Nejsilnější byly dokumenty
Bylo-li pro letošní FAMUfest něco typického, tak to byly silné, formálně i obsahově zajímavé dokumenty. Mnoho z nich se zabývá různými angažovanými lidmi a společenstvími, jejichž aktivismus, nadšenectví a víra je nezřídka ve službách něčeho ne zcela normálního.
Vynikající Kupředu levá Lindy Jablonské je o mladých členech komunistické strany, Better Tomorrow Ivo Bystřičana o skoro sektářské organizaci studentů ekonomie a obchodu AIESEC, bakalářský film Adama Ol´hy Pěstitelé svátosti o dvou svérázných bratrech a jejich víře v božskost odpadu.
Život zabité žábě Andrey Culkové o žábách a jejich zachráncích, Ó slova oslová Heleny Všetečkové (oceněná cenou časopisu Cinepur) o odpůrcích těžby ve frenštátském dolu.
Další tendence festivalu je objevit a představit zajímavé osobnosti, přičemž to mohou být lidé na první pohled obyčejní a zdánlivě ničím nezajímaví.
Mezi ně patří i jeden z nejoceňovanějších filmů festivalu, portrét bývalé modelky a nastávající matky Lucie už je v posteli Jitky Rudolfové. Hrdinka tohoto dokumentu se v jeho průběhu stále více odhaluje, režisérce se podařilo dostat se do jejího nejniternějšího soukromí.
Podobně dobře si vedl i Radovan Síbrt a jeho MGR manželství Gábiny a Roberta, v němž se představuje původně cynicky a nabubřele svérázná partnerská dvojice, jejichž skutečná vnitřní osamělost během dokumentu vyplouvá na povrch. Zaujal také film Na druhé koleji Jana Foukala, portrét pražské bezdomovkyně.
Režie nežije
Filmy katedry režie byly často poznamenány slabými scénáři či špatnou dramaturgií. Výsledek tak občas působil jako navenek dokonalé, uvnitř ale nedobře vystavěné dílo. Režiséři často realizují vlastní scénáře, což je snímkům ve většině případů na škodu. Přes nepopiratelné režijní schopnosti kloužou po povrchu, nedaří se jim uchopit téma, těm závažnějším se pro jistotu vyhýbají.
NA FAMUfestu bylo představeno hned několik takových bakalářských filmů - Na prahu Evy Hodinové, Moji (ne)přátelé Jaromíra Pesra. Další bakalářské filmy byly o něco zdařilejší, i když také zůstaly v rovině nezávaznosti, jakkoliv z vnějšku šlo o díla bravurní paradokumentární filmy Jehovova organizace Jana Bušty a Memplex Roberta Krále, Otázka pohledu Jaroslava Pauera a Otevřený prostor Jiřího Kunsta.
Krom dvou oceněných filmů (vynikající Pokus Tomasze Winského s poetikou Kunderových Směšných lásek a nevyrovnaná Svatyně Jitky Rudolfové) zaujaly spíše filmy studentů scenáristiky vítězný film festivalu Nejlepší je pěnivá Jana Prušinovského, Klidná rána Tomáše Holečka a Rita Rubinsteinová jede metrem v nejlepším ze všech světů Jany Borškové. Tyto filmy se prosadily výbornými scénáři, dobrou dramaturgií zvládnuty byly i po stránce režijní.
Animace a ti další
Z animovaných filmů zaujaly hlavně menší útvary s vtipnými náměty z každodenního života, které byly dobře připravené nejen scenáristicky (důraz na gag a vypoinovanost scén), ale zajímavé i zvládnutou technikou a osobitým stylem. Krom oceněných Ze života matek Kristiny Dufkové a Psi-cho Libora Pixy zmiňme ještě Uzdravení Zdeňka Durdila.
Máme-li připomenout něco více, bude to jméno překvapivě jméno kameramana. Gyorgy László se podílel na několika výborných filmech (Čekání na noc Vladimíra Kováře, MGR manželství Gábiny a Roberta Radovana Síbrta) jeho kameramanský styl je nepřehlédnutelný, vždy přesně sloužil danému tématu a jeho participace pokaždé posunula film o třídu výše. Gyorgy László představil také vlastní autorský film Vetešník, obrazově nadprůměrnou dokumentární studii se silnou atmosférou.
Takový byl letošní FAMUfest, setkání mladé generace filmových tvůrců, kteří se v nejbližší době budou snažit oslovit svými snímky širší veřejnost. Rozhodně jsou mezi nimi talenty, které mají předpoklady stát se přínosem pro českou filmovou scénu.
