Kytary vyměnili za syntezátory, kalkul za tím prý ale není. Fanouškovská základna Dukly sice stále roste, ambici uchytit se v českém mainstreamu ale tříčlenná kapela nemá. To by podle klávesisty Jáchyma Kroheho vyžadovalo umělecké kompromisy, což si ani jeden z členů nepřeje. Proměna stylu má ve skutečnosti jednoduché vysvětlení - stárnutí a posun ve vkusu.
Více elektroniky se ve tvorbě Dukly založené roku 2017 začalo objevovat již na předchozí desce Honza. Ta vyšla poté, co se ke zpěvákovi Lukáši Vydrovi a kytaristovi Josefu Hradilkovi přidal Krohe, hrající na klávesy a právě syntezátory. Kapela zároveň přišla o jiného kytaristu, který se stal tátou od rodiny a na ježdění po klubech už neměl čas. A frontmana Vydru navíc kytarová scéna přestala inspirovat. "Už mi nepřináší to objevné, co v hudbě hledám," řekl serveru Seznam Zprávy. Klávesista Krohe se s ním shoduje. "Nejvíc se toho teď děje v elektronice a rapu. Kytarové žánry teď velký posun nezaznamenávají," přitakává.
Otevřeně přitom přiznává, že kytarový typ nebyl nikdy a přechod k tanečnějším rytmům si užívá. "Může to působit jako rozpor mezi taneční hudbou a melancholickými texty, ale vnímáme to spíš jako souhru," poznamenává Krohe. Příklon k rapu, který je v současnosti nejoblíbenějším žánrem v Česku, se projevil třeba přizváním rapera TK27 alias Tomáše Kučery k tracku Prší třetí den. Vypráví o vztahu, který sice stále trvá, ale je jasné, že se blíží k bolestivému konci. Frontman Vydra využil Kučerova mohutnějšího hlasu a nechal jej, aby si osobní sloku napsal sám.
Blíže k rapu má nyní i samotný Vydrův zpěv. Od melodičnosti se posunul ještě více k prosté deklamaci. Hudebník si v této poloze připadá sebevědomější, protože se nepovažuje za nikterak dobrého zpěváka. "Nemám silný hlas ani dobrou intonaci nebo artikulaci, ale tady jsem zjistil, že je nějaká další možnost, že stačí i rytmizovaná deklamace," uvedl pro server Alarm.
Všechno stejný, občas lepší
Kvůli rozsahům zpěváka se na Duklu ale nechodí. Charakteristické jsou pro ni minimalistické české texty se specifickou poetikou Lukáše Vydry, profesí středoškolského učitele a vystudovaného bohemisty. I jejich charakter se ale nyní proměnil. Dříve kapela třeba komentovala dění na Ukrajině, dnes jsou skladby zasazené mimo čas i prostor a popisují čistě osobní problémy. Přesto paradoxně působí méně mladistvě a bezstarostně, více se do nich promítá tíha každodennosti. To potvrzuje i klávesista Krohe.
"Všichni jsme ‘stárnoucí mileniálové’ a v něčem upadáme do stereotypu. Všechno je tak trochu stejný, i když je to místy lepší," naráží na název desky Stejný lepší. "Svět okolo se zároveň v mnoha ohledech zhoršuje. Člověk si v tom musí hledat nějakou naději, které by se chytil," pokračuje. Zároveň upozorňuje, že Dukla funguje už sedm let. "Za tu dobu člověk zestárne. Sám od sebe bych si to neuvědomil, mám stále pocit, že jsme na prahu dospělosti. Ale když člověk tu hudbu zpětně poslouchá, je evidentní, že řešíme jiné věci. Už tam není tolik skladeb o klubu, spíše o ztrácejícím se přátelství," srovnává.
Novinku výrazně ovlivnila také frontmanova zkušenost s postupným rozpadem dlouhodobého vztahu. Nejedná se o žádné bolestínské rozchodové skladby, ale záznam postupného rozkladu - od fáze, kdy vztah ještě funguje, ale je jasné, že spěje ke konci, přes etapu, kdy je člověk "zatím OK", jak zní název jedné z písní, až po smíření, že všechno pomine. To reprezentují závěrečné skladby Gripen a Tutto passa. "Neměla by to ale být úplně negativní deska, nikdo z nás není vyloženě pesimista," dodává klávesista. Zpěvák však přiznává, že jeho základním životním pocitem je nostalgie, což se do textů propisuje.
Magie na chalupě
Tentokrát ale frontmanovi chyběly nápady, a tak místo aby do zkušebny přinesl texty i akordy, vzali tvorbu z opačného konce. Sbalili nástroje a odjeli na chalupu Kroheho rodiny v Jizerských horách. Tam za jeden víkend položili základy všech skladeb, které se nakonec dostaly na album Stejný lepší. "Určitě se tam z každého z nás promítá víc než v předchozích albech," zmiňuje klávesista.
Na chalupě se podle kapely odehrála "magie". Nejeli tam s jasným očekáváním, spíše chtěli změnu. "V té době jsme neměli krásné studio, jako máme teď, měli jsme sdílenou zkušebnu na Vinohradech, strašně špinavou a bez oken. Netvořilo se nám tam dobře. Chtěli jsme zkusit pracovat v izolovaném prostředí a prozkoumat, jak bude fungovat, když budeme skládat od samého začátku všichni společně. Překvapilo nás, jak to bylo plodné," říká s tím, že se trojice považuje za nejlepší kamarády, a tak nenastaly žádné hádky.
Nedostatek textařské inspirace nakonec vyústil v to, že Dukla zařadila i předělávku písně Ženo má od uskupení Spirituál kvintet. "Jáchymův nevlastní táta měl na chalupě tři zpěvníky Spirituál kvintetu. Sáhl jsem po tom prostředním. Začal jsem v něm listovat a zkoušet různé texty. Takhle jsem došel k songu Ženo má, který jsem nazpíval i s frázováním na první pokus," říká Vydra o vzniku skladby, která nakonec nese název Spirituál kvintet freestyle, je vyšperkovaná novým elektronickým kabátem a přibyla v ní jedna frontmanova sloka. V různých postmoderních odkazech a narážkách na předchozí hudbu se Vydra obecně vyžívá. Již na předešlém albu se objevila třeba skladba s názvem Holubí dům.
Letošní písně navíc doplňují různé výkřiky a fragmenty rozhovorů. Některé vznikly přímo na chalupě, kde hudebníci tvořili, jiné jsou vystřižené z náhodných rozhovorů, jeden dokonce z telenovely, kde z úst postavy zaznívá: "Jak jsi se mohla zamilovat do muzikanta?". Tyto zvuky nejčastěji nahrává na telefon kytarista Josef Hradilek.
Dřív se s alby "nemazali"
Deska má celkem 29 minut, což odpovídá dřívější diskografii Dukly, která vydává buď podobně dlouhá alba, nebo EP. Podle Kroheho to souvisí i s celkovou proměnou toho, jak konzumujeme hudbu. "Lidé nemají čas na to, aby soustředěně poslouchali hodinové album," myslí si. Zároveň pozoruje, že streamovací platformy dávají stále nové podněty a spíše vybízejí posluchače, aby objevoval stále něco nového, než aby dokola poslouchal dlouhé album. "Trochu jako na sociálních sítích," přirovnává.
I Dukla se tak dříve přizpůsobovala tomuto modelu a vydávala častěji jen nahrubo upravené EP. "Moc jsme se s tím nemazali," komentuje Krohe. Paradoxně až s albem Stejný lepší pojali celý proces seriózněji. I když základy skladeb vznikly za víkend, proces pak pokračoval další rok. "Dřív jsme si s tím nedělali žádnou hlavu, teď jsme obrovské stopáže z chalupy hrozně dlouho stříhali, dali jsme si práci s produkcí i postprodukcí," vyjmenovává.
Ačkoliv Krohe členy kapel označil za "stárnoucí mileniály", mediální škatulku skupiny právě pro tuto generaci nemají rádi. "Demografie našich posluchačů je ve skutečnosti dost zvláštní. Nejvíce nás poslouchají ženy mezi 15 a 25 lety a pak muži mezi 30 a 40 lety," říká klávesista. "Vidíme to i na koncertech. Vpředu stojí holky, které znají všechny texty, a vzadu kluci a pánové, kteří si jen tak pohupují hlavou do rytmu," dodává.
Chtěli by nabourat i stereotyp kapely z české metropole. Pražské reálie tentokrát zmizely i z textů, kde prý ale nikdy nebývaly zásadní - sloužily spíše jako básnická figura, děj se klidně mohl odehrávat jinde.
Již od března je Dukla na svém zatím největším turné, v rámci něhož nevynechává ani menší města jako Rožnov pod Radhoštěm či Klatovy. Alternativní skupina to bere jako výzvu. "Chceme udělat krok dál a oslovit nové posluchače tam, kde jsme ještě nebyli." Dávají na organický růst a ten se podle Kroheho i v době streamů a sociálních sítích nejlépe buduje poctivým koncertováním.
