Devětačtyřicetiletá Gainsbourgová je dcerou dnes již nežijícího francouzského písničkáře Serge Gainsbourga a čtyřiasedmdesátileté anglické modelky Birkinové. Dceři trvalo roky, než vystoupila z jejich stínu. Teď se rozhodla před kamerou vyzpovídat matku, aby překonala rezervovanost, kterou ve vzájemném vztahu cítí.
"Byla to záminka, jak se k ní přiblížit," popsala Gainsbourgová na festivalu v Cannes před středeční premiérou filmu. Nazvala ho Jane by Charlotte, což je narážka na anglický název dokumentu Jane Birkinová očima Agnes Vardové z roku 1988.
Jenže Birkinová po prvním interview s dcerou před kamerou řekla, že dál nechce pokračovat. Až po dvou letech se nechala přemluvit, když jí dcera záběry pustila.
Výsledný film, jenž vznikal v letech 2018 až 2020, je zachycuje při hovorech na balkoně, v posteli nebo při vaření. Matka se svěřuje dceři, že porodila jako hrozně mladá, a proto si zpětně vyčítá, že se občas "chovala spíš jako dítě než máma". Birkinové bylo 25 let, když se jí roku 1971 narodila Charlotte.
V jiné pasáži se Charlotte Gainsbourgová s matkou vypravují do někdejšího bytu Serge Gainsbourga na pařížské adrese 5 Rue de Verneuil.
Dcera už roky přemýšlela, že z něj udělá muzeum. "Ve Francii je otec pořád strašně známý a milovaný, jako by patřil všem. Tenhle byt je ze všech jeho věcí jediný, co mi zůstal. Na hřbitově ho navštěvovat nemůžu, protože tam je vždycky spousta lidí. Ale můžu přijít do jeho bytu, zavřít za sebou dveře a alespoň tam na něj sama myslet," popisuje, proč s přeměnou na muzeum až doteď váhala.
Podle serveru Variety je byt prakticky netknutý od roku 1991, kdy Serge Gainsbourg zemřel. V popelníku zůstávají nedopalky jeho cigaret Gitanes, u postele jsou stále lahvičky s voňavkou Guerlain, kterou používala Birkinová. Ta se do bytu před kamerou zjevně vrátila poprvé po desítkách let, dodává web Screen Daily.
Charlotte Gainsbourgová je známá z filmů Antikrist a Nymfomanka režiséra Larse von Triera, které měly oba premiéru právě v Cannes, dále z 21 gramů natočených Alejandrem Gonzálezem Iñárrituem nebo Nauky o snech filmaře Michela Gondryho.
Kromě toho fotí a zpívá, od roku 1986 vydala pět alb. Kvůli nynějšímu projektu si poprvé v životě koupila kameru.
Milostné vzplanutí jejího otce Serge Gainsbourga k Jane Birkinové bylo koncem 60. let minulého století častým tématem společenských hovorů ve Francii. Z Birkinové se stala módní ikona. S Gainsbourgem spolupracovala také na několika písních včetně explicitní erotické Je t’aime … moi non plus, sama dodnes zpívá.
Dcera Charlotte se dlouho snažila vystoupit ze stínu rodičů. Potřebu zpřetrhat rodinnou vazbu cítila zvlášť silně roku 2013 po smrti své starší sestry, módní fotografky Kate Barryové, což byla dcera Birkinové z prvního manželství se skladatelem Johnem Barrym.
"Rodiče byli tak silné osobnosti, že jsem musela utéct," vzpomíná teď Charlotte Gainsbourgová na posledních šest let, kdy žila střídavě v Bretani a New Yorku. Zpět do Paříže se odstěhovala až vloni. "Teď jsem se vším mnohem víc smířená. Mám také víc zkušeností. Spíš se o rodiče začínám opět zajímat."
V dokumentu, který přivezla do Cannes, se věnuje i nepříjemným tématům jako sestřině smrti. Přestože se tu mluví také o Sergi Gainsbourgovi, nejde o čistě vzpomínkový snímek.
"Hodně lidí zná záběry ze 70. let, kdy byli rodiče ve Francii slavní, a všichni si matku z té doby pamatují. Nechtěla jsem tyhle krásné, ale přece jenom už stereotypní pasáže opakovat. Nezajímalo mě, co o ní lidé věděli nebo co by z ní chtěli vidět. Svým způsobem jsem při natáčení byla sobecká," vysvětluje dcera.
Před kamerou rozebírá zejména současný vztah s matkou. "Když jsem vychovávala svoje tři děti, snažila jsem se, aby podobnou tíhu necítily, aby byly svobodné a nemusely se trápit tím, jak byl nebo nebyl slavný jejich dědeček," říká herečka, která má tři děti s šestapadesátiletým hercem a režisérem Yvanem Attalem. Narodily se v letech 1997, 2002 a 2011.
"Teď myslím, že nastal čas, aby se dozvěděly, kdo byl jejich dědeček, kdo je jejich babička a co za sebou všichni máme za příběhy," dodává Charlotte Gainsbourgová.
První ohlasy z Cannes jsou však negativní. Recenzent amerického Variety film označil za amatérský a napsal, že "nesplňuje skoro ani standardy domácího videa". V několika scénách jsou obraz i zvuk tak mizerné, že se na plátno skoro nedá dívat. "Gainsbourgová měla alespoň zaměstnat profesionálního zvukaře," konstatuje kritik.
Podle něj snímek nebere ohled na ty, kdo rodinnou historii Gainsbourgových neznají podrobně, a celkově přináší velmi málo. "Pokud chcete opravdu poznat Jane Birkinovou, raději si poslechněte její písně," radí kritik.
Podobné výtky má časopis Screen Daily, podle nějž se film například nezmiňuje o herecké kariéře Birkinové. A když obě protagonistky šeptají, divák musí napínat uši, aby jim rozuměl. Pro fanoušky Birkinové bude ale snímek cenný tím, že nabízí pohled do rodinného zákulisí, shrnuje server.
