Praha - Ve středu vstoupí ve 41 kopiích do českých kin Tobruk. Válečný film Václava Marhoula sleduje osudy roty československých vojáků v africké poušti.

Film Marhoul připravoval několik let a po jeho dokončení působí vyčerpaně. "Celoživotně jsem odsouzen k tomu, že ten film neuvidím. Viděl jsem ho asi třistapadesátkrát, už když jsem psal scénář, tak se mi ten film promítal v hlavě," říká.

Rád by se prý nechal překvapit a šel do kina. "Ale vůbec od něj nemám odstup, nejsem schopen ho s nadhledem vstřebat, ať už budou reakce pozitivní nebo negativní. Nejradši bych se někam ztratil," uzavírá.

Film si už odbyl 4. září slovenskou premiéru, takže Marhoul prvním reakcím neunikl. "Byly pozitivní," říká. Prý dobře funguje i na ženské publikum, vůči válečným filmům tradičně ostražitější.

"Není tam přitom milostný motiv ani ženské hrdinky, spousta lidí říkala, že to na ženy fungovat nebude. Ale po premiéře za mnou chodily právě ženy a říkaly, že je to smutný, ale dobrý film."

Film, který vznikal s podporou ministerstva obrany, nepřináší na plátna kin velkolepé scény z válečné vřavy, odehraje se tu jen jedna větší bitva. Důraz je kladen spíše na obyčejný život vojáků, na nekonečné čekání na nepřítele a na atmosféru uvnitř kolektivu.

"Chtěl jsem tím filmem říct tolik, že nejsem schopen to shrnout v jedné větě," říká Marhoul, kterému podle jeho slov šlo hlavně o to, aby filmem vzbudil emoce.

V rámci své účasti v české armádě už Marhoul navštívil řadu českých zahraničních misí, mimo jiné v Iráku, Kosovu i Afghánistánu. "Viděl jsem válku a zažil ten děsivý strach."

Při drsném natáčení si Marhoul ale africkou poušť oblíbil. "Poušť je jako oceán a já se do ní zamiloval. Byl jsem tam šťastný. Bylo tam vedro, zmije a škorpioni, ale v těch stanech jsme žili jen my a film," vzpomíná.

Právě soustředěnost herců a štábu na natáčení považuje za zásadní. "Nebyla tam žádná televize, žádný internet, žádný Čunek, herci neutíkali na dabingy ani do barů."

Svůj film chtěl přiblížit atmosféře básně Stephena Cranea o muži v poušti, který pojídá své hořké srdce.

Za inspirační zdroj označuje taktéž Craneův Rudý odznak odvahy. "Z té knihy tam ale nakonec je jen základní dějová linka o dobrovolníkovi, který jde do války. Jeho nepřítelem není válka, ale on sám."

Za svůj nejoblíbenější film vůbec považuje sovětský Jdi a dívej se, rád má i britské Umírání za dlouhého dne, německý Most či Malickovu Tenkou červenou linii.

"Americký Tobruk je jen střílečka, úplná blbost, která nemá ani oporu v realitě," říká.

Zklamaný prý byl i z adaptace Rudého odznaku odvahy "Bylo to jen leporelo, i když za to nejspíš může zásah producentů, kteří prý film zkrátili o 30 minut."

Filmovou rotu Marhoul poskládal ze sestavy méně známých herců.

V roli krutého desátníka Koháka se tu objeví Robert Nebřenský, dva nováčky, kteří v úvodu přicházejí do československého tábora uprostřed pouště, ztvárnili Petr Vaněk a Jan Meduna.

Režisér Václav Marhoul a jeho "pouštní krysy". | Foto: Martin Boubín, Aktuálně.cz

Zatím není jasné, jak se bude Tobruku dařit v zahraničí, podle Marhoula je úspěch závislý na tom, zda se podaří ulovit dobrého prodejce práv. Usiloval o to už loni na Berlinale.

"Oslovil jsem 40 firem, z nich zůstalo devět, které mají zájem o mezinárodní prodej. Film dostali teprve před týdnem, většina se nejspíš vyjádří až v říjnu," říká. Namístě je ale podle něj střízlivost: na světě se ročně natočí 6000 filmů, sales agentury zastupují 400 z nich.

Na úspěchu u nich podle Marhoula závisí i účast na festivalech. Svou pozornost chce zaměřit zejména k Berlinale "Je to otevřený mladý festival, tam napřeme svou energii."

Po středeční pražské premiéře se chystá Marhoul na řadu regionálních premiér. Ty budou spojené s propagačními akcemi, které mají přivzdělat národ o účasti československých jednotek v bojích u Tobruku.

"Chci zaplnit díru ve vzdělání v té věci," nezapomíná zopakovat své krédo.