reklama
 
 

Útěk do divočiny: Frankie Dlouhán umírá na Aljašce

25. 4. 2008 9:30
Sean Penn jako režisér polemizuje s americkým mýtem

Recenze -  Nejlepší bude začít písničkou: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, po Státech toulal se jen sám, a že byl veselej, tak každej měl ho rád - bla bla - a každej, kdo s ním chvíli byl, tak dlouho se pak smál…

Životní příběh Christophera McCandlesse se totiž nejlépe dá shrnout cajdákem od Sázavy -  s tím rozdílem, že on ho nechtěl zpívat, ale žít.

Sean Penn se ve svém  čtvrtém režijním kuse rozhodl sáhnout po skutečném příběhu nedávné americké historie z počátku devadesátých let. Po dobrodružství čerstvého absolventa antropologie a historie, který se vzdal všech úspor, odmítl dostudovat, roztrhal řidičák i kreditní kartu, opustil zámožné měšťácké rodiče a natruc se vydal na kerouacovskou pouť Spojenými státy.

Potud by bylo vše v pořádku - ovšem snílek, který se začne představovat jako Alexander Supertramp, hodlá svou pouť korunovat kontemplativním pobytem na Aljašce. Tedy v drsných podmínkách daleko od falešné a pokrytecké společnosti.

Ve chvíli, kdy se McCandless loučí s chlapíkem, který ho svezl až na konec cesty Stampede Trail a byl posledním člověkem, jenž Supertrampa viděl živého, začíná příběh, který poetickou naivitou spěje k nevyhnutelné katastrofě.

Utábořený ve vraku autobusu s minimální výbavou uprostřed hor, rekapituluje McCandless v podání Emila Hirsche zastavení, která ho dovedla až sem. Hirschův parádní výkon je v tom ohledu klíčový, protože pokud zrovna není v interakci s lidmi, jež mu přivedla cesta, existuje pouze sám pro sebe.

Dojem odtažitosti a bytí výhradně pro své já stvrzuje i hlas vypravěče. Tím je McCandlessova sestra, která nemá o bráškovi žádné zprávy a jen se domnívá a dohaduje, zatímco divák v kině to doopravdy vidí. 

Kamera se de facto po většinu upíná na člověka, který tu není pro nikoho, není nikdo, kdo by se na něj díval, ale také to vždycky nejsou okamžiky nějakého vnitřního emotivního prožívání. Tudíž Hirsch prostě musel být jen tím, kdo se toulá, tím, kdo nese batoh odněkud někam, přitom nepůsobit jen jako profesionální šerpa Tenzing.

Vyloupne se pouze v letmém doteku s lidmi, které doslova a do písmene míjí. Zestárlá hipísačka v podání Catherine Keenerové, která v něm spatřuje ztraceného syna, náctiletá holka s kytarou (Kristen Stewartová) z něj chce mít milence.

Bývalému oficírovi v důchodu, co doma v garáži ryje do kůže ozdobné ornamenty, vlije tolik životního elánu, že by ho chtěl adoptovat (Hal Holbrook byl za tuto roli nominován na Oscara) a se šmelinářem, jehož si zahrál Vince Vaughn, zase vedou diskuze o společnosti a přetvářce.

A jako v té úvodní písničce, McCandlessova naivita nakažlivě prosakuje do okolí. Sledujeme jeho schopnost pootočit životy těch druhých, ovšem za daň vlastní netečnosti a nepoučitelnosti, jež umanutě směřuje k finální zkáze. McCandless je ve svém základě typická americká figura: upovídaný fousatý backpacker, kterého potkáte v každém evropském hostelu, sice si z Kalkaty přivezl průjem, ale bylo to tam "awesome".   

Naprosto přesná je proto i volba frontmana Pearl Jam Eddieho Veddera, který pro film vytvořil patřičně "on the road" soundtrack. Jeho dvouminutové etudy přiživují rikitanovskou čundr náladu i předzvěst katastrofy.

 

Pennův Útěk do divočiny vede inteligentní polemiku se silným a do extrému dohnaným stereotypem prvních dobyvatelů Západu. Jejich entuziasmus a pionýrství reprezentuje americká literatura od Thoreaua po beatniky a zračí se i ve fotografiích Ansela Adamse; napření fyzických sil v boji s přírodou a následná duchovní odměna.

Avšak tady se pohybujeme na opačných frontách. Očekávání duchovní odměny přinese především zmar všech fyzických sil. McCandlessova krosna plná ruských klasiků vás před vyhladověním nezachrání ani vás nenaučí rozlišovat, které bobule jsou jedovaté a které se dají pozřít.

Ta literatura vás totiž vůbec nechce vyhnat do sibérie - a jestli ano, zasloužil by autor potrestat. Romantické gesto útěku do divočiny je jen jiný způsob, jak se vztáhnout zpět ke kultuře, jak s ní vyjednávat.

Příroda je metafora, což si hlavní hrdina začíná uvědomovat příliš pozdě - až ve chvíli, kdy mu hrozí vyhladovění.  Stále platí, že pro většinu západního světa je divočina nejpodnětnější, když ji sleduje na kanálu National Geographic.

Útěk do divočiny (Into the Wild, USA 2007). Režie Sean Penn. Hrají: Emile Hirsch, William Hurt, Vince Vaughn, Hal Holbrook. Hudba: Michael Brook, Eddie Vedder.  ad. 140 minut, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 24. dubna 2008.

autor: Pavel Turek | 25. 4. 2008 9:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama