Hvězdy jako třiapadesátiletý Jackman, kterého proslavila superhrdinská série X-Men a jenž získal Zlatý glóbus i televizní cenu Emmy, si přitom zpravidla role spíš vybírají z toho, co jim kdo nabídne. V tomto případě si však herec přečetl scénář a sám udělal první krok.
"Napsal jsem mu: Nevím, jestli už ses nedomluvil s někým jiným, nejsem ten typ, co by druhým kazil dohody, ale pokud ne, hrozně rád bych tu roli dostal," parafrázoval Jackson na Benátském filmovém festivalu dopis, který zaslal režisérovi. "Když jsem četl scénář, byl jsem si naprosto jistý, že je pro mě. Vnímal jsem to skoro jako povinnost," dodal.
Autorem snímku je třiačtyřicetiletý francouzský dramatik, režisér a spisovatel Florian Zeller, který na sebe upozornil předloňským filmem Otec s herci Anthonym Hopkinsem a Olivií Colmanovou. Získal šest nominací na Oscara, z nichž dvě proměnil.
Novinka opět vychází z trilogie Zellerových divadelních her nazvaných Otec, Syn a Matka. Fakt, že v adaptaci té druhé má zájem účinkovat právě Hugh Jackman, autor přivítal. Protože to bylo na vrcholu pandemie, seznámili se alespoň přes platformu Zoom. "Původně jsem natolik zásadní rozhodnutí nechtěl udělat hned zkraje příprav, ale po osmi minutách hovoru to bylo jasné. Tak jsem mu roli nabídl," vzpomíná Zeller.
Snímek vypráví o rozvedeném právníkovi, jehož život s novou partnerkou hranou Vanessou Kirbyovou a novorozencem převrátí vzhůru nohama hrdinova bývalá manželka v podání Laury Dernové. Jednou pozdě večer zazvoní v jejich newyorském bytě, aby bývalému partnerovi oznámila, že jejich dospívající syn se psychicky zhroutil.
Chlapec už měsíc nechodí do školy, má pocit, že mu nikdo na světě nerozumí, ale matce se nedokáže svěřit. "Bolí to. Pořád mě to bolí," říká ve snímku. Hraje ho dvacetiletý australský debutant Zen McGrath.
Když si druhý den promluví s otcem a zeptá se, zda by s ním nemohl žít natrvalo, je zaděláno na problém.
V jednu chvíli hrdina hraný Jackmanem navštěvuje svého stárnoucího otce v podání Anthonyho Hopkinse a oznamuje mu, že má možnost pracovat na vysněné volební kampani jednoho politika. Přemýšlí ale, že nabídku odmítne, aby se mohl naplno věnovat synovi. "Chápu, snažíš se mi říct, že jsem nebyl dobrý táta," interpretuje to Hopkinsova postava. "No tak se ti tatínek málo věnoval. A co má jako být? Už se s tím smiř," radí Jackmanovi jako typický zástupce generace mužů, kteří byli zvyklí se s problémy vypořádat sami.
Jackmanův hrdina, a zejména jeho syn, už jsou ale nastavení jinak. Chovat se dospěle pro ně znamená přiznat si, že mají problém, a ten posléze řešit, nikoliv ho vytěsňovat. Situace ve snímku žádá neodkladné řešení - chlapec projevuje zájem o zbraň. Není jasné, zda se ji chystá obrátit proti sobě, nebo třeba použít proti spolužákům.
"Každý rodič si umí představit podobnou situaci, kdy za boha nevíte, co dělat," konstatuje Hugh Jackman, sám otec dvou dětí, kterým je 17 a 22 let. "Tenhle film mě poznamenal i osobně. Od chvíle, kdy skončilo natáčení, se svým dětem svěřuji se vším, kvůli čemu si připadám zranitelný. A vidím, že to oceňují," dodává herec.
Ve snímku jsou rodiče přesvědčení, že pro syna dělají první poslední. Ve skutečnosti mu ale situaci ještě ztěžují. Jeho současný stav nazývají "jen takovou přechodnou fází" a odmítají si připustit, že už by mohla zůstat natrvalo. Příběh tak odráží, jak si dnes spousta dospělých neví rady s depresemi, jež sužují jejich potomky.
Podle agentury Reuters čím dál více výzkumů naznačuje, že od začátku pandemie se duševní zdraví dospívajících po celém světě výrazně zhoršilo. Například podle letošního průzkumu Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí, což je americká federální agentura spadající pod tamní ministerstvo zdravotnictví, 37 procent středoškoláků a vysokoškoláků označuje svůj psychický stav za převážně špatný. Nejčastěji je sužují stres, úzkosti a deprese, pociťují smutek nebo beznaděj. Zhruba pětina jich během pandemie zvažovala sebevraždu, další svůj stav řeší sebepoškozováním.
"Celý svět zažívá krizi duševního zdraví mladých. Nikdo vůči tomu není imunní," tvrdí herec Hugh Jackman. "Je to něco, o čem potřebujeme mluvit. A musíme táhnout za jeden provaz, abychom s tím něco udělali," dodává.
Dle serveru Variety.com se film The Son nesnaží na diváky za každou cenu zapůsobit emocionálně, byť to se nevyhnutelně stane. Především chce, aby se nad problematikou zamysleli.
Hugh Jackman přesvědčivě ztvárnil workoholika, který chce být vnímán jako ideální otec, avšak tuší, že selhává. Postupně dochází k přesvědčení, že syna traumatizoval rozvod rodičů, a tedy že za chlapcovo zhroucení může sám otec. Situace je pro něj o to horší, že jako právník je zvyklý hledat rychlá řešení. Tady se však žádné nenabízí.
"Nekouká se na to snadno, ale je to zvlášť důležité dnes, kdy podobné stavy zažívá tolik dospívajících," myslí si Variety, podle nějž bude snímek usilovat o Oscara ve všech kategoriích včetně té pro nejlepší film. Šanci získat prestižní sošku by mohl mít i Jackman, dosud nominovaný jen za muzikál Bídníci z roku 2012.
Podle kritika britského Guardianu film reflektuje obavu střední generace z toho, že nerozumí dnešním mladým. "Otec se opakovaně dívá do tváře svému synovi, který se jednou usmívá, podruhé pláče a jindy má prostě prázdný výraz. Otec z toho ale nedokáže vyčíst, co si jeho syn skutečně myslí a co cítí," popisuje Guardian.
Server Indiewire.com novinku označuje za jen lehce nadprůměrný, "neobyčejně upřímný portrét rodičovské bezmoci". Má potenciál utěšit diváky, kteří "musí žít s pocitem tíživé viny za něco, čemu nebylo zcela v jejich moci zabránit", píše kritik. Film se ho však dotkl osobně. "Nepamatuji si, kdy jsem naposledy takhle brečel a zároveň každé své slzy litoval. Hned po projekci jsem utíkal domů obejmout svého syna, utěšený tím, že jsou mu teprve dva roky, a přitom vyděšený, že to takhle nezůstane," svěřil se recenzent.
The Son je jedním z 23 titulů, které na Benátském filmovém festivalu usilují o hlavní cenu, Zlatého lva. Vítěz bude oznámen tuto sobotu.
