Medvídek krotce zpívá přátelům o datlích

Irena Hejdová Irena Hejdová
5. 9. 2007 12:15
Hřebejk-řemeslník nezklame, Hřebejk-umělec stále spí
Medvídek: Hrdinové filmu
Medvídek: Hrdinové filmu | Foto: 2media.cz

Recenze - Po retrofilmech Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat a Pupendo Jan Hřebejk dospěl do současnosti a ve snímcích Horem pádem a Kráska v nesnázích se pokusil vyrovnat s českou povahou. Teď se vydává do ještě riskantnějších vod, přímo ke své generaci. A ani tentokrát nechybí téma-teze. Oshův citát o ženském princpipu mocnějším než mužský.

Hrdiny nového filmu Medvídek jsou tři manželské dvojice v různém stupni rozkladu. Galerista Jirka (Macháček) s čerstvou matkou Vandou (Vilhelmová) utápí čas v malicherných půtkách, gynekolog Roman (Luknár) před svou ženou Annou (Geislerovou) tají paralelní vztah.

Manželství diplomata Ivana (Trojana) s Johankou (Burger) navenek působí idylicky, ale i to má své mouchy. Sestavu doplňuje Klára Issová v roli Vandiny sestry Emy nebo Romanovi rodiče v podání Jiřího Menzela a Věry Křesadlové.

Ti všichni přes několik let, několik narozených potomků a několik odhalených lží doklopýtají k rezignujícímu povzdechu: Je dobré pravdu znát a nahlas o ní zpívat, ale lepší je pravdu znát a zpívat o datlích.

Označovat filmy jako dílo své a svých přátel bylo doposud doménou Petra Zelenky. Teď tuhle  metodu převzal a svým způsobem dotáhl k dokonalosti Hřebejk. Při práci se svým dvorním scenáristou Petrem Jarchovským se inspirovali osudy svých přátel, postavám už skoro nevymysleli jiná jména, než jsou jména "jejich herců".

Pro natáčení totiž využili převážně staré známé tváře, s kterými Hřebejka pojí vztahy z předchozích spoluprací, případně vlastní potomky. Tahle metoda má výhody i nevýhody.

Blízký vztah může vytvořit důvěrnější atmosféru, rizikem je ztráta odstupu a nadhledu. Hřebejkovi se vlastně povedlo obojí a výsledkem je nejen film Hřebejkových přátel, ale v mnohém i film určený hlavně Hřebejkovým přátelům.

Pelíšek pro ty, kteří rádi chodí do vinárny Bokovka, jezdí do slunné Itálie, na stolech jim stojí lampy Věry Křesadlové a na zdech visí obrazy Stanislava Diviše. Lidé spojení přinejmenším stejným "lifestylem" nejvíc ocení hmotně zajištěné, ale tápající hrdiny a propletence jejich vztahů.

Hřebejk pozoruje čtyřicátníky ze svého okolí a ze své cílové skupiny s pochopením a vlastně celkem výstižně ilustruje výchozí citát. Ale schematické naplnění schématu ještě nedává vznik tématům, jako je krize manželství, nevěry, přetvářka a pravdomluvnost. Woody Allen, na něhož se Hřebejk odvolává, se prostě nekoná.

Režisérovi nelze upřít upřímnou snahu pustit se do problémů -  ovšem jako obvykle je většinou shozena následujícím vtípkem, i když je jich tu méně než dřív.  Hřebejk s Jarchovským bývají často označováni za řemeslníky českého filmu. Jenže v jejich řemesle zejí občasné trhliny: pozvolna plynoucího Medvídka zpomaluje převaha dialogů nad řiďounkým dějem, nevypointovanost situací i nelogická hudební dramaturgie.

Jediná, i když velmi vydařená scéna Věry Křesadlové a Jiřího Menzela z celku nelogicky trčí, byť právě tady na chvíli probleskne síla Hřebejkova talentu - síla dialogů "u kuchyňského stolu" a schopnost najít atraktivitu i symboliku v obyčejných věcech nebo zdánlivě nesmyslných domácích půtkách.

Leccos se snaží zachránit herci. Zatímco Krásce kralovala Geislerová, tady je nutno vyzdvihnout Vilhelmovou za ztvárnění mírně neurotické matky na mateřské. V řadě scén se nenalíčená herečka krátce po vlastním porodu dostává do tak silných momentů, v jakých jsme ji ještě neviděli; už teď ji to řadí mezi favoritky Českých lvů.

Medvídek: Ivan Trojan s Cyrilem Svobodou
Medvídek: Ivan Trojan s Cyrilem Svobodou | Foto: 2media.cz

Issová naopak její sestru hraje nejistě a není jediná, komu se nedaří přetlačit už poněkud provařenou tvář. Ani ostatní páry nedosáhly autentické síly, kterou do svých rolí vtělili Vilhemová s Macháčkem.

Hřebejk není diagnostik, natož chirurg, který řízne do nádoru. Je spíš sestra, která drží diváky za ruku. S úsměvným lyrismem, který by si mohli dát čeští filmaři patentovat, pozoruje všechno to hemžení a zaměňuje to za přímočaré pojmenování našich životů.

Pořád mu chybí allenovská sarkastičnost a odvaha riskovat v hledání abstraktního přesahu, jít až na dřeň a dobrat se pravdy. Paradoxně lépe než citátem o datlích svou tvorbu vystihnout nemohl. Měl by o tom natočit film.

Medvídek, ČR 2007. Scénář Petr Jarchovský, režie Jan Hřebejk, kamera Jan Malíř, hrají Anna Geislerová, Tatiana Vilhelmová, Nataša Burger, Jiří Macháček, Ivan Trojan, Roman Luknár, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová a další. 98 minut, distribuce Falcon.

 

 

Právě se děje

Další zprávy