Na konci posledního dílu původní série Mladý papež protagonista Pius XIII. při proslovu k věřícím zkolaboval a upadl do kómatu. Z nové série, která začíná o tři čtvrtě roku později, postava ultrakonzervativního Svatého otce navzdory tomu nezmizela, jen zpočátku zůstává na okraji.
Bez papeže je katolická církev, ohrožovaná zevnitř sexuálními skandály a zvnějšku výhrůžkami islamistů, paralyzována. Poté, co její mocenské klice nevyjde oblíbená "teorie slabého kandidáta", neboť nově zvolený náhradní papež si ke zděšení kardinálů důsledně vezme za vzor Františka z Assisi, zakladatele žebravého řádu františkánů, je třeba na Svatý stolec urychleně dosadit někoho jiného.
Vatikánská šedá eminence, úskočný státní sekretář Voiello, po zkrocení vlastních ambicí usoudí, že novým papežem by se měl stát britský aristokrat Sir John Brannox, zastánce takzvané střední cesty. Jenže za charismatickou tváří, distingovaným vystupováním i vybranou mluvou duchovního, který po zvolení přijímá jméno Jan Pavel III., se skrývá trýznivé rodinné trauma a další nevyslovená tajemství.
Paolo Sorrentino před několika měsíci v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětlil, že není věřící a katolická církev jej fascinuje právě proto, že o ní nic neví. Novým papežem pokračuje v jejím zkoumání, stejně jako ve snaze pochopit podstatu víry. Částečně i proto, že předešlá série každým dílem předkládala spíše další otázky, než aby poskytovala odpovědi na ty předchozí.
V Novém papežovi režisér s břitkým vtipem rozehrává další témata, včetně teroristické hrozby ze strany džihádistů nebo otázky migrace. Tu kardinálové poznají zblízka poté, co dojde ke krátkodobému otevření bran Vatikánu - a do nich vstoupí desítky utečenců.
V novém příběhu znovu nechybějí ani takřka buñuelovsky sarkastické úšklebky - papeži Piu XIII. je neúspěšně transplantováno srdce zemřelého muslima, kardinál Voiello se uklidňuje hraním počítačové střílečky, odehrávající se zřejmě ve vatikánských zahradách.
Oproti původní sérii se nečekaně často objevují obnažená ženská těla, která v náboženských kontextech rozostřují hranice mezi světicemi a milostnicemi.
Změna názvu nové řady je namístě. Postava mladého papeže Pia XIII. alespoň v prvních čtyřech z devíti epizod účinkuje spíše sporadicky, především jako přelud v představách věřících. Protože si z něj ale sektářská skupina fanatiků složená převážně z žen vytvořila zbožštěnou modlu, je nepochybné, že ve druhé polovině série sehraje zásadnější roli.
Sir John Brannox se v první části objeví jen krátce v posledním záběru a na Svatý stolec je uveden až ve třetím díle. John Malkovich ho ztělesňuje jako komplikovaného, melancholického podivína plného pochybností a povznesenosti, který má slabost pro hippiesovský film Bezstarostná jízda, herečku Sharon Stoneovou i pro výstředního rockera Marilyn Mansona. Režisér Sorrentino obě celebrity - poněkud prvoplánově - nechává, aby v seriálu krátce vystoupily samy za sebe.
Zároveň se vrací postavy z původní série. Vedle machiavelistického intrikána kardinála Voiella, kterého se lstivou otrlostí znovu hraje Silvio Orlando, do popředí vystupuje několik žen. Mezi nimi především papežova pragmatická tisková tajemnice Sofia, kterou ztělesňuje Cécile de Franceová, a zbožná Esther v podání francouzské herečky Ludivine Sagnierové.
Právě manželka člena papežské švýcarské gardy, která Vatikán označuje za "semeniště lotrů a bídáků, vyděračů a zvrhlíků", jako by byla předurčena naplnit roli novodobé Panny Marie i Máří Magdalény zároveň.
Nezměnil se jen název série, ale rovněž úvodní znělka a hudba. Místo obrazoborecky stylizované sekvence, kterou doprovázely tvrdé kytarové riffy, tentokrát Sorrentino variuje záběry dlouhovlasých řeholnic svůdně tančících v průsvitných bílých hávech před velkým neonovým křížem. Pod hříšnými, stroboskopicky blikajícími obrazy v duchu house music pulzuje skladba Good Time Girl od německo-amerického elektronického dua Sofi Tukker.
Hudby, jež ostře kontrastuje s obrazem, Sorrentino rafinovaně využívá také v dalších scénách. Například obřadnou volbu hlavy církve v Sixtinské kapli protepávají "etnické" rytmy a vokály. Shodou okolností podobný hudební kontrapunkt zvolili také tvůrci "konkurenčního" projektu Dva papežové, který je k vidění ve videotéce Netflix. V něm záběry zachytávající konkláve ilustruje melodie dávného hitu Dancing Queen od švédské skupiny ABBA.
Seriál Nový papež je - stejně jako většina filmů Paola Sorrentina - opět naplněn vizuálně vytříbenými, symbolickými, občas až surrealistickými obrazy, které využívají barvitou estetiku reklam a videoklipů.
Kamera Luca Bigazziho okolo postav mnohdy krouží, jako by hledala cestu, kudy proniknout do jejich nevypočitatelného nitra. Johna Malkoviche zase s oblibou snímá v komnatách plných pláten starých mistrů, přičemž se jeho postava okázale obléká a stylizuje, jako by z jednoho právě vystoupila.
Krom toho, že se papež Pius XIII. - jak naznačují trailery - jednoho dne z kómatu probudí a bude konfrontovat svého nástupce, je těžké odhadovat další vývoj příběhu i jeho interpretaci. Z prvních částí seriálu je však zřejmé, že Paolo Sorrentino se i tentokrát vydal po podvratných, místy až svévolně provokujících a manýristických, přitom dráždivě nevyzpytatelných "božích cestách" oslnivé krásy.
Nový papež
Režie: Paolo Sorrentino
Premiérové uvedení 1. části seriálu na kanálu HBO je 14. ledna, každé další úterý bude uveden nový díl. Na české HBO GO jsou už nyní k vidění první dvě epizody, každý pátek přibudou další dvě.
