Novinka britské režisérky Joanny Hoggové měla premiéru toto úterý. Vypráví o dceři ve středním věku a její stárnoucí, ovdovělé matce. Během narozeninové oslavy v převážně opuštěném hotelu na velšském venkově si sdělují rodinná tajemství a snaží se pochopit některá svá rozhodnutí. Třeba proč se dcera, filmařka, rozhodla zůstat bezdětná a místo potomků opečovávat své snímky.
Obě postavy, matku i dceru, už dvaašedesátiletá režisérka Hoggová představila v částečně autobiografických titulech The Souvenir a The Souvenir: Part II. Odehrávaly se v 80. letech minulého století, s novinkou tvoří volnou trilogii.
Zatímco v prvních dvou dílech ale Tilda Swintonová zpodobnila jen matku, příslušnici vyšší společenské třídy, tentokrát jí režisérka navrhla, ať se ujme obou rolí. "Okamžitě mi došlo, že to je správné rozhodnutí," poznamenává režisérka, které tato dvojakost umožnila ukázat, jak některé ženy ve svých matkách nevyhnutelně spatřují kus sebe sama a jak se "dcera někdy pozvolna stává svou matkou".
Drama se odehrává uprostřed prosince ve tři století starém domě, kde praskají podlahová prkna a vržou stropní trámy. V budově, která má na štítu chrliče a hady, matka za války vyrůstala.
Od začátku je zjevné, že teď tu něco nehraje. Mladá noční recepční tvrdí, že všechny pokoje jsou obsazené, přestože v hotelové restauraci připomínající mauzoleum hrdinky pokaždé večeří samy. A když recepční na konci šichty zmizí za svým nikdy neviděným přítelem, přičemž se z jejich auta ozývá hlasitá taneční hudba, protagonistky jako by byly samy. Společnost jim dělá jen pes.
"Film má atmosféru jako horor o duchovi, přesto bych ho označila za jeden z nejrealističtějších, které jsem kdy natočila. Hodně vychází z toho, co si člověk pamatuje a co prožil," říká režisérka Hoggová, která se do soutěže benátského festivalu probojovala poprvé. Natáčela na klasický šestnáctimilimetrový film v průběhu pandemie.
Jedenašedesátiletá Tilda Swintonová, držitelka Oscara za vedlejší výkon ve filmu Michael Clayton, na festival dorazila s vlasy obarvenými nažluto. Řekla, že je to na počest Ukrajiny vzdorující ruské invazi. Země má žluto-modrou vlajku, herečka si na červený koberec vzala fialové šaty.
Z obou postav, které v novince ztvárnila, se jí snáze hrála stárnoucí matka potlačující hluboký smutek a bolest, o jejichž důvodech však nechce mluvit. V této roli Swintonová využila zkušenosti z předešlých dvou snímků.
O to víc musela přemýšlet nad tím, jak pojme dceru Julie, kterou dříve hrála její skutečná dcera, dnes čtyřiadvacetiletá Honor Swinton Byrneová ze Skotska. "Vycházela jsem z toho, co téhle postavě vetkla Honor, přestože v novém filmu už neúčinkuje," upozorňuje Swintonová.
Místo dcery však v novince herečka účinkuje alespoň se svým skutečným psem Louisem. Ten jako by ji na plátně neustálým vytím vyzýval, ať hotel ponořený v zimní mlze opustí.
"Je to můj pes. Udělá, co mu řeknu," komentuje to Swintonová. "Když pracujete se psy vycvičenými k tomu, aby hráli ve filmech, nemají o vás skutečný zájem. Zajímají se hlavně o toho chlapa, který stojí mimo záběr za vámi a v kapse má pamlsky."
Podle serveru Indiewire.com snímek místy připomíná gotický horor o ženě, která se snaží spatřit vlastního ducha. Není to snadná podívaná, varuje recenzent.
"Hoggová jako by tímto příběhem zpochybňovala své právo a schopnost natočit film o vlastní matce. Natočila tedy film o tom, jak její alter ego zpochybňuje své právo a schopnost natočit film o vlastní matce," naznačuje složitost vyprávění web.
Většinu příběhu tvoří záběry, kdy dcera matce připravuje léky, dělá jí společnost během večeře nebo se snaží objevit, odkud se v hotelu ozývají záhadné zvuky. Když tu a tam s někým prohodí pár slov, připomíná to dialogy, které měla postava Jacka Nicholsona ve slavném hororu Osvícení. Na něj ostatně novinka nepřímo odkazuje tím, že do soundtracku rovněž zahrnula Hudbu pro smyčce, bicí nástroje a celestu od skladatele Bély Bartóka.
Kritik britského Guardianu snímku udělil čtyři z pěti hvězdiček. Oceňuje, že zachycuje skutečnou intimitu a "emocionální velkorysost".
Přestože žánrově jej lze označit za tajuplný psychologický pseudohoror, nesnaží se diváka vystrašit. "Je to o tom, jak jsou životy našich rodičů záhadné, jak si je nedokážeme představit předtím, než nás přivedli na svět, o tom, jak jsou nám něčím strašně blízcí a zároveň neproniknutelně vzdálení," shrnuje recenzent.
