V zabetonovaném městě lze snadno zapomenout, že žijeme na území, jež dřív pokrývala zeleň a patřilo zvířatům. Mnohá člověk vyhubil, jiná prchla do okolní přírody. A některá naopak našla způsob, jak v krajině zdecimované urbanizací přežít. Právě jim je věnována Planeta Praha, nový dokumentární spektákl od tvůrců diváckého hitu Planeta Česko.
Předchozí film v kinech před čtyřmi lety zhlédlo skoro 100 tisíc diváků a divaček, kteří se mohli přesvědčit, že za divočinou netřeba cestovat daleko. Stačí vyrazit do místních hor nebo lesů. Planeta Praha myšlenku dovádí ještě dál. V úchvatných záběrech vidíme, jak rozmanitou faunu lze při troše respektu a trpělivosti potkat přímo na území hlavního města.
Natáčení filmu začalo na jaře 2020, v době nejpřísnějšího covidového lockdownu, kdy občanům kontakt s přírodou vynahrazovaly městské lesy a parky. Ani štáb režiséra Jana Hoška neopustil území Prahy. Jedenáct kameramanů sledovalo životní cyklus městské zvířeny v průběhu dvou let a všech ročních období. Aby mohli plaché živočichy lokalizovat a dostat se k nim co nejblíž, využívali speciální záznamová zařízení typu infrakamer.
Díky nim můžeme útok agresivních mravenců otrokářských na sousední mravenčí kolonii sledovat ve velkých nadzemních i podzemních detailech, které akci proměňují ve scénu jako z hollywoodského velkofilmu. Místem litého boje akorát není fiktivní planeta nebo pláž v Normandii, ale parkoviště na sídlišti.
Zatímco příslušníkům blanokřídlého hmyzu je věnována autonomní epizoda, jiná zvířata filmaři natáčeli kontinuálně několik měsíců, což napomáhá kauzální a chronologické provázanosti segmentů. Vyprávění zpevňuje i motiv uplývajících minut a hodin, zpřítomněný opakujícími se záběry staroměstského orloje. Zatímco ale lidé měří čas pomocí přístrojů, ten zvířecí určují západy a východy slunce.
V noci, kdy městský ruch utichá, bývá aktivní samice plcha velkého z Petřína, jedna z protagonistek filmu. V castingu na hlavní roli kromě ní uspěli populární mufloni, které psi vyštvali z Krčského lesa do nedalekého areálu Thomayerovy nemocnice, dále kos černý nebo slípka zelenonohá, jež se statečně uhnízdila v odkalovací nádrži bubenečské čističky.
Snímek zblízka představuje plejádu živočišných druhů, které prokázaly pozoruhodnou schopnost adaptace. Nutrie, volavka popelavá, roháč obecný nebo břehule říční našli domov nedaleko pražských památek, silnic a železnic, ve Stromovce, na Smíchovském nádraží nebo u Karlova mostu. Vesměs tedy na místech, jimiž Pražané denně procházejí, netušíce, s kým sdílejí prostor.
Lidé ve filmu představují jen drobné figurky v dáli nebo pohyblivé objekty v rozostřeném zadním plánu. Metropoli sledujeme očima zvířat snažících se přežít v nehostinném, rychle se měnícím prostředí. Záběry občas přímo imitují jejich hledisko, abychom si snáze představili, jak vypadá takové přebíhání rušného přechodu z pohledu samce myšice křovinné, který opustil bezpečí Nového židovského hřbitova.
Dokument, v jehož svižném rytmu jeden unikátní záběr střídá druhý, ovšem nechce jen ukazovat. Také vysvětluje. Prakticky nepolevující mimoobrazový komentář Jiřího Macháčka popisuje to, co vidíme, i co si zvířata možná myslí. Podobně jako v klasických přírodopisných snímcích studia Disney, dnes kritizovaných za zjednodušení, zde v jednom kole dochází k antropomorfizaci živočišných druhů, jímž jsou přisuzovány hodnoty, emoce a kognitivní procesy lidí.
Macháček tvorům do hlavy vkládá cizí ideje a promlouvá jejich vnitřním hlasem. Takto je s ptáky savci a obojživelníky sice snazší sympatizovat a dokument díky tomu bude stravitelnější pro mladší publikum, člověk ale nemusí mít doktorát z biologie, aby tušil, že zvířata přemýšlejí jinak a mají odlišné priority.
Výroky typu "proroctví babičky plšice se naplňuje, bukvice dozrávají" by se hodily spíš do animované pohádky. V kontextu současných oceňovaných dokumentů jako Gunda, Stray nebo Kráva, které personifikaci potlačují, se takový přístup jeví jako překonaný.
Snaha "přeložit" specifika zvířat do jazyka lidí je patrná také z epického soundtracku. Běžné přírodní výjevy, v nichž by zápletka jinak absentovala, proměňuje napínavá, rozverná nebo dramatická hudba v thriller, horor či romantickou komedii.
Dává to smysl, pozornost netrénovaných diváků by jinak rychle ochabla. Kdo chce ale pozorovat zvířata a lépe jim porozumět, musí především ubrat z tempa, v jakém je moderní společnost navyklá žít. Planeta Praha moc prostoru pro kontemplaci neponechává. Bezeslovné letecké záběry metropole plní především rytmizační funkci. Jinak musíme nepřetržitě vstřebávat předčítané informace.
Poutavá přírodopisná fakta, objasňující například, jak se zvířata ocitla ve městě nebo kterak pečují o mláďata, v komentáři naštěstí zaznívají častěji než květnatá slovní vata a domněnky, co se honí hlavou muflonovi v říji. Jako tradiční výkladový dokument Planeta Praha obstojí a rodičům s dětmi či přírodopisářům poslouží coby skvělá výuková pomůcka. Kvalitou zpracování navíc nijak nezaostává třeba za věhlasnou dokumentární produkcí BBC.
Není ale shrnutí a atraktivní zpracování faktů málo? Nebylo by v časech klimatické nouze záhodno kritičtěji reflektovat, co příroda kvůli lidem zakouší, nebo podněcovat veřejnost k akci - jako to poslední roky s velkým zápalem dělá přední popularizátor vědy a ochrany životního prostředí David Attenborough?
Dokument natočený s podporou pražského magistrátu neopomíjí, že zvířata mají kvůli našim zásahům do krajiny stále méně prostoru i potravy a v přehřátém městě trpí stejně jako lidé. Film však zohledňuje prioritně pozitivní aspekty, jako je zvířecí adaptabilita, odolnost nebo rozmanitost. Končí nadějeplným konstatováním, při němž se zatetelí všichni developeři: "Město je příležitost."
Tvůrci nevyjmenovávají četná nebezpečí, nevarují, k čemu může vést pokračující zástavba, růst teplot a nadprodukce odpadu. To nicméně neznamená, že Planeta Praha něco nezmění. Může diváka vést k tomu, aby zbystřil smysly, začal si víc všímat, že příroda je kolem nás i tam, kde už člověk zdánlivě zvítězil. Třeba i tohle uvědomění nás povede k zdravějšímu vztahu k ekosystému.
Film
Planeta Praha
Režie: Jan Hošek
Aerofilms, v kinech od 4. srpna.
