Pomáhat a chránit? V pokračování seriálu The Wire spíš krást a vydírat

Martin Šrajer Martin Šrajer
29. 5. 2022 17:19
Dvacet let po premiéře výborně hodnoceného seriálu The Wire - Špína Baltimoru přichází jeho autor s další pečlivou analýzou, proč v témže americkém městě selhávají instituce.

Když se britská BBC vloni ptala, jaký je nejlepší seriál 21. století, oslovila více než 200 kritiků a kritiček z celého světa. Ti zvolili The Wire - Špínu Baltimoru. Krimiseriál, jehož pět řad vysílala HBO v letech 2002 až 2008, vrstvu po vrstvě rozkrýval ekonomické, legislativní nebo institucionální neduhy města na východě USA. Od neefektivní práce politiků a soudců přes pochybné metody policie i médií po rostoucí chudobu nebo drogovou závislost v ulicích.

S kritiky se podle nadšených hodnocení na uživatelských databázích shodují mnozí diváci, kteří od posledního dílu The Wire doufali, že se dočkají pokračování. Showrunner seriálu David Simon se však v následujících letech stejně pozorně zaměřil na americké vojáky sloužící v Iráku, nelehký život v New Orleans po hurikánu Katrina nebo na boom newyorského sexbyznysu v 70. a 80. letech minulého století.

Přestože všechny tři seriály, Generation Kill, Treme a The Deuce: Špína Manhattanu, byly vřele přijaty, z žádného se nestal takový hit jako The Wire. A moderní klasikou pravděpodobně nebude ani Simonova novinka Město patří nám, kterou lze vidět na českém HBO Max. Autorův dlouho očekávaný návrat na místo činu je spíš lehkým dodatkem, ne plnohodnotným pokračováním.

Kromě zkušeného scenáristy jsou pod ním podepsáni i další tvůrci "nejlepšího seriálu 21. století" - autor detektivek George Pelecanos a bývalý baltimorský policista Ed Burns. Se skoro patnáctiletým odstupem ukazují, že Baltimore stále sužují vysoká kriminalita, korupce a rasismus. Pokud se věci změnily, pak převážně k horšímu.

Krást a vydírat

Zatímco v The Wire smyšlené postavy nasvěcovaly reálné problémy, Město patří nám rekonstruuje skutečnou kauzu, kterou ve stejnojmenné knize popsal tamní reportér Justin Fenton.

V šesti hodinových epizodách sledujeme vzestup a pád policejní jednotky nazvané Gun Trace Task Force, jež měla dostat z ulic města drogy, zbraně a zločince. Pod vedením seržanta Jenkinse však pár let zdárně pracovala na něčem jiném: vlastním obohacení. Místo aby pomáhali a chránili, strážci zákona kradli a vydírali.

Jon Bernthal v roli Waynea Jenkinse.
Jon Bernthal v roli Waynea Jenkinse. | Foto: HBO

Během prohlídek aut a bytů nezákonně přišli ke stovkám tisíc dolarů. Při loupežných výpravách nezadržovali jen podezřelé osoby, ale také civilisty, kteří byli ve špatný čas na špatném místě. Dobře sehraná parta se navíc neomezovala jen na Baltimore, s distribucí zabavených drog zřejmě pomáhal kolega z Filadelfie. Je tedy zřejmé, že podmínky pro zneužívání policejních pravomocí existují také v jiných částech USA.

Členům Gun Trace Task Force se nicméně dařilo vykazovat vysoký počet zatčení, což vedení města stačilo ke spokojenosti. Rozhodující roli nahlášených čísel v úvodním motivačním monologu zmiňuje také seržant Jenkins, kterého jako dalšího ze svých nafoukaných macho floutků skvěle hraje Jon Bernthal. Zelenáčům cynicky sděluje, že stačí "správně" vyplňovat formuláře.

Zatímco v The Wire systém selhával proto, že veškeré kapacity investoval do války s drogami, v Město patří nám už o boj se zločinem prakticky nejde. Prioritou je statistika a osobní zisk, ne pomoc občanům.

Všechna vlákna příběhu se sbíhají k Jenkinsovi. Autor seriálu Simon ovšem stejně jako dříve střídá vyprávěcí hlediska a pozvolna z nich splétá komplikovanou síť vztahů, jejíž jednotlivé úrovně se neustále prolínají a ovlivňují. Detektiv Suiter z oddělení vražd se v pokřiveném prostředí jako jeden z mála snaží hrát podle pravidel. Advokátka Steeleová pomáhá obětem prohnilých strážníků dosáhnout spravedlnosti, vyšetřování vede agentka FBI Jensenová a tak dále.

Pět ze šesti epizod Město patří nám je s českým dabingem i titulky na HBO Max. | Video: HBO

Policistům nelze věřit

Pochybné počínání Jenkinse a jeho mužů tak vnímáme v širším kontextu struktur řídících město. Podstatná část příběhu se odehrává krátce poté, co se pětadvacetiletý Freddie Gray stal další obětí baltimorské policejní brutality. Strážci zákona jsou pod tlakem veřejnosti vyzbrojené chytrými telefony a pozor si musí dávat i před inspekcí bezpečnostních sborů. Někteří se raději zcela vyhýbají zatýkání, což dává vyniknout Jenkinsově nepolevující jednotce. A nadřízení ji dál chválí.

Upevňování její pozice sledujeme paralelně s výslechy svědků, díky nimž zkorumpovaní strážci pořádku nakonec stanuli před soudem - jak prozrazuje hned první díl, končící Jenkinsovým odvedením k výslechu.

Showrunner Simon a scenárista Pelecanos zvolili nelineární a nechronologické vyprávění. Větší obrázek skládají z mnoha časově i prostorově vzdálených dílků. Rozhovory, které s aktéry vedou advokátka Steeleová nebo agentka Jensenová, dovolují flashbacky do vzdálenější minulosti. V další linii vidíme, jak Jenkins nastupuje k policii a dělá stále větší morální ústupky.

Neboť tolik nezáleží na tom, kdy se které porušení občanských práv odehrálo, neustálé přeskakování mezi minulostí a přítomností vyloženě nemate. Přesto jde o poměrně zbytečné ozvláštnění, které zejména maskuje, že minisérie po pár epizodách jen opakuje ústřední sdělení: totiž že policistům nelze věřit. Žádné nové argumenty však nepřidává. Druhá polovina na sebe akorát vrší další a další důkazy silně problematického jednání Gun Trace Task Force, o jehož nepřijatelnosti už ale nemáme důvod pochybovat.

K působivosti The Wire přispívala i jednoduchost vyprávění. Nepotřeboval s ním čarovat, protože se opíral o charismatické antihrdiny s poutavým charakterovým vývojem a neobyčejně věrohodné reálie.

Ve druhém ohledu nelze novince ani nic vyčítat. Je podobně detailní. Opět si uvědomíte, že policejní práce obnáší hlavně otravné papírování a snahu vymámit od určitého úřadu potřebné oprávnění, ne akční honičky a přestřelky.

Protože štáb točil v autentických lokacích a věnoval péči i nejmenším detailům policejní práce, většina událostí by měla vypadat tak, jak je popsali svědci. Opravdovost prostředí a procesů je tedy jednou z předností série. Z postav ale kromě horkokrevného Jenkinse v paměti nejspíš žádná neutkví. Možná je na vině i menší počet epizod, který neumožňuje více rozpracovat motivace a nechat nás nahlédnout do jejich soukromí.

Jon Bernthal v roli Waynea Jenkinse a Seth Hurwitz jako Donald Stepp.
Jon Bernthal v roli Waynea Jenkinse a Seth Hurwitz jako Donald Stepp. | Foto: HBO

Třeba o advokátce Nicole, jedné z mála smyšlených hrdinek, se dozvíme naprosté minimum informací. Coby člověk zvenčí slouží především jako nástroj k zevrubnému vysvětlení, co všechno ve městě nefunguje. Také další postavy vyznívají ploše, jsou využívány účelově a postrádají morální ambivalenci, jeden ze základních kamenů Simonovy starší tvorby.

Vypadá to, že pro tvůrce bylo tentokrát důležitější bez obalu upozornit na závažný problém a dopodrobna vysvětlit sociopolitické souvislosti úpadku amerického represivního aparátu, stále mocnějšího a stále méně efektivního. Vystavět napínavé drama buď nebylo prioritou, nebo se to holt nepodařilo. Šestici epizod nelze sledovat se stejným zaujetím jako pět řad The Wire. Avšak pokud jde o službu veřejnosti, za tu tvůrci zaslouží vyznamenání. Na rozdíl od seržanta Jenkinse.

Město patří nám

Tvůrci: George Pelecanos a David Simon
Seriál je k vidění na HBO Max.

 

Právě se děje

Další zprávy