Disney pokračuje ve franšíze, které zprvu nikdo moc nevěřil. Tron z roku 1982 těžil z tehdy vzrůstající popularity arkádových videoher i nové vlny sci-fi blockbusterů. Tvůrce Steven Lisberger vybudoval prostředí virtuální reality plné oslnivých počítačových efektů a animací. Jakkoli snímek nevydělal tolik, kolik se předpokládalo, stal se multimediálním fenoménem. Nabalilo se na něj množství merche, videoher, knih i komiksů a v některých Disneylandech má i vlastní atrakci.
V roce 2010 pak přišlo celovečerní pokračování Tron: Legacy, větvící osudy nové i starší generace postav a v druhém plánu vyzdvihující náboženské motivy a revizi moderní mytologie. Letošní novinka v režii Joachima Rønninga, zkušeného tvůrce kosmopolitních blockbusterů i lokálních dramat, je pak opět výtvarně vtahujícím spektáklem.
Lidskost v digitální prázdnotě
Tron: Ares je nejvíce uhrančivý, pokud jej vidíme v IMAX sále s 3D brýlemi. Již první záběry prozářené červenými lasery vás zcela pohltí. Vyprávění se nachází někde mezi pokračováním a snahou o zažehnutí nového směru.
A o co ve filmu jde? Firmu ENCOM, známou už z předchozích dílů, má nyní na starosti programátorka Eve Kimová (Greta Leeová), která bojuje s bolavou minulostí a vlastními ambicemi. Společnosti pak šlape na paty Dillinger Systems vedená bezskrupulózním Julianem a pokračující v antagonistické tradici záporáka z původního filmu.
Obě společnosti prahnou po kódu, který umožní natrvalo přenést do reality digitální konstrukty, které jsou dosud po vygenerování aktivní pouze několik minut a pak se rozpadnou. Proto je do reálného světa vyslán řídící program Ares v podání překvapivě subtilního Jareda Leta, jenž je jinak proslulý svým expresivním herectvím. Ares se však po interakcích s naším světem a setkáních s Eve mění: začíná cítit a touží po lidskosti, byť úplně neví, co to znamená. A víme to vůbec my?
Na pozadí závodu dvou technologických gigantů sledujeme především objevování lidské podstaty a protínání racionality počítačového jazyka s vědomím člověka. Jde o výsostně aktuální a relevantní téma, které zkoumá náš vztah k digitálnímu světu.
Mezi Aresem a Eve vzniká paradoxní pouto, kdy se oba navzájem učí lidskosti, navíc v úzce vymezeném časovém horizontu s fatálním deadlinem. Vyprávění se tak nese ve stále naléhavějším tempu.
Rozklad biblických rozměrů
Jak říká ústřední záporák Julian, není otázkou, zda se věci mají budovat, už se totiž budují. A jedinou otázkou je, kdo drží klíče. To je něco, co se v našem mediálním prostoru řeší takřka každý den: sociální sítě jsou zaplavené obsahem vygenerovaným umělou inteligencí, která porušuje jakoukoli etiku a autorská práva. Jde o "Divoký západ", jehož chaos využívají elitářští mocipáni ve svůj prospěch. Ve filmu proti takovým snahám stojí právě Eve, která chce pokrok umělé inteligence zasvětit rozvoji léčby a pomoci sociálně znevýhodněným skupinám.
Určitá bezútěšnost snímku je bohužel v určitých momentech redukovaná na lamentování nad nejistou budoucností, kterou drží pevně v rukou individualismus. Jakkoli křečovitě celá linie může působit, vývoj Arese opisující "frankensteinovské" kontury naštěstí (i přes všudypřítomný patos) dokáže celý digitální spektákl utáhnout.
Film je natočený v sugestivním stylu 3D, které se mírou nápaditého využití řadí hned pod nedostižného Avatara Jamese Camerona. Rudý digitální svět nabývá takřka apokalyptických rysů. Kamera si pohrává s různorodými odlesky, rozličnými obrazovkami, střihovými přechody, montážemi i transfokací. Stírá hranice mezi dvěma světy.
Tron: Ares je uragánem nápadů, motivů, témat, adrenalinových sekvencí a vtahujících obrazů. Kdyby byl ale uceleným dílem, neslušelo by mu to. Snímek upřednostňuje patos a výbušnost, kterou ještě umocňuje soundtrack od Nine Inch Nails s burácejícími syntezátory.
Film jako by se přímo před námi rozkládal, aniž by ztrácel určitou tematickou kontinuitu. Třetí část celovečerní "tronovské" franšízy sice nedosahuje brilantnosti neprávem opomíjeného druhého dílu, ale zároveň je jedním z nejpozoruhodnějších letošních blockbusterových pokračování. Pohrává si s našimi očekáváními i nároky a stejnou měrou fascinuje, jako dokáže naštvat. Obojí po právu.
Film
Tron: Ares
Režie: Joachim Rønning
Falcon, česká premiéra 9. října
