Americký soudní systém nerozhoduje spravedlivě a kvůli rasovým předsudkům ve vězení mnohem častěji končí Afroameričané. To je nejen statisticky doložitelný fakt, ale také ústřední sdělení stále více hraných i dokumentárních filmů a seriálů jako Když nás vidí, Obhájce nevinných, Clemency nebo Time.
Na rostoucí poptávku po příbězích o předpojatosti policistů, soudců i porotců nyní videotéka Netflix zareagovala zakoupením práv k nezávislému soudnímu dramatu Monster.
Filmová adaptace stejnojmenné knihy pro mládež, kterou roku 1999 napsal dnes již nežijící Američan Walter Dean Myers, měla premiéru na festivalu v Sundance. Nikoliv letos, ale před třemi roky. Do amerických kin měl snímek pod novým názvem All Rise zavítat předloni na podzim. K tomu nakonec nedošlo. Širší publikum jej může zhlédnout až nyní, ve verzi o 14 minut kratší.
Na otázku, proč se filmu dlouho nikdo nechtěl ujmout, odpovídá Monster svými kvalitami. Zřejmě není náhoda, že o něj teď projevila zájem zrovna tato streamovací společnost. Roli pravděpodobně sehrála skutečnost, že se někteří spoluautoři nebo herci v mezičase zviditelnili jinými tituly Netflixu.
Jedna z autorek scénáře Radha Blanková představila vynikající autobiografickou komedii Čtyřicetiletá verze. Představitel hlavní role Kelvin Harrison jr. si ve filmu Chicagský tribunál nominovaném na šest Oscarů zahrál jednoho z vůdců Černých panterů. A John David Washington, kterému v Monster připadla drobná role kriminálníka, se v nedávném konverzačním dramatu Malcolm a Marie velkolepě pohádal se Zendayou.
Zaujaté vyprávění
Monster vypráví povědomý příběh černošského teenagera, jemuž hrozí, že přinejmenším zbytek mládí stráví za mřížemi. Zřejmě kvůli zločinu, který nespáchal. Slovo "zřejmě" je zde klíčové. Celovečerní debut Anthonyho Mandlera, proslaveného reklamami a hudebními klipy pro zpěvačky Rihannu a Taylor Swiftovou nebo rapera Drakea, nás ohledně protagonistovy viny dlouho drží v nejistotě.
Úvodní záběr bezpečnostní kamery není moc sdílný. Stejně tak pozdější svědecké výpovědi. Jak přesně proběhlo loupežné přepadení, při němž byl zastřelen prodavač krámku s potravinami, poprvé vidíme až krátce před koncem. Do té doby jsme v podobné pozici jako členové poroty, která má rozhodnout, zda se sedmnáctiletý Steve na loupeži podílel.
Informace, jež máme k dispozici, ovšem nejsou nezaujaté - film vypráví sám Steve.
Jeho velevážný hlas určuje tragický tón vyprávění od prvních minut, kdy je po nepříjemném výslechu přiveden do cely.
Jelikož by se rád stal filmařem, jeho komentář plný nepřirozených knižních obratů připomíná scénář. Nechybí ani technické poznámky typu "exteriér, den". Zjevně nesledujeme objektivní svědectví, ale příběh upravený podle toho, jak by jej hrdina chtěl vidět na plátně.
Ze šedivě nevlídných vězeňských chodeb a odlidštěné soudní síně se Steveovo vyprávění vrací před osudový incident. Jeho vzpomínky jsou kontrastně plné světla, hřejivých barev a usmívajících se tváří. Mladý muž vyrůstal v newyorské čtvrti Harlem v zajištěné rodině s milujícími rodiči a mladším bratrem, který k němu vzhlížel.
Když na prestižní střední škole zrovna neposlouchal inspirativní povídání o kinematografii, natáčel amatérské filmy a fotografoval, případně trávil čas s přítelkyní. Ta stejně jako další vedlejší postavy postrádá jak jméno, tak hloubku a slouží především k tomu, abychom Stevea vnímali v co nejlepším světle. Nejen jako talentovaného studenta a vzorného syna, ale také citlivého partnera.
Černá, bílá, nic mezi tím
Tato plakátová bezchybnost sice zesiluje pocit bezpráví, který se film snaží předat, hrdinovi ale ubírá na přesvědčivosti. Flashbacky, k nimž vyprávění odskakuje s nahodilostí imitující fungování lidské paměti, nevytvářejí plastičtější portrét protagonisty. Pouze nás zas a znovu navádějí k lítosti nad tím, o co všechno by mohl přijít, kdyby byl odsouzen.
"Když ses narodil, představoval jsem si celý tvůj život," sděluje mu otec v jednom z mnoha jímavých, ale bezobsažných dialogů. Nuance a náznaky zřejmě i s ohledem na cílovou skupinu knižní předlohy nejsou silnou stránkou scénáře.
Steveova bělošská obhájkyně dává každým chápavým pohledem a výrokem najevo, že stojí na straně dobra. Až karikaturně hysterický žalobce, jehož neklid umocňuje nervózní kroužení kamery, protagonistu naproti tomu při prvním soudním slyšení označí za stvůru. Muž hraný Paulem Benem-Victorem jako by byl ztělesněním zla a všech rasových předsudků. Černá, bílá, nic mezi tím.
Mladíkovi rodiče a přátele pak ve vyprávění figurují především proto, aby trousili klišovitá moudra typu "Musíš vědět, kdo jsi". Myšlenku, že každý má svůj pohled na svět, pak Monster pro jistotu několikrát zopakuje. Ve filmovém klubu studenti kupříkladu sledují slavný japonský snímek Rašómon, ukazující jeden zločin z několika hledisek.
Zopakovat a podtrhnout
Režisér Mandler sice okatě nastoluje otázku, zda existuje jenom jedna pravda, ovšem formálně nic jako autor Rašómona Akira Kurosawa nedělá. Nestaví do kontrastu vzájemně se vylučující verze incidentu. Vidíme a slyšíme jen tu Steveovu, která navíc není nijak relativizována.
Přestože si dospívající hrdina v úvodu klade otázku "Jsem člověk?", film nedává prakticky žádný důvod o jeho lidskosti pochybovat.
Tato jednoznačnost obírá příběh o téměř veškeré napětí a její vinou selhává také zvolený vyprávěcí koncept, kdy nevíme, zda se Steve něčeho dopustil. Monster není vystavěn jako dialog či detektivní skládačka s postupně doplňovanými dílky, ale jako přímočará obžaloba systému, který ničí potenciál mladých lidí jen kvůli barvě jejich pleti a tomu, že byli v nesprávnou chvíli na špatném místě.
Pobyt v base je pro Stevea podle jeho slov traumatizující. Mandler ale nepříjemnost této zkušenosti nedokázal vystihnout. Výjevy z vězení jsou příliš krátké a neurčité, aby navodily atmosféru násilí a strachu. Vyznění navíc neustále oslabují hřejivé retrospektivy.
Teprve poslední třetina, která od skoků v čase víceméně upouští, nabízí ochutnávku toho, jak intenzivní zážitek by Monster mohl zprostředkovat při koncentrovanějším vyprávění.
Steveův křížový výslech je dynamický, vtahující a založený víc na faktech než dojmech. Každá replika, již herci pronášejí s velkým nasazením, se polopaticky nevyjadřuje k tématu viny či neviny a film alespoň chvíli opravdu funguje jako soudní drama. Ne jako přednáška o rasovém bezpráví, která každou myšlenku dvakrát zopakuje a podtrhne.
Monster
Režie: Anthony Mandler
Film je k vidění na Netflixu.
