Reklama
Reklama

Gauneři, šerifové a covid na Slovácku. Film Poberta je dojemnou studií morálky

Covidová pandemie spojená se zbrklými vládními opatřeními zanechala na naší společnosti nesmazatelné stopy. Od té doby jsme si všichni tak nějak vzdálenější. Očekávaný český snímek Poberta pandemickou éru reviduje žánrovou a překvapivě humanistickou optikou.

Poberta, film 2026
Film Poberta je natočený ve stylu populárního žánru heist neboli lupičské komedie, ale režisér se ho snažil přizpůsobit českým reáliím.Foto: Bontonfilm
Reklama

Zlodějíček Luboš, přezdívaný příznačně Lupyn (Matyáš Řezníček), po neúspěšné loupeži putuje za katr. Jeho kumpáni ho na rozdíl od něj ochotně napráskali. Během jeho nedobrovolného pobytu ve vězení propukl covid. Vrací se tak do úplně jiné situace, navíc na slováckém maloměstě. Mezi opovrhujícími sousedy se potácí s cejchem zloděje, zatímco jeho laskavá a podporující matka randí s ambiciózním a prostoduchým policistou, který Lupyna zatknul. A má na něj stále spadeno. 

S rychlou proměnlivostí opatření a existenční krizí mnoha lokálních podniků paralelně roste i lidská vykutálenost. Luboš se navzdory prvotní snaze o život mimo zločin najednou stává nájemnou silou podnikatelů, kteří ho i s jeho partou využívají k vykrádání vlastních skladů, za což „shrábnou“ tučnou pojistku. Jinak by je skoupil tamní oligarcha (Stanislav Majer), jenž s bujaře kroutícími se dlouhými blond vlasy čeká na každou příležitost, přičemž jeho chamtivé pařáty dosáhnou takřka všude. 

Trailer k filmu Poberta. | Video: Bontonfilm

Žánrové kontury s parametry heistového filmu otevřeně čerpají z hollywoodských vzorců. Obvykle toto propojení tvůrci využívají k tomu, aby akcentovali českou malost, a dávají prostor zesměšňujícímu humoru, který zdůrazňuje absurditu české hry na západní žánry. Poberta k tomu ale přistupuje jinak. Suverénní dynamické sekvence zahrnující různorodé vykrádačky jsou účelné, komiku přináší chování bodrých postav. Žánr je chytře podřízen vyprávění a postavám, nikoli naopak, což bývá u tuzemských produkcí častý kámen úrazu. 

Herci s dialektem nejsou křečovití 

Jakkoli je film celovečerním debutem, jeho režisér Ondřej Hudeček je neobyčejně vyzrálým a cílevědomým tvůrcem. V minulosti uhranul v soutěži Sundance svým brilantním krátkometrážním a silně stylizovaným Furiantem, kde v symetrických kompozicích takřka bez jediného slova mapoval bouřlivé mládí Ladislava Stroupežnického. Talent vzbudit silné emoce nabušenou střihovou skladbou zase prokázal ve strhujícím hokejovém dokumentu Pásky z Nagana, který vytvořil z archivních materiálů a rozhovorů, aniž by spadl do tendenční nostalgie. 

Reklama
Reklama

Poberta funguje především díky Hudečkově zdravému sebevědomí a znalosti prostředí, ve kterém vyrůstal. Film vedle režie a scénáře také snímal a stříhal. Maloměsto a jeho figury nejsou přehnaně karikované, i když vedlejší postavy definuje většinou jedna vlastnost. Byť pracuje s archetypy, jsou obdařeny lidskostí a upřímností. Vyhýbá se motivickému schematismu, všechny figury disponují potřebnou ambivalencí. Na příkladu osobních cest odkrývá individuální morální kodexy a prospěchářství. 

Herci s dialektem nejsou křečovití, jak je kolikrát zvykem. Lubošovi autenticky fandíme. V jádru jde totiž o poctivého člověka, na dědině možná toho vůbec posledního, jak postupně zjišťujeme. Celková nálada filmu buranskému pábitelství nepodléhá. Hlubokou tradici českých hořkosladkých komedií zpracovává vkusně po svém. 

Poberta, film 2026
Zlodějíček Lupyn a jeho kumpáni v komedii Poberta.Foto: Bontonfilm

Snímek snad jako první český fikční film důmyslně ukazuje, jak zvláštní covidová doba byla. Pandemii nezlehčuje, lidé umírají. Covid tu není jen pouhou kulisou, ale nabízí příležitost ke studiu proměnlivosti lidského chování, když se jedná o to, co se má nebo nemá. Vyprávění v tomto ohledu obratně kombinuje určitou syrovost s hollywoodsky učesanou vírou v lidství. To umocňuje i roztomilá funkce nezúčastněného vypravěče s takřka pohádkovou patinou. 

Outsider ve vykloubené době

Jakkoli se některé peripetie opakují, nikdy nepůsobí vyčpěle nebo nahodile. Prvky sociálního dramatu, krimi a komedie jsou plynule provázané. Stylistická suverenita se opírá o neokázale svižné postupy, obraz je prohnaný westernově žlutým filtrem. Covidový marasmus doplňuje v něčem neměnné časoprostorové městské vakuum. Postavy používají starší modely telefonů, herní konzole i notebooky. 

Reklama
Reklama

Na prvním místě ale sledujeme příběh outsidera žijícího ve vykloubené době a společnosti, kdy se nemůže spolehnout takřka vůbec na nic a trochu nevědomky plní roli užitečného idiota. Dobré srdce a empatie jsou překážkou, což vidíme také na příkladu šéfa pivovaru, jenž Luboše zaměstná i poté, co ho na začátku okradl. Dobrota se nikomu nevyplácí. Možná o to více vykořeněně působí happy end. Ten si ale v hloubi duše díky nevynucovaným sympatiím upřímně přejeme. Je v něčem konejšivé se navzdory okolnostem dozvědět, že každý má právo na šťastný život a další šance. 

Poberta ztělesňuje následováníhodný prototyp dokonalého lokálního mainstreamu. Opírá se o dobře známé principy a přetváří je do osobitě nápaditého a chvílemi i drzého tvaru, který skrze familiárnost tepe nešvary naší nátury. Doufejme, že na něj do kina přijdou diváci – u podobně kvalitních žánrových počinů bez plakátových herců to nebývá pravidlem. Tohle by totiž měl být zlatý standard diváckých filmů, jež publikum nepodceňují a zároveň nepřehlcují.

Reklama
Reklama
Reklama