Snímek ze Barokní ženy (č. 7-11). | Foto: MFDF Ji.hlava

Barokní žena (č. 7-11)

Režie: Péter Lichter

Jako kdyby si celé dějiny kinematografie daly dostaveníčko na jednom plátně, napadne diváka při sledování snímku Barokní žena maďarského experimentálního režiséra Pétera Richtera.

V jednotlivých černobílých záběrech a divokých vizuálních i významových kolážích plátno zaplňují postavy patřící do různých filmů, žánrů i období. Úryvky videoher či němé filmařiny sdílejí společnou obrazovku, na které režisér vždy komponuje jednolitý prostor, alespoň přibližně věrný pravidlům perspektivy. Do jeho různých plánů zasazuje nečekané hrdiny, kteří se na chvilku stávají aktéry jediného audiovizuálního dobrodružství.

Jednou se dole v rohu povaluje Cary Grant, na kterého by měl nalétávat dvojplošník, tak jako v Hitchcockově filmu Na sever severozápadní linkou, odkud scéna pochází. Ale tady, kde se v jednu chvíli valí krev z hororu Osvícení a hned poté z plátna zírá vyděšený antihrdina Mechanického pomeranče, se slavní filmoví protagonisté dočkávají nových zkušeností - to vše v jednom barokně rozkošatělém díle, labužnicky spásajícím historii.