Sahání na prsa, trest smrti i nesmyslné výslechy. Renčova Lída Baarová je plná historických omylů

Radek Žitný
25. 1. 2016 13:00
Film Filipa Renče neobsahuje žádný nový pohled na život Lídy Baarové a v podstatě jen vyjímá část jejích vlastních pamětí a přenáší je na filmové plátno. Režisér sice dopředu avizoval, že nenatáčí dokument, ale milostné drama, v tom případě by asi bylo slušností změnit jména osob, pokud je jejich příběh tvořen s velkým podílem filmařské licence. Na historické nepřesnosti ve filmu poukazuje badatel a publicista Radek Žitný.

Je škoda, že se autoři nezabývali při tvorbě scénáře a následně během realizace filmu také jinými prameny než jen paměťmi Lídy Baarové, které nelze považovat za relevantní zdroj informací. Už proto, že jí stálo za to svou původní verzi memoárů Útěky, kterou pro ni sepsal Josef Škvorecký, později společně s Františkem Kožíkem přepracovat blíže „k obrazu svému“ a vydat pod názvem Života sladké hořkosti, tvrdí publicista Radek Žitný.

V jedné z kritik na tento film padlo tvrzení, že je dobře, že se vyvolá diskuse, že o historii by se mělo diskutovat. Možná ano. Ale za jakou cenu? 

Historické omyly a chyby ve filmu Lída Baarová. >>

Foto: CinemArt

Kontakty Baarové s nacisty

Role anonymního uniformovaného vyšetřovatele (Michal Dlouhý) působí dost nereálně, zvláště když zazní faktograficky nesmyslný dialog mezi ním a Baarovou: „Styky s nacistickými pohlaváry nemůžete popřít – Vrátila jsem se domů ještě před válkou, tím to všechno skončilo…“

Právě že ani náhodou! Za protektorátu udržovala Baarová styky s celou řadou nacistů (František Teuner, Horst Böhme, Josef Kliment atd.). Tyto skutečnosti pak sama potvrdila ve výslechových protokolech.

 

Právě se děje

Další zprávy