Glosa: Oscarům letos chybí souboj hodnot, tak ocení vyprázdněnou exhibici Zmrtvýchvstání

Martin Svoboda Martin Svoboda
14. 1. 2016 20:45
Ceny Oscar nenašly agendu, tak se navěsily na fádní kvalitu Revenanta. Odhalují tím leda svou neschopnost hledat skutečnou hodnotu. "Akademici nedokázali udělat nic jiného než vypíchnout filmy, o nichž už dávno koluje pověst technické kvality, jinak jsou ale nezajímavé a zbytné. A proto se jako největší favorit profiluje snímek, jehož každá složka je výjimečná, ale jako celek je pouze fádní a zbytečný," zamýšlí se Martin Svoboda ve své glose.
Foto: The 20th Century Fox

Na jednu stranu si můžeme stěžovat, že letošní sezóna cen je zpropadeně nudná, protože jediný zajímavý zvrat, ocenění Šíleného Maxe v hlavních kategoriích, se bohužel jeví stále nepravděpodobně.

Na druhou stranu můžeme alespoň nahlédnout do „duše“ akademiků, kteří nyní vítěze nevybírají na základě mediálně krmeného souboje hodnot, musí se rozhodovat podle filmů samotných.

A bohužel se po vyhlášení nominací ukazuje, že když se nemají čeho chytit, tedy teze „oceníme malý film místo velkého“ nebo „pochválíme novátorský film místo konzervativního“, je ona duše se poměrně vyprázdněná.

Nadherec v nadfilmu. Ale proč?

Revenant Zmrtvýchvstání je nepochybně kvalitní film. Možná až příliš kvalitní, jak se shodují někteří kritici. DiCaprio se v něm pokouší o nadherectví, Iñárritu o nadrežii a Lubezki o nadkameru ještě mnohem víc, než jsme u nich zvyklí. Vlastně se snímek mění v hyperprecizní exhibici jedinů, kteří se navzájem překřikují a strhávají na sebe pozornost. Jde o dvě a půl hodiny nekončící snahu vyhrát Ocara. Jako by filmaři zapomněli, že vyprávějí nějaký příběh.

Nikdo se nebude moct hlasitě zlobit za sošku pro některého z nich, odvádějí skvělou, nadstandardní práci. Ale jejich výkon je zároveň sobecky postavený mimo kontext filmu jako celku, slouží jen sám sobě a při sledování vytrhává ze zážitku.

Dvanáct nominací pro Revenanta ukazuje, že když akademici neregistrují „příběh produkcí“, nedokážou se přesunout o stupeň níž a hledat filmové prostředky užité tak, aby plnohodnotně zprostředkovaly zážitek. Umí už jenom snímky rozbít na jednotlivé složky. A oceňovat mechanicky a nevzrušivě ty nejvýraznější.

U ryze technických kategorií jako kamera je snad takový přístup oprávněnější než třeba u režie, jejíž účel by měl být právě sjednocení všech složek do smysluplného celku. V čemž ovšem Iñárritu absolutně zklamal. Stejně tak DiCaprio už nabídl výkony mnohem lépe zasazené do kontextu. Skoro bychom se u něj měli začít bát, že se promění v další Meryl Streepovou, jejíž herecké exhibice trčí z průměrných filmů a čiší afektem nemístné kvality oproštěné od smyslu.

Správné řešení není

Ze seznamu nominací ale krom Šíleného Maxe nekouká nikdo, jehož ocenění lze realisticky očekávat a zároveň by značilo vypíchnutí opravdu výjimečného výkonu, který má dopad na úrovni celého média. Všichni letošní vítězi budou zkrátka nudní, nepřekvapiví, adekvátní a málokdo k nim bude cítit osobní vztah.

Je to špatně? Přece jenom není důvod, aby rozdávání cen muselo být „vzrušující“. Stačí určit nejlepšího v dané kategorii na základě realistických očekávání a ocenit ho. Povyk netřeba.

Oscary jako mainstreamové ceny však nedokážou určovat skutečnou kvalitu, hledat výjimečné filmy, jež posunují kinematografii. Jdou jen po pozlátkách a doufají, že stejně kvalitní jako obal bude i obsah.

Pozlátka se letos přesunula na jednotlivé filmové složky a akademici (podobně jako novináři hlasující o Glóbech) nedokázali udělat nic jiného než vypíchnout filmy, o nichž už dávno koluje pověst technické kvality, jinak jsou ale nezajímavé a zbytné. A proto se jako největší favorit profiluje snímek, jehož každá složka je výjimečná, ale jako celek je pouze fádní a zbytečný.

Pokračování slavné série Šílený Max: Zběsilá cesta je podle Kamila Fily splněný sen fanoušků postapokalyptických filmů. | Video: Kamil Fila
 

Právě se děje

Další zprávy