V kraji Piemont, na úpatí třítisícových hor, si turínská rodina roku 1984 pořídí dům v takřka vylidněné alpské vesnici. Jedenáctiletý Pietro se skamarádí s jediným místním chlapcem Brunem. Jejich osudy se budou proplétat následující tři dekády.
Pietro zareaguje negativně, když jeho rodiče nabídnou Brunovi, aby opustil rodné hory a šel studovat. Bruno tedy nabídku na stěhování do Turína odmítá. Pietro se během dospívání rozkmotří s otcem, během hádky mu tváří v tvář odpřísáhne, že nebude jako on, a jeho život označí za promarněný.
Osm hor, které si Pietrův otec kdysi vyznačil v mapě jako vytoužené vrcholy, s ním tedy syn nezdolává. Pracuje po barech, cestuje, těká při výběru studijního oboru a hledá sám sebe. Zastoupí ho Bruno, pevněji zakořeněný v alpské domovině.
Po otcově smrti Pietro překvapeně zdědí vysokohorskou boudu a rozhodne se ji opravit. Jeho hledání smyslu i vztahu k blízkým vstupuje do nového cyklu. "Přátelství je místem, kde zapustíš kořeny. A které na tebe bude čekat," zní v prvních větách filmové adaptace Osmi hor, nejznámější a nejpřekládanější knihy Paola Cognettiho z roku 2016, kterou v českém převodu Alice Flemrové čerstvě znovu vydal Odeon. Dnes čtyřiačtyřicetiletý italský spisovatel za ni získal prestižní cenu Premio Strega. A právě v horských příbězích našel svůj autorský hlas.
Přátelství, vztah k místu, životní výzvy, dědictví předcházejících generací, soužití s přírodou a další témata rezonují také novým snímkem, který za asistence slavného autora vznikl v jeho regionu.
Připravila ho tvůrčí a partnerská dvojice Felix van Groeningen s Charlotte Vandermeerschovou, literátovi vrstevníci. Van Groeningen dříve natočil filmy Přerušený kruh, Belgica nebo Krásný kluk s herci Stevem Carellem a Timothéem Chalametem. Vandermeerschová na některých spolupracovala.
Osm hor společně adaptovali a podělili se o režii rozsáhlého projektu. Belgický pár snímek vyrobil v italském znění. Potřeboval k tomu širokou italsko-belgicko-francouzskou koprodukci, obsahující navrch také britský vklad. Jen natáčení trvalo víc než rok, aby zachytilo různá roční období, a kromě Itálie štáb pracoval v Nepálu, kam je zasazená část děje.
Režiséři přizvali svého dlouhodobého spolupracovníka, kameramana Rubena Impense. Rozhodli se s ním mimo jiné nepodtrhovat majestát alpských štítů širokoúhlým formátem, ale víc využít vertikální členění obrazu.
Zvolili akademický formát 1:37 plný kontrastních slunných i oblačných záběrů, ve kterém hory pořád působí spektakulárně. Postavy často umisťují do spodní poloviny obrazu a nad nimi se klenou další prostory či horizonty.
Krajina ale nehraje prim díky výborným výkonům Lucy Marinelliho, jednoho z předních italských herců současnosti, a Alessandra Borghiho v hlavních úlohách. Marinelli ztvárňuje leccos z Cognettiho autobiografického, přemýšlivého a hledajícího dospělého Pietra, Borghi pak přímočařejšího, paličatějšího a zemitějšího Bruna. Díky nim má film intenzivní intimní rozměr.
Dvouapůlhodinové vyprávění doplňuje na mnoha místech hudba švédského písničkáře Daniela Norgrena. Vlastně až na příliš mnoha místech. Vyznívá jako zbytný doplněk a celek posouvá k citelnějšímu sentimentu.
Ten je pro Osm hor důležitý - a ne nutně v negativním slova smyslu. Příběhy o horách i nerozlučných přátelstvích, případně o životech, které hory naplnily smyslem i ukončily, jsou silnými emocemi prodchnuté. Nejen v písních trampských bardů, ale například v populárním filmu Útěk do divočiny z roku 2007. Tomu poskytla základ biografická kniha Jona Krakauera o osudu amerického mladíka Chrise McCandlesse alias Alexandera Supertrampa, který zemřel roku 1992 a stal se málem následováníhodným vzorem několika generací novodobých tuláků.
Osm hor se ale opírá o výrazně kvalitnější literární předlohu. Režisér Van Groeningen projevil sklon k emocionální kinematografii už ve vypjatém příběhu rodičů umírajícího dítěte Přerušený kruh nebo v Krásném klukovi o životě s drogovou závislostí. Vznešenost horských štítů v Osmi horách tvoří pozadí životních peripetií, ale emoce nejsou tolik na povrchu. Spíše se stávají předmětem reflexe.
S pomocí Cognettiho epického vyprávění a pozvolnějšího tempa, které reflektuje přírodní cykly, se novinka hrozící melodramatičnosti nebo sentimentalitě vyhnula.
Osm hor nesoudí často problematická rozhodnutí hrdinů. Ani je lítostivě nepitvá. Pozoruje jejich dopad na protagonisty nebo okolí. Lakonicky i romanticky, s Brunem i Pietrem. Film konstatuje, že se nemůžeme vracet na začátky žitých příběhů. A ve shodě s románem ústí do slov o tom, že kdo zažil ztrátu v srdci, toulá se po horách jako po osudech a příbězích.
Film
Osm hor
Režie: Felix van Groeningen a Charlotte Vandermeerschová
Aerofilms, česká premiéra 5. ledna.
