o zkorumpované zemičce v srdci Evropy.
Prachy dělaj člověka, ČR 2006. Scénář Radek John, režie Jiří Chlumský a Jan Kulhavý, kamera Tomáš Juríček a Ramúnas Greičius, producent Jan Nejedlý, hrají Tomáš Hanák, Michal Suchánek, Ondřej Vetchý, Renata Vísnerová Prokopová a další. Distribuce Bioscop.
