Německé drama, jež se natáčelo v Praze i na dalších místech v Česku a na jehož výrobě se podílela zdejší společnost Maya Production, je situováno do roku 1900. Tedy do doby, kdy festival, kterého se dnes účastní více než šest milionů návštěvníků, zatím jen navazoval na tradici nesrovnatelně menší celoměstské slavnosti, uspořádané v roce 1810 po svatbě korunního prince Ludvíka Bavorského.
V Německu působící finský režisér Hannu Salonen se soustředí na příběh norimberského pivovarníka Curta Pranka. Člověk bez sebemenších skrupulí, morálky i zásad chce Oktoberfest, kde má malý dřevěný stánek pouze sedm mnichovských pivovarů, přetvořit ve velkolepou událost. Pivo tam hodlá čepovat v obrovském stanu s kapacitou 6000 osob.
Prank v podání herce Mišela Matičeviće musí čelit nejen nevybíravým monopolním praktikám kartelu velkých pivovarů. Jeho záměry ohrožují i rodinné komplikace. Dcera otěhotní se synem ovdovělé majitelky jednoho z pivovarů, který v důsledku Prankových bezohledných intrik bojuje o přežití.
Pivovarník do Mnichova přichází jako ztělesnění sociálně-ekonomických změn, které způsobuje rozvoj industrializace a vzestup kapitalismu. S tím přitvrzuje i konkurenční boj. Prank své záměry uskutečňuje s pomocí korupce, vydírání anebo dohod s úhlavními nepřáteli. A občas i díky hrdelním zločinům. Koncem seriálu mají na rukou krev i postavy, do nichž by to zpočátku nikdo neřekl.
Autoři se zaštiťují tvrzením, že příběh založili na skutečných událostech. Současní provozovatelé pivních stanů na Oktoberfestu se však proti seriálu pobouřeně ohradili. Podle nich tvůrci poškodili pověst festivalu, neboť se hosté mohou domnívat, že podobné obchodní války vedou pivovary ještě dnes.
Reakce je poněkud přehnaná, byť s historickými událostmi tvůrci očividně naložili po svém a využili jen dílčí motivy. Postavu Curta Pranka inspiroval skutečný franský podnikatel Georg Lang, jenž roku 1898 v Mnichově opravdu získal licenci k postavení obřího pivního stanu. Ve své době megalomanský projekt natrvalo proměnil Oktoberfest i bavorskou pivní kulturu. Jinak však Prankova postava nemá s Langem nic společného.
Dobové drama o boji mezi pivovarskými klany překvapivě skáče mezi žánry. Zločinecké praktiky, jež Prankovu vizi doprovázejí, německou řadu přibližují spíše k americkým seriálům typu Impérium - Mafie v Atlantic City. Jeho tvůrci vylíčili gangsterské praktiky okolo nelegálního obchodu s tvrdým alkoholem během americké prohibice ve 20. letech minulého století.
Nejen díky "špinavé estetice", se kterou je zobrazeno předměstské prostředí hostinců i zablácených ulic, má německá minisérie styčné plochy dokonce s drsně realistickým westernovým seriálem Deadwood. I bavorské pivovarnické teritorium působí jako místo, kde neplatí žádné zákony, ale právo silnějšího.
Ostatně hned úvodní provokativní záběr Oktoberfestu, kdy pomalovaná samoanská "divoška" vytáhne z vody lidskou hlavu a odnáší ji ukázat soukmenovcům, evokuje atmosféru Divokého západu. Za polonahými válečníky se ale kdesi na horizontu rýsuje panorama Mnichova s dominantní katedrálou Frauenkirche.
Konflikt mezi tradicí a moderností, který se dramatem prolíná, odráží také pojetí ženských postav, jež se pokoušejí překonávat předdefinované genderové role. Několik silných žen se v příběhu emancipuje od otců, manželů i zaměstnavatelů. Ve světě chlípných a často opilých mužů však zároveň neváhají používat munici ženských zbraní.
Platí to i pro nejvýraznější z nich, gardedámu Prankovy dcery Colinu, inspirovanou slavnou bavorskou pivní "pin-up girl", servírkou Colettou Möritzovou. Se živočišnou energií ji ztvárnila Brigitte Hobmeierová. I ona ví, že svých cílů snáze dosáhne, pokud si - protože nemá peníze na rtěnku - zvýrazní ústa vlastní krví, anebo když její dirndl poodhalí víc, než by musel.
Do historického příběhu probleskují i některá kontroverzní témata, která čeří společnost ještě o více než století později.
Důležitou roli tu mají motivy homosexuality a homofobie. Nechybí ani reflexe strachu a nenávisti vůči cizincům, které poněkud strojeně zastupuje kmen údajných kanibalů. Ti jsou během "Wiesnu" předváděni jako pouťová atrakce a právě na ně - jako na bezbožné přivandrovalce - automaticky padá podezření z brutální vraždy.
Minisérie má ambice se stát mezinárodně atraktivní dobovou ságou. Může se opřít o nevšední námět, ambivalentní postavy, solidní herecké obsazení, efektní kamerové jízdy, barvitou výpravu a kostýmy i atypickou hudbu. Zřejmě po vzoru úspěšného německého seriálu Babylon Berlín v ní nechybí ani dekadentní výjevy ze života takzvané kontrakultury.
Jednotlivé stránky této historické kroniky vzbuzují pozornost, jako celek však působí roztříštěně. Ústřední téma rozmělňuje několik vedlejších motivů. Některé vyznívají takřka barvotiskově - především láska mezi dospělými dětmi ze znesvářených rodinných dynastií v duchu Romea a Julie.
Na pětihodinové ploše navíc vystupuje mnoho postav, o jejichž minulosti tvůrci podávají pouze útržkovité informace. A to včetně protagonisty Pranka, o němž se diváci nedozví o mnoho víc, než že ho trýzní dávné trauma z násilné smrti otce, jíž byl jako dítě svědkem. Otevřený konec šestého dílu však naznačuje, že si tvůrci touto nedořečeností připravují půdu pro případné pokračování.
Minisérie působí podobně jako korbel bavorského piva, které se na Oktoberfestu čepuje výhradně do tradičních tupláků. První ochutnání je lákavé a dobře se pije, postupem času však trochu ztrácí říz.
Oktoberfest: krev a pivo
Režie: Hannu Salonen
Seriál je k vidění na Netflixu.
