reklama
 
 

Recenze: Báby jsou tragédie k popukání. A to je vlastně vše

17. 12. 2014
Báby. Báby. | Foto: DNZ - KIVA
Titulními postavami inscenace Divadla Na zábradlí jsou maloměšťácké starší ženy, mentálně i duševně prázdné, které svou banalitou terorizují okolí. Daniil Charms v nich viděl zdroj úpadku a dekadence.
Doporučujeme

Recenze - Texty Daniila Charmse si nelze splést s ničím jiným. Většina jeho groteskních povídek si vystačí s pár větami, v nichž se dovídáme celkem absurdní historky za hranicí našeho chápání. Navíc tón těchto textů je silně naivní, insitní. Přesto se v nich skrývá mnohovrstevnatá dobová výpověď a ostrá společenská kritika.

Charms ve své tvorbě velmi originálně zrcadlil dobové nálady. Sám byl obětí stalinských čistek a neprávem se dostal na psychiatrii. Úzkosti a odmítání represí projevil originálním nihilismem, kdy absurditu a nonsens povýšil na jedinou možnou komunikaci. Ostatně, v tak absurdní době je šílenství jakýmsi privilegiem, prostorem pravdy a upřímnosti. V jeho tvorbě tak nalezneme nečekané vtipy, které jsou stejnou mírou k popukání i k pláči.

Notoricky známé příhody o muži, který si šel koupit bochník chleba a potkal druhého (a to je vlastně vše), či o muži, který se přejedl hrachovou kaší a zemřel, by ovšem na divadle mohly lehce dopadnout jako defilé bláhových ptákovin. Dramaturgyně Dora Viceníková a režisérka Anna Petrželková ale měly jasný záměr dostat se hlouběji a svůj záměr v inscenaci Báby v Divadle Na zábradlí do důsledků naplnily. Vytvořily tak vskutku pozoruhodný kus, při kterém se divák od srdce zasměje a zároveň trne hrůzou, jak kruté a škodolibé jeho pobavení je.

Základním pocitem, který Charms vtěluje do svých próz, je stísněnost. Ve své podstatě je tedy téměř existencionalista, svým projevem ale humorista. Groteskno – tedy propojení tragického a komického – je pro něj tvůrčím principem, nástrojem na kritiku společnosti a zároveň způsobem obrany vůči ní.

Střípky společenské dekadence

Nezaměnitelné postavení mají u Charmse různé báby – maloměšťácké starší ženy, mentálně i duševně prázdné, které svou banalitou terorizují okolí. V takových lidech vidí Charms zdroj úpadku a dekadence, protože svou omezeností degradují celou společnost. Proto se i báby staly titulními postavami scénické kompozice Divadla Na zábradlí.

Brilantně vystavěný text je jedním z nejpozoruhodnějších dramaturgických počinů Divadla Na zábradlí. Jednotlivé miniatury nejsou pouhým výčtem několika Charmsových próz.

I když by se to mohlo zdát jako nemožné, tvoří významově i formálně komplexní celek, v němž jsou čitelné tematické linie i postavy.

Viceníková s Petrželkovou dbaly na vytvoření rytmu inscenace, který by udržoval diváckou pozornost a budoval významy i tam, kde by je nikdo nečekal.
Výstupy mají vlastní minimalistické děje, ale zároveň dramatické napětí vzniká i mezi nimi. Jednou se příběh jen vypráví, jindy je zdramatizován nebo předveden pohybově a fyzicky. Některé scénky jsou čistě vizuálně působivé, jiné jdou na dřeň zásadním otázkám lidskosti, další svou repetitivností zrcadlí nemožnost úniku z bludného kruhu tohoto zrůdného univerza.

Životní tíseň ve stísněném prostoru

Existenční úzkost a obludnost jsou přítomné i ve výtvarném konceptu inscenace (Eva Jiřikovská). Tak jako všechno v inscenaci Báby, i kostýmy a scéna do sebe perfektně zapadají. Čtyři a jedna bába (v podání Natálie Drabiščákové, Magdalény Sidonové, Dity Kaplanové, Anežky Kubátové a malé Rebeky Němcové) jsou všechny oblečené v kytičkových nemoderních šatech, silonových ponožkách a s prošedivělými parukami se stařeckým drdolem.

Bohatě vycpané kostýmy z hereček tvoří vskutku prototypy tělnatých hospodyněk, které jsou už dávno za zenitem. Obzvlášť vtipný je tento kostým na páté z bab – malé holčičce Rebece. Možná by se nápad obléct dítě do kostýmu obtloustlé a prsaté báby mohl zdát laciný, ale není tomu tak. Dokazuje smysl inscenačního týmu pro citlivé propojení obludnosti a laskavého humoru, o šprýmování na účet těch nejvážnějších věcí a o vážnosti, se kterou pojednávají o těch největších pitomostech.

Scéna je jako Charms samotný – úzkostná, divná, celá naruby a nevkusná. Prostor jeviště je doplněn nepravidelnými výklenky v překližkové zdi na horizontu. Zde, ve stísněných podmínkách, se odehrávají některé výstupy z domácností. Výklenky jsou zařízené nábytkem z první poloviny minulého století a všemu dominuje záchodová mísa – znova na první pohled laciný vtip, ale pozorný divák ocení, jak moc toho záchod symbolizuje.

Báby a kadeřníci

V tomto prostředí, jak vystřiženém z kabinetu doktora Caligariho, kreslí herečky v ostrých obrysech karikatury nelidských žen. Nejvýmluvnější je výstup, kde nemotorně tančí na slavný hit Ally Pugačevy. Ten je v tomto kontextu dokonalým symbolem socialistické popkultury pro frustrované hospodyňky, které tajně čekají na svůj románek.

Obzvlášť Natália Drabiščáková a Magdaléna Sidonová vytvořily nezapomenutelné typy. Každá si zvolila jinou stylizaci, se kterou procházela všemi výstupy.

Sidonová ztělesňuje mentální omezenost na hranici demence. Ve víru rychlých a krutých výjevů je naprosto ztracená, ničemu nerozumí a řeší jenom otázky, které jsou na úrovní její inteligence – kupříkladu jak napočítat do deseti.

Viceníková s Petrželkovou jí předepsaly repliky, které jsou naprostým nonsensem a ve kterých Charms rezignoval na jakoukoli sdělnost. Sidonová je říká zpomaleně, s infantilní nechápavostí a nervozitou.

V tomto smyslu je Drabiščáková jejím pomyslným protějškem. Nejčastěji ve výstupech pomlouvá, konspiruje, ponižuje. Věhlasný temperament herečky skutečně učinil z těchto postaviček plnokrevné hysterky, kterým navíc Drabiščáková dodala brilantní pohybovou a mimickou komiku. V němém výstupu, kde s opulentním nevkusem klopí do sebe panáky, drbe se v rozkroku a snaží se udržet rovnováhu, překvapila až chaplinovským talentem pro groteskno.

Neméně výrazné jsou mužské role kadeřníků v podání Petra Jeništy a Miloslava Königa. Stejně jako jejich kolegyně i Jeništa s Königem naplno ukázali svůj talent pro groteskno, pro krutost zahalenou v hávu bezbřehého humoru.

Etický vzkaz inscenace

V komediálním rámci inscenace se zrcadlí vážná témata, jakými jsou vulgarizace ženské sexuality, agresivita, donašečství, alkoholismus, nelidskost a další. Závěr inscenace na opravdu krátkou, ale o to intenzivnější chvíli, radikálně změní tón.

Burleskní humoresky s tragickým vyzněním se mění na přímo hororovou koláž. Inscenační tým tak potvrdil, že každým momentem a nápadem směřují ne k pouhému pobavení, ale ke kataklyzmatickému vykřičníku a hlubokému zamyšlení.

V tomto závěru hraje hlavní roli malá Rebeka, která se vymaní z objetí opilé báby a následně ji vidíme, jak agresivně mlátí panenkou o podlahu či jak se mechanicky a děsivě směje jako hračkářský klaun z hororu. Panenka má rovněž šedivý drdol a stejné kytičkové šaty, můžeme tento výstup tedy chápat i jako sebedestruktivní agresi dítěte, kterého dětství a čistota je opomíjeno ve světě neduhů dospělých. Nelidskost se tak přenáší z generace na generaci a v tomto začarovaném kruhu jsou děti již od útlého věku bezduchými bábami.

Ve scénické koláži Báby vytvořil tým Divadla Na zábradlí svět, ve kterém neplatí pravidla naší reality, komunikace ani pouhá fyzika, ale o to pravdivěji se tento nonsens jeví. Jak po technické stránce, tak i z hlediska osobního originálního vkladu inscenátorů, rozhodně stojí za zhlédnutí. Nabízí spoustu asociativních hříček, prostoru k zamyšlení, inteligentních aluzí i bezbřehého humoru.

Báby. Režie: Anna Petrželková. Dramatizace textů Daniila Charmse a dramaturgie: Dora Viceníková. Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská. Hudba: Jakub Kudláč. Hrají: Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Dita Kaplanová, Anežka Kubátová, Petr Jeništa, Miloslav König. Rebeka Němcová. Premiéra 12. a 13. prosince 2014. Nejbližší představení 29. prosince a 13. ledna.

autor: Tatiana Brederová

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama