Nosoroha promítají česká kina od uplynulého čtvrtka. Premiéru měl na Febiofestu, od jehož pořadatelů režisér Sencov dostal cenu Kristián za umělecký přínos. Protože ukrajinský filmař momentálně brání vlast před ruskými okupanty, ocenění za něj přebral velvyslanec Jevhen Perebyjnis.
"Teď jsem prostě obyčejný voják s M4," řekl Českému rozhlasu lakonicky Sencov, který se momentálně pohybuje na jihu Donbasu a místo kamery je jeho denním "nástrojem" americká útočná puška, "mnohem lepší než kalašnikov". Je smutným paradoxem, že Sencovova novinka Nosoroh vstupuje do českých kin právě v době, kdy pokračuje ruská invaze na Ukrajině.
Tamní filmaři podobně jako ti tuzemští neměli ve zvyku nahlížet kriticky na první dekádu svobody po konci komunismu. A Sencovův Nosoroh je nejkrutější pohled na dobu, kdy na Ukrajině vedle rodící se svobody převládalo také enormní násilí a bezpráví.
Scénář snímku o jednom gaunerovi, který si probíjí cestu ukrajinským podsvětím, napsal Sencov ještě předtím, než jej roku 2014 uvěznili Rusové kvůli nesouhlasu s ruskou anexí ukrajinského Krymu. Odsouzen byl na 20 roků, nakonec se ze žaláře dostal po pěti letech díky výměně vězňů. A vzápětí se pustil do natáčení Nosoroha.
"Ve vězení jsem hodně psal - dohromady čtyři scénáře. Ale ve vězení se zabýváte mnohem lehčími tématy - tam je to samo o sobě temné až až. Hádám, že kdybych napsal Nosoroha ve své cele, děj by byl sotva z půlky tak násilný," podotkl Sencov.
Od prvních vteřin dává najevo, že nechce nikoho nechat klidným. Chlapecké hrátky v poli slunečnic se přelévají ve strkanici, kde protagonista napadaný přesilou náhodou vypíchne jinému hochovi oko. S podobnou intenzitou se pak jedna scéna přelévá přes druhou, oscilují mezi minulostí a přítomností, jako kdyby tvůrci chtěli jasně říci, že mezi komunistickým včerejškem a postkomunistickým dneškem nedlí žádná ostrá propast.
Hrdina Vova, tedy Vladimir, přezdívaný Nosoroh, se v mládí naučil spoléhat na sebe a reagovat na násilí ještě větším násilím. Otec byl ve vězení, bratr bojoval v Afghánistánu, sestra se vdala zamlada, vodky bylo vždycky dost. A pak přichází nová doba. Respekt i peníze se náhle dají snadno získat tím, že budete tvrdší než kdokoliv jiný.
Vova pracuje pro místního mafiána, vymáhá dluhy, nic není tabu. Lámání kostí, zapalování budov, tohle vše Sencov sleduje v jakémsi podivném reji, kdy mezi večírkem, svatbou, orgiemi v sauně a mučením či znásilňováním takřka není předěl. Je to nemilosrdný a nesmlouvavý pohled na minulost, a byť se mnoho scén odehrává uprostřed noci, film ukazuje dost na to, aby divák mnohdy toužil odvrátit zrak.
Tato "opilá kamera", která meandruje mezi různými časovými úseky, se časem uklidní, pocit podivného zmatku však už v divácích zůstane.
Nosoroh vznikal deset let a jako by se v něm nahromadila nejen povaha doby, o níž vypráví, ale také poslední dekáda, kdy Ukrajina vedle hledání vlastního nového společenského uspořádání po revoluci na Majdanu musela znovu začít bojovat s ruským agresorem. Není tu prostor pro odlehčení.
Paradoxně je tak jediným "záchytným bodem" pro diváky úsporný, přesto v jádru komplikovaný Vova v podání debutujícího amatéra Serhije Filimonova. Sencov věděl, že nemůže obsadit profesionálního herce, že hledá muže, který má divokou minulost vepsanou ve tváři i na těle. A potetovaný Filimonov s obličejem, na kterém by se daly štípat skály, dokonale ztělesnil protagonistu s až nihilisticky netečným vztahem k násilí a agresi. V patřičnou chvíli přesto projevuje citlivou stránku.
Nosoroh je kriminální drama, o jaké se občas pokoušejí čeští filmaři. Tedy takové, které chce být drsné, syrové či přímo surové, ale přitom hovořit o svědomí nebo vykoupení. Podobným pokusem o trpký český thriller kladoucí závažné etické otázky byla nedávná Stínohra slovenského režiséra Petera Bebjaka. Zatímco v ní na sebe neustále narážely různé tvůrčí záměry a závěrečnou sílu tlumila snaha odvyprávět příliš mnoho děje a zahrnout příliš mnoho postav, Nosoroh ukazuje, jak o chaotickém a intenzivním světě podat takovou zprávu, že publikum zmatek vnímá coby součást prožitku, nikoliv překážku.
Sencovův film, premiérově uvedený v sekci Horizonty benátského festivalu, je jako rána kladivem. Režisér nepolevuje, aby okamžiky gangsterského řádění odlehčil jako třeba Martin Scorsese ve snímku Mafiáni, kde drsné násilí střídají ironické momenty či hrubý humor.
Přesto také Sencov nachází intimní chvilky a kromě ran pěstí rozdává nenápadné emoční knock-outy. Ty přitom vycházejí právě z toho, jak chladnou osobnost má hlavní hrdina, nakolik složité je napojit se na tenhle slovanský balvan toužící po pomstě či odpuštění. V Sencovově filmu nic není zadarmo. A to je jeho největší přednost.
Film
Nosoroh
Scénář a režie: Oleg Sencov
Pilot Film, česká premiéra 28. dubna.
