Rozhovor - Matúš Vizár zaujal jako jeden z nejoriginálnějších animátorů, kteří letos končili bakalářský cyklus na FAMU. Jeho dvanáctiminutový film Pandy soutěžil letos v Cannes v sekci studentských filmů Cinéfondation, do níž vybírá ředitel festivalu Gilles Jacob se svým týmem už patnáct let ty nejzajímavější snímky z filmových škol z celého světa. A Pandy skončily třetí v konkurenci dalších sedmnácti snímků.
Na FAMU ovšem až tak nezaujaly - na katedře animace dostala bakalářská práce Matúše Vizára "céčko" - tedy známku, která stačila na úspěšné zakončení školy, ovšem není nikterak oslňující.
"S katedrou animace na FAMU jsem skončil! Ale nebyla to žádná manifestace. Normálně jsem se hlásil na magisterský program, ale nevzali mě," říká s mírným úsměvem Matúš Vizár, jehož film bude promítat v sekci absolventských filmů i nejprestižnější festival animátorů ve francouzském Annecy (10. - 15. června).
Aktuálně.cz: Jak dlouho vznikal film Pandy?
Matúš Vizár: Prvotní nápad přišel v noci před tím, než jsme měli přinést do školy námět na bakalářský film. Takže před třemi roky. Na začátku byl vnitřní motiv pand, který by vysvětloval současný žalostný stav jejich populace. Pandy chtějí vymřít, ale lidé jim to nechtějí dovolit, zachraňují je proti jejich vůli.
A.cz: Ale vlastně to nebyl váš první film. Jak dopadl Křižník Potěmkin?
To byl film z prváku. Animovaná verze Křižníku Potěmkin od Sergeje Ejzenštejna. Začal jsem scénou, kdy námořníci objeví v podpalubí hnijící maso, které jim dávají k jídlu. Začal jsem animovat hemžící se larvy, ale když jsem měl po třech dnech hotové asi tři z nich, rezignoval jsem. Odevzdal jsem jen trailer. Pandy jsou skutečně můj první dokončený film.
A.cz: U kterého pedagoga FAMU jste dělal bakalářské Pandy?
Začal jsem u Michaely Pavlátové, ale ta mi poměrně rychle doporučila Pavla Koutského jako autora, kterému by mohl být můj záměr bližší. Přišel jsem za ním s tou spoustou nápadů a odkazů, které jsem měl připravené, a sliboval si, že mi je pomůže zorganizovat do funkčního celku. Ale řekl mi, že je tam toho moc, měl bych z filmu vytáhnout jednoduchou linku a nezanášet ji dalšími tématy. Ovšem, jak jsem se později dozvěděl, například i porotci v Cannes ocenili právě odklon od tohoto přístupu, že animovaný film se má odehrávat na co nejjednodušším ideovém základě.
Nevidím ale problém v tom, že zasloužilé osobnosti animovaného filmu jako Pavel Koutský mají své zažité představy. Jen si myslím, že se filmová řeč vyvíjí a animovaný film zvládne i větší výzvy, jen je to potřeba zkoušet. A škola by měla takové snahy podporovat.
A.cz: Takže jste si musel Pandy složitě prosazovat a vybojovat? Nebylo to frustrující?
Myslím, že se Pavlu Koutskému líbilo to zkoumání vztahu zvířete a člověka, neviděl ale způsob, jak jsem to chtěl udělat, jako funkční pro animovaný film. Bral jsem ho jako autora, který má přístup ověřený na svých úspěšných filmech. Ne že bych si natolik věřil a jeho připomínky bral jako neopodstatněné, spíš jsem nenacházel uspokojení v jeho představě. Tak jsem to zkusil po svém. Katedra klade důraz na osvědčené dramaturgické modely, nepodporuje moc experiment, často nevidí potenciál v jiných přístupech. Podle mého názoru je málo progresivní. Vede studenty k řemeslné zručnosti, ale netlačí moc na to, aby byli na sebe přísní i ohledně obsahu. Neměl jsem zkrátka na katedře podporu, skoro každý, za kým jsem přišel, mě od Pand odrazoval.
A.cz: To jste ale docela zariskoval, že vůbec neprojdete. Nakonec jste dostal za Pandy hodnocení C. Znáte zdůvodnění poměrně špatné známky?
Aurel Klimt, oponent mé bakalářské práce, v posudku napsal asi tři nevýraznější výhrady: kolísavá kvalita animace, emocionálně odtažitý hlavní hrdina a konec filmu. Na něm kritizoval logiku vývojové posloupnosti, moment, který jsem kvůli nutné zkratce ve filmu nevysvětloval. Ale právě konec se v nové verzi, která se promítala v Cannes, od té odevzdané v klauzurách nejzásadněji změnil.
A.cz: V čem se konec filmu Pandy změnil? A proč k té změně došlo? Diskutoval jste o ní ještě s někým na FAMU před uvedením v Cannes?
Už když jsem film odevzdával ve škole, věděl jsem, že chci některé pasáže ještě upravit nebo úplně předělat. Nový termín dokončení filmu stanovil festival v Cannes. Opravil jsem vše, co jsem ještě stihl. Hlavně tedy konec, kde jsem dlouho nevěděl, jak rychle a v rámci nastavené mystifikace, poctivě k realitě, vysvětlit důvod morfologické změny, která u pand nastala, a také její důsledky. Diskutoval jsem o tom s lidmi, kteří jsou uvedení v závěrečných titulcích, se školou už ne.
A.cz: Setkal jste se ve škole s lidmi, kteří měli podobné problémy a dokázali si svou vizi prosadit?
Prosadit si svou vizi není zase až tak těžké. Každý si může i přes námitky pedagogů nakonec udělat vcelku, co chce. Ale například Lukáš Glaser měl za svůj oceňovaný film Naus z roku 2007 přehnaně nízké hodnocení. To je ale samozřejmě jen jeden příklad, kterého si bylo možné všimnout i proto, že Naus se také promítal v Cannes.
A.cz: Úspěch v Cannes je určitě povzbuzující. Co teď chystáte dál? Jednak ve filmové tvorbě a druhak - budete pokračovat ve studiu na FAMU?
Chci udělat další film, ostatně finanční odměna z Cannes je něco jako grant na další projekt. A na katedře animace jsem skončil! Ale nebyla to žádná manifestace. Normálně jsem se hlásil na magisterský program, ale nevzali mě.
A.cz: Už můžete prozradit, o čem bude nový film?
Prozradil bych, ale zatím vůbec nevím.
A.cz: Tak alespoň jaký trend můžeme očekávat? Jaké směry současné animace jsou pro vás nejvíc inspirující?
Hodně teď sleduju Davida O'Reillyho, jeho práce a poznámky k filmu jsou pro mě skutečně inspirativní. Už jen jeho způsob, jak buduje emoci ve velmi stylizovaném světě postaviček. A dlouhodobě také South Park, protože mi stále připomíná smysl toho, proč si i na reflexi komplikovanějších problémů můžeme vybrat jako médium animovaný film.
