Film o válečných traumatech bosenských žen znásilněných srbskými vojáky je nízkorozpočtovým debutem sarajevské režisérky Jasmily Žbaničové. Ta na Berlinale získala za podporu lidských hodnot a míru také cenu ekumenické poroty a Filmovou cenu za mír. 

Grbavica, název sarajevského předměstí, ale také výraz pro ženu s hrbem, je příběhem muslimky, která se snaží utajit děsivou pravdu o své minulosti ve snaze uchránit svou dospívající dceru ve společnosti považující znásilnění za ostudné stigma.

Skutečné bosenské oběti doufají, že jim Grbavica pomůže zbavit se onoho stigmatu a přiměje svět, aby se tímto ututlávaným tématem začal zabývat. V průběhu bosenské války bylo v letech 1992-95 znásilněno na 20 tisíc žen; ale podle režisérky ale toto číslo může být ve skutečnosti mnohem vyšší.

Žbaničová připisuje vinu za tento zločin válečným bosenskosrbským vůdcům Radovanu Karadžičovi a Ratko Mladičovi, kteří stále prchají před spravedlností. "Tato mladá režisérka se ujala role politika a veřejně ukázala to, co by se mnohé z obětí neodvážily říci," říká šéfka Sdružení žen-válečných obětí Bakira Hasečičová.

"A je to pravda... válka neskončila, dokud jsou lidé odpovědní za válečné zločiny na svobodě," dodává Hasečičová, již samu ve východní Bosně znásilnil bosenskosrbský voják.

Úspěch Grbavice na prestižním berlínském festivalu je velkým úspěchem i pro celou bosenskou kinematografii. Od konce války bylo v Bosně natočeno pouhých osm celovečerních filmů.