Letos v létě ale vystoupí na několika hudebních festivalech, samostatné koncerty ji pak čekají na podzim v Praze a Brně. Tolik za sezonu jich naposledy absolvovala před desítkami let. "Doufejme, že zahrajeme i jednu nebo dvě nové skladby," plánuje Muchow s tím, že na podzimních akcích už by jich mělo být víc.
Skupina, která v sobě nese prvky kulturního mýtu 90. let minulého století, se neustále drží v povědomí. Před 34 lety ji založili dvacátníci, kteří svou hudbou na chvíli dobyli Londýn, načež se na prahu velkých mezinárodních příležitostí rozešli.
Tehdejší kytarovou a "hlukovou" Ecstasy of Saint Theresa představil západnímu publiku proslulý rozhlasový dýdžej z BBC John Peel a také britská značka Go!Discs, s níž podepsali smlouvu na pět - nakonec většinou nevydaných - alb.
Hudebně i složením to ale byla jiná formace než ta dnešní, která víc využívá sampler i elektroniku. Tvoří ji Jan P. Muchow jako jediný pokračovatel původního projektu, zpěvačka Kateřina Winterová a hostující hráči.
Existujeme ještě?
Z hibernace Muchowa s Winterovou probudily děti, které je do ní kdysi uvedly. Rodičovské povinnosti nedovolovaly umělci, vytíženému psaním filmové či televizní hudby i produkováním alb, a Winterové, herečce angažované v činohře Národního divadla a zaneprázdněné přípravou televizního magazínu Herbář, aby se ještě věnovali Ecstasy. Přitom před koncertem v Arše zmínil Jan P. Muchow, že do konce roku 2016 vydají nové album. Nevydali.
Až loni se opět krátce sešli. Vystoupili s rapery PSH, Matějem Ruppertem, Lenkou Dusilovou a Vojtěchem Dykem na neveřejném koncertu či spíš exkluzivní besídce pražské základní školy, kam chodí děti jmenovaných hudebníků stejně jako synové Jana P. Muchowa i Kateřiny Winterové. Ecstasy si ji získala - rodiče žáků projevili radost z toho, že ji opět slyší, potvrzuje Muchow.
"Naši synové jsou spolužáci v jedné třídě. Takže po dobu mlčení Ecstasy jsme se s Kateřinou vídali díky dětem poměrně často. A čas od času jsme si řekli, existujeme ještě? A shodli jsme se na tom, že existujeme, jenom se zrovna skupině nevěnujeme," vysvětluje Muchow, co se s Ecstasy dělo mezi večerem v Arše a besídkou, kterou škola slavila 130 let existence.
Když se na ni začali připravovat, dal Muchow na sociální síť X fotografii ze zkoušky. Zabrala jako návnada. Chytili se na ni dramaturgové festivalů. Najednou se začali ozývat s nabídkami. "My jsme přitom nikdy nebyli festivalová kapela. Jen jednou jsme hráli na Colours of Ostrava a jednou na trenčínské Pohodě," vysvětluje introvertní hudebník, který tvrdí, že je pro něho hraní před lidmi utrpením, a tak se snaží být na pódiu alespoň v šeru v pozadí.
Teď už ale mají na léto domluveno několik velkých akcí. Zahrají na Rock for People, Colours of Ostrava, brněnském Pop Messe, Besedě u bigbítu v Tasově či na festivalu hudebního magazínu Full Moon.
Muchow s Winterovou uvedou směs písní ze tří svých společných alb. In Dust 3 vyšlo roku 1999, Slowthinking o tři roky později a Watching Black v roce 2006. Tedy 18 let už Ecstasy nepřišla s novou skladbou. To by chtěl Muchow alespoň několika novinkami napravit.
Repertoár z prvních desek, které Ecstasy zveřejnila do roku 1994 v původní sestavě ještě bez Winterové - jmenovaly se Pigment, Susurrate, Fluidtrance Centauri natočené v rámci programu BBC Peel Sessions a Free-D (Original Soundtrack) -, hrát ale nehodlají. "Jsme v nové inkarnaci," naráží na už pětadvacetiletou spolupráci s Winterovou. "Bylo by to neuctivé vůči původní i vůči současné sestavě," dodává.
Staré skladby z počátku 90. let by v někdejší podobě navíc nemohly zaznít, protože tehdy kdosi vykradl zkušebnu kapely a zcizil efekty, které její zvuk určovaly. Původní sestava spolu od rozpadu vystoupila pouze jednou, a to v přídavku koncertu pro Radio 1 v Arše.
Není doba albová
Když se Muchow v roce 2016 zmínil o další desce, neměl ještě hotové nové skladby, jen rozpracované nápady. "V počítači sice dodnes mám složku EOST 2016, ale prostě už se tehdy nepovedlo, abychom z ní udělali něco smysluplného," vysvětluje s tím, že nápady ve složce nechá. "Vracet se k nim nebudu. Nevybavuju si, že bych někdy sáhl do šuplíku. To nedělám, nemá to smysl. Vždy se mi vyplatilo, a je to i rychlejší a funguje to líp, když muziku udělám znova," vysvětluje a plánuje, že zatím vydají jen singl nebo EP, protože "doba není albová".
"Můžeme udělat první singl, když bude fungovat, nahrajeme další a třeba pak z toho někdy album vznikne," objasňuje s tím, že lidé už elpíčka skoro neposlouchají, jsou spíš navyklí pustit si náhodný výběr skladeb třeba na platformě Spotify.
Od Muchowa, který jako producent, autor či hudebník stojí za plejádou alb - v poslední době například titulem Čierna labuť, biela vrana zpěváka Richarda Müllera, dříve za deskami Barbory Polákové -, to zní až rezignovaně. On však trend pozoruje nejen mezi mladými, ale také u vrstevníků. "Na alba nemají náladu, nesoustředí se, po páté písničce se nudí. Málo alb utáhne jejich pozornost," argumentuje.
Sám už je neposlouchá tolik jako dřív. "Celý den jsem ve studiu v hluku hudby, na které pracuji. A když přijdu domů, je to skoro ta poslední myšlenka, že bych si poslechl něco nového, co neznám. Pustím si nanejvýš vážnou hudbu nebo mluvené slovo, abych neslyšel další hluk. Je to jistá zvuková hygiena. Takže album si přehraju jen v den, kdy nejsem skladatelsky povinný nebo netočím, neprodukuji," říká.
A tak je pro něho hudba častěji jen informací. Přistupuje k ní asi jako k novinovému zpravodajství, které si člověk ráno rychle pročte. "Pracoval jsem teď na třech seriálech pro Novu, do kterých jsem vybíral také hudbu. A protože byl děj zasazený do prostředí mladé generace, chtěli jsme použít čerstvé skladby. Proto například denně projíždím playlist New Music Daily na Apple Music, abych věděl, co je nového," přibližuje.
Když ho při "listování" hudbou něco nadchne, vyvolá to v něm po tom všem, co už v životě slyšel a kdy mu spousta nových skladeb připomíná něco již dříve nahraného, o to větší euforii.
Tenkrát na Západě
Také v tvorbě pro Ecstasy nechce Muchow opakovat, co už posluchači kapely znají. Proto je každé album skupiny jiné. Jako kdyby styl Ecstasy spočíval v přesvědčení nemít styl. "Jsou to nahrávky ve smyslu tady a teď. Nebaví mě interpreti, kteří znějí pořád stejně, tak to dělat nechci," vysvětluje.
Jít proti posluchačskému očekávání je v populární hudbě poměřované úspěchem v hitparádách, jaký Ecstasy zažila v 90. letech v Británii, kacířské a netržní. Přesně takto se tehdy Ecstasy zachovala v Londýně - po úspěšné kytarové nahrávce pro Peel Sessions změnila styl a přišla s elektroničtějším, ambientním albem Free-D.
Když jej přinesla do Go!Discs, vydavatelství bylo v šoku. "Ale vlastně se jim ten progres líbil, ačkoliv tvrdili, že komerčně je to úplný nesmysl. Říkali nám: 'V USA jste prodali spoustu desek. Všechny anglické kapely sní o úspěchu v Americe a ta od vás čeká kytary, jenže vy jí je nedáte.' Ovšem nesnažili se nás přemlouvat, abychom udělali Peela dvě," vzpomíná Muchow.
Go!Discs bylo tehdy ještě takzvané nezávislé vydavatelství, a tak experimenty podporovalo. To se změnilo, když ho koupila nadnárodní gramofonová společnost PolyGram, jež zavětřila silný komerční potenciál. "Bylo to v době, kdy Go!Discs prožil megaúspěšný rok - tehdy vydali desku zpěvačce Gabrielle, která se stala jedničkou v britské hitparádě, a Paulu Wellerovi, někdejšímu členovi kapely The Jam, také on byl v Anglii číslo jedna. Ale pak Go!Discs vydali Portishead, jejichž masivní globální úspěch nikdo nečekal. Byli jedničkou v Anglii, v Austrálii, v Itálii a tak dále," připomíná Muchow.
V Go!Discs tehdy pracovalo pouhých pět lidí a nestíhali obhospodařovat masivní úspěch svých interpretů. Zachránit to mělo 51 procent akcií prodaných PolyGramu. Jenže do roka a do dne z těch původních pěti lidí zůstala pouze recepční. Když pak Muchow na základě původní smlouvy s Go!Discs nosil své nahrávky novým zaměstnancům, odmítali je, chtěli jinou hudbu. Londýnský sen se rozplynul a hudebník, který se v britské metropoli na čas usadil, zamířil zpátky do Prahy.
Přitom tehdy mohl dostat šanci, jaká se objeví jednou za život. Desku Free-D si poslechl americký skladatel Philip Glass, pověstný minimalista, autor progresivních oper a filmové hudby, a zavolal do Go!Discs, že se mu nahrávka velmi líbí a chtěl by s Ecstasy spolupracovat. Muchow byl zrovna delší dobu v Praze, kde točil film Šeptej, v němž hrál a psal pro něj hudbu. Do české metropole mu o Glassově zájmu dala vědět zaměstnankyně vydavatelství. Když se po čase vrátil do Londýna, aby se jejím prostřednictvím s Glassem spojil, už Go!Discs úplně pohltil PolyGram a "spojka na Glasse" tam nepracovala. Zmizela někde v Americe, odkud pocházela.
Vyhledat kontakt na Philipa Glasse se Muchow ani nepokusil. "To mě nenapadlo. Jsem hrozně neambiciózní. Čekal bych, až on zavolá mně," říká téměř třicet let po nevyužité příležitosti.
Krátkodobé cíle
Skoro to vypadá, jako by se Jan P. Muchow, vyhledávaný skladatel hudby k asi 50 filmům a seriálům, prosadil bez vlastního přičinění.
"Vždy mě někdo oslovil a něco po mně chtěl. I Richard Müller, když chystal poslední desku. Já ani nemám vlastní web a je to chyba, samozřejmě. Svým způsobem ambiciózní lidi obdivuji, protože ambice jim dává směr a cíl," zamýšlí se. On prý má jen krátkodobé cíle určované projekty, na nichž pracuje.
Jedním z nejbližších by mohlo být nové vydání tří alb Ecstasy z období Muchowovy spolupráce s Winterovou. "Přemýšleli jsme, že bychom k návratu udělali vinylové reedice, protože tato alba jako klasické LP desky nikdy nevyšly," plánuje. Naopak vinyly z prvního období Ecstasy existují, ale běžně se koupit nedají a bývají vzácné. Třeba LP Susurrate z roku 1992 zrovna nabízí jeden prodejce na webu Aukro.cz za deset tisíc korun.
"Poměrně často se nám ozývají zájemci ze zahraničí, že by chtěli vydat reedici Pigmentu, Susurrate i Peela. Práva na všechny nahrávky staré Ecstasy máme. Možná licenci někomu dáme, možná je vydáme sami, ale zatím jsme to neřešili," přiznává Muchow.
"Původní pásy skladuje Petr Wegner, ale ani nevíme, v jakém jsou stavu," jmenuje bubeníka první sestavy Ecstasy, v níž dále hrál kytarista Jan Gregar a zpívala Irna Libowitz. "Jsme stále v kontaktu, čas od času se potkáváme. Je ale nesmysl, abychom jako Ecstasy vystupovali ve dvou sestavách a mátli lidi. Kapela je funkční v jiném složení," vylučuje Jan P. Muchow naději, že by se snad někdy vrátila původní Ecstasy of Saint Theresa, jak mohl naznačit někdejší přídavek koncertu v Arše. Pak zaváhá a dodá: "Ale uvidíme."
