V Česku jsme to možná tolik nepocítili, ale kontroverze o „bílých Oscarech“ hýbe od vyhlášení nominací 14. ledna celým Hollywoodem. Twitter se plní výkřiky s hashtagem #OscarsSoWhite, v amerických médiích se o problematice vede poměrně seriózní diskuse a každý den se na předních stránkách internetových periodik objevují nová exkluzivní vyjádření celebrit.
Herec Will Smith v pořadu ABC Good Morning America oznámil, že se na předávání Oscarů nedostaví. Jeho žena a herečka Jada Pinkett Smith zveřejnila na svém Facebooku video, ve kterém vyzývá černošskou komunitu k bojkotu Oscarů. Situace se samozřejmě chopil i věčně kontroverzní a hraničně rasistický režisér Spike Lee. Na svém Instagramu se vyslovil: „Čtyřicet bílých herců za dva roky v hereckých kategoriích a ani špetka pepře? To jako že my neumíme hrát?! WTF!!“
We must stand in our power.
Zveřejnil(a) Jada Pinkett Smith dne 18. leden 2016
Všichni jsou v pořádku
Prezidentka Americké filmové akademie Cheryl Boone Isaacs v reakci oznámila, že organizaci čekají velké změny. Ty přišly záhy – každý nový člen bude moci hlasovat po dalších 10 let a jeho členství nebude obnoveno, pokud se za tu dobu aktivně nepodílel na filmové tvorbě. Zároveň si organizace vytyčila cíl do roku 2020 zdvojnásobit počet menšin a žen s hlasujícím právem. Není třeba se znepokojovat, opatření jsou to srozumitelná a méně radikální než rozšíření množství nominovaných nebo zavedení kvót.
Navíc to není poprvé, co Akademie rychlými kroky pozměnila hlasovací komisi. Novinář Mark Harris přinesl na svém Twitteru zajímavá fakta: ve 40. letech ztratilo „pro lepší volby“ členství přes tisíc komparzistů a v 70. letech organizace vyloučila spoustu zaměstnanců studií, aby zabránila masovému hlasování pro favority. Také rozšíření nominací za nejlepší film z pěti na deset v roce 2009 se obecně bere za odpověď na nenominování blockbusteru Temný rytíř v předchozím ročníku.
Potrefení
Nejde se ale ubránit pocitu, že u manželů Smithových a Spikea Leeho jde v první řadě o reakci na neúspěšná tažení za filmovými cenami. Smith byl na Oscara dvakrát nominován a letos byl favoritem se snímkem Diagnóza: Šampion. Ačkoli recenze nebyly vůbec příznivé, herec vedl úctyhodnou kampaň za svoji nominaci, zejména když se účastnil množství Q&A po promítání pro filmové profesionály.
Byl finalistou v kategorii Nejlepší dramatický herec v hlavní roli na Zlatých glóbech, to ale o oscarových preferencích nevypovídá. Popravdě se předem moc dobře vědělo, že ho nominace mine. I přes agresivní propagaci nefiguroval v nominacích na ceny Sdružení filmových a televizních herců (SAG) vyhlášených 9. prosince. Od toho momentu bylo jasné, že v kombinaci se slabými recenzemi jsou jeho šance velmi nízké. Šokované rozhořčení médií nad jeho nečekaným ostrouháním je jen pokrytectvím.
Spike Lee si s Akademií taky zažil své. Se snímkem Jednej správně v roce 1989 dosáhl na mnoho prestižních ocenění za nejlepší režii. Ale na Oscarech byl nominován jen za scénář, což bylo vnímáno jako zklamání. Letos uvedl film Chi-Raq, projekt, který měl maximálně šanci v kategorii Nejlepší píseň, kde se tři songy dostaly do užšího výběru 74 kvalifikovaných. Ale k ničemu nedošlo. U věčně temperamentního a velkohubého Leeho by se dalo věřit, že jeho požadavky na rasovou rovnoprávnost pochází z nezahojených ran.
Pokud v tomto ohledu musí přijít změny, nemůže je Hollywood přijmout na úrovni Akademie. Oscaři jsou takřka populární anketa, ve které veřejnost nahrazují filmoví tvůrci a nevyhnutelně odráží společenský a politický stav průmyslu. Kdo cítí potřebu změnit Hollywood, měl by tak činit odspoda – pozoruhodnějšími látkami pro minority.
Musíme akceptovat možnost, že snímky s černošskými tvůrci a herci jako Diagnóza: Šampion, Beasts of No Nation, Straight Outta Compton nebo Creed vážně nebyly tak dobré, aby se dostaly do užšího výběru. Udělit si nominace na ceny a jít poklidně spát s pocitem, jakého vítězství rasové menšiny dosáhly, jak by si to asi maloval Spike Lee, by bylo jen kontraproduktivní.
