Praha - Zářijový Hřebejkův Medvídek je samožerská hříčka pro kamarády a zároveň nejlepší režisérův film. Kterým médiím lze dnes věřit, za co stojí vypláznout 150 korun?
Podle mnohých názorů stojí za současnou nevalnou kvalitou (části) české kinematografie i nevalná kvalita filmové kritiky. V 60. letech kritici ovlivňovali a spoluutvářeli ducha doby, dnes se často preventivně označují za pouhé "recenzenty" a zoufale lavírují na tenké hranici mezi chlácholením většiny a vzdělanějších diváků.
Jistě, společenské a kulturní podmínky nelze srovnávat. Nehledě na to, že mnozí tvůrci považují kritiky spíš za odporný hmyz, který obtěžuje jejich filmy při cestě za divákem, který to ví nejlíp. A to je také jediný nezpochybnitelný bod, ve kterém poskytuje česká kinematografie věrný obraz zdejší společnosti.
Nejserioznější a vkusu vzdělaného publika asi nejbližší vhled do současného českého filmu přinášejí - pevně věříme, že spolu s Aktuálně - týdeníky Respekt, Týden a Reflex.
Papírové deníky Lidové noviny, Právo a MF Dnes se zpravidla ústy známého tria recenzentek shodnou na kvalitách filmů, které následně zaujmou spíše masy - tím úporněji, čím je daný deník čtenější. Dlužno dodat, že v souladu se strategií svých redakcí a čtenářů, kteří o příliš kritický pohled vlastně nestojí.
Řada médií navíc při hodnocení českých filmů vychází z osobních známostí. Na malém českém písečku přece vždycky za rohem může čekat mladý pohledný režisér s lahví šampaňského - a mít ho po ruce do nějaké té ankety se vždycky hodí.
Pro odborné časopisy typu Cinepuru, Literárních novin či týdeníku A2 jsou české filmy už dávno odpadem, kterým se téměř nelze zabývat. I všeobecně oceňované Pusinky se tu setkaly s nejednoznačným přijetím, zvláště velkou porci zostuzení si tu zpravidla vyslouží české komedie.
Serioznější přístup k české produkci má Film a doba, pro potřeby kinochtivých fanoušků jde ale o příliš minoritní médium.
Nejčtenější magazíny Premiere a Cinema naopak uplatňují - v souladu se zaměřením na širší vrstvy fanoušků - diváčtější měřítka hodnocení. Na každém filmu přece lze najít něco dobrého, a zvlášť na tom českém.
S příznivým ohlasem se tu letos setkal nejen nejednoznačně přijímaný Hřebejkův Medvídek, ale v Premiere i Pavláskové Bestiář, řazený jinak recenzenty k té jednoznačně horší části současné tvorby.
Internetová média typu Moviezone či Filmpub mají pro český film zpravidla jen slova opovržení. Mainstreamovější Tiscali Dokina.cz trpí rozkolísaností kvality a rozostřeností danou množstvím přispěvatelů.
Zajímavým informačním zdrojem je server ČSFD, který shrnuje ohlasy a hodnocení filmů od běžných diváků.
Analyzovat, které filmy si vysloužily obecné přijetí českých médií, je zkrátka poněkud nemožné. Zatímco jedni Medvídka označují za krotkou banalitu, jiní ho vyzvihují jako jeden z nejlepších Hřebejkových filmů.
Pro jedny je filmovou událostí roku Vejdělkův Václav, pro druhé Babinské roadmovie Pusinky. Jedni považují Chyťte doktora za vydařenou komedii, druzí za slaboduché dílko jako vystřižené z éry normalizační komunální satiry.
Čeští recenzenti se tak shodnou snad jen na kandidátech plyšového Lva. Tím nejžhavějším je letos roadmovie Crash Road s Agátou Hanychovou, následována Posledními plavkami s Petrem Čtvrtníčkem. Nakročeno má i Kvaska Mirjam Landové.
