Režisér se nadýchal jedovatého kouře a pak strávil několik dní v nemocnici v umělém spánku. Inscenace Fragment, již osmašedesátiletý moskevský rodák Krymov letos nazkoušel s litevským divadlem Klaipėdos dramos teatras, představuje jednu z nejatraktivnějších zahraničních položek festivalu Divadlo, který v Plzni začíná tuto středu. Potrvá do 20. září.
"Požár u Krymova v bytě je jen jednou z inspirací inscenace, která se ale jinak ubírá dál. Je to velkolepá jízda. Vykresluje neschopnost současné západní civilizace jednoznačně se postavit k situaci ve světě," líčí dramaturg festivalu Michal Zahálka, který se s Krymovovou tvorbou seznámil ještě v Rusku.
Před pěti lety Zahálka v Moskvě viděl inscenaci Bez věna. "Uvědomuji si, že dnes by něco takového nebylo možné, žádná z Krymovových inscenací není v Rusku na repertoáru," říká. "Byl jsem tam na oficiální přehlídce Zlatá maska, je to taková vitrína ruského divadla. V té době byla živá kauza Kirilla Serebrennikova a organizátoři s námi velmi otevřeně mluvili o tom, v jaké situaci známý režisér je. To bylo překvapivé, nečekal jsem, že by to mohlo být možné." Disidentský filmař a divadelník Serebrennikov byl v Rusku souzen a držen v domácím vězení, od loňska žije v exilu.
Otevřenost, s jakou se Zahálka v Moskvě setkal, je minulostí. "Festival se už nikdy potom nekonal v takovém personálním složení. Jeho hlavní dramaturgyně Marina Davydova vloni v březnu prchala z Moskvy lesem do Vilniusu a dnes žije v Německu," zmiňuje dramaturg. Krymovovu inscenaci Bez věna, která byla otevřeně kritická vůči ruskému národovectví, uvedl plzeňský festival v roce 2019.
Aktuální témata a politické přesahy jsou přítomné také v dalších inscenacích, které přehlídka nabídne letos.
Silně protiválečná je originální interpretace antické klasiky Trójanky v podání známého polského režiséra Jana Klaty. Inscenace, kterou nazkoušel s gdaňským Teatrem Wybrzeże, plzeňský festival zahájí. Z Polska pochází také Návrat do Remeše v režii Katarzyny Kalwat. Zpověď francouzského sociologa Didiera Eribona podle jeho stejnojmenné knihy zahraje krakovský Teatr Łaźnia Nowa ve velkém sále kulturního prostoru Depo2015.
Zahraniční hosty doplní Slovenské národní divadlo s čerstvou novinkou o vztazích nazvanou Děti režiséra Michala Vajdičky a zvolenské Divadlo Jozefa Gregora Tajovského. To uvede ekologicky a společensky laděný polodokument o jedné slovenské vesnici.
Mezinárodní přehlídka představí 40 inscenací a doprovodných akcí. Velký prostor dostane i výběr novinek z české scény. "Aktivistický pohled, aktuální, zaujaté promlouvání k současnosti - to ani tak není naší dramaturgií, jako je to trendem současného evropského divadla, který se propisuje do našeho festivalu," říká Michal Zahálka, podle kterého zejména v západní Evropě nikoho moc nezajímají vysoce estetizované inscenace klasiky. "I když samozřejmě máme rádi politické divadlo. Takové, které není prvoplánovou satirou, které ti neříká jen to, co už víš a co chceš slyšet, ale vede k úvahám o světě," dodává.
Plzeňský festival vstupuje do 31. ročníku. Od svých začátků, ve kterých zdůrazňoval středoevropský pohled a v programu vystupovala téměř výhradně divadla Visegrádské skupiny, se proměnil. Podobně jako město Plzeň. K některým kulturním změnám nejspíš přispěl i mezinárodní festival.
Od roku 2014 má západočeské město Nové divadlo, které se stalo další moderně vybavenou scénou pod hlavičkou Divadla J. K. Tyla. Naopak dřívější srdce festivalu, Komorní divadlo v Prokopově ulici, už scénickému umění neslouží.
Posunuly se i další části širšího centra Plzně, například bývalé depo dopravního podniku se u příležitosti kandidatury na Evropské město kultury proměnilo v umělecké centrum Depo2015. Každý rok hostí část festivalu, letos dokonce i jednoho z hlavních zahraničních hostů. Mezinárodní divadelní přehlídka byla jistě jedním z podnětů, proč se Plzeň v roce 2015 skutečně Evropským městem kultury stala.
Dnes je celé město modernější, má lepší atmosféru, myslí si Michal Zahálka, který na plzeňskou přehlídku začal jezdit v roce 2009. Tehdy studoval první ročník katedry divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Dříve se festival odehrával také v prostoru zvaném Peklo, který už neexistuje, a naopak došlo k rekonstrukci Moving Station, dřívějšího nádraží Jižní předměstí, které je dnes výbornou malou scénou pro nezávislé umění," srovnává.
Modernější zázemí dává pořadatelům větší možnosti. "Veliké evropské inscenace se sice zvaly vždycky, ale nyní se už nerozhlížíme jen po středoevropském regionu, zveme divadla také z Belgie, Francie, Velké Británie, loni jsme hostili velkou inscenaci z Kanady. To umožňuje nejen technické zázemí, ale i renomé festivalu. Když si režiséři přečtou, že u nás hostovali Robert Lepage, Thomas Ostermeier či Krystian Lupa, jejich ochota přijet do Plzně je větší," zmiňuje Zahálka hvězdné současné tvůrce.
Exkluzivní inscenace a možnost vidět na začátku sezony výběr z aktualit předních českých divadel láká do Plzně mnoho profesionálů z oboru. Festival se však i letos potýká s kritikou, že pro běžné diváky nezbývá dost vstupenek. "To není tak úplně pravda, ale místní mají v první řadě zájem o lístky na Dejvické divadlo, kterých by nebylo dost, ani kdybychom uváděli jenom Dejvické divadlo," brání se s nadsázkou dramaturg.
"Nechci ale říct, že by mezi místními nebyl zájem o mezinárodní divadlo, tak to nebylo nikdy. Ani si nemyslím, že program, který do Plzně vozíme, by byl výlučný, nedivácký, na druhou stranu inscenace hrané v jiném jazyce, kdy je třeba číst titulky, přitahují spíše divadelní fajnšmekry," dodává.
Kromě ruského exulanta Dmitrije Krymova a dalších hlavních hostů si osobně cení hostování Divadla Jozefa Gregora Tajovského ze slovenského Zvolenu. "Je to regionální scéna, která nikdy nebyla v Česku. Mají občas velmi progresivní dramaturgii," říká Zahálka o inscenaci, kterou ve čtyřicetitisícovém slovenském městě nazkoušel český kolektiv vedený režisérkou Petrou Tejnorovou a dramaturgyní Martou Ljubkovou. "Spolu se zvolenskými udělali senzační, obrazivou a vtipnou provokující inscenaci Jsme krajina," upozorňuje dramaturg, že ve slovenštině má slovo krajina ještě druhý význam, a sice země.
Podle něj je projekt hodně politický. "Vznikl na základě komunálně politického a ekologického problému, vypovídá něco nejen o ekologii, ale i o demokracii. To je na Slovensku velké téma i vzhledem k blízkým volbám," shrnuje Zahálka.
Tato inscenace vypráví o přehradě Slatinka, která byla naplánována v 50. letech minulého století, ale nikdy se nepostavila. Měla stát pár kilometrů za Zvolenem. Na nejbližší vesnici kvůli plánované přehradě připadla stavební uzávěra, která trvala až do roku 2017.
Teprve tehdy bylo definitivně rozhodnuto, že přehrada se stavět nebude. "Celou dobu tam bydleli lidé, nesměli si tam postavit nic nového, ale ani rekonstruovat. Jádrem té inscenace je boj ekologické organizace, která v 90. letech začala usilovat o zrušení záměru postavit přehradu. Jeden z kouzelných paradoxů je, že část obyvatel vesnice se proti ekologům postavila. Lidé nechtěli zrušení stavební uzávěry, protože se těšili na nové byty, které jim slíbili jako náhradu. Někteří vesničané se tak postavili proti těm, kteří se jich chtěli zastávat," uzavírá Michal Zahálka.
Mezinárodní festival Divadlo potrvá do 20. září. Hlavní program doplní představení pod širým nebem, sekce Johan uvádí v prostoru Moving Station, dále debaty, workshopy nebo výstava.
