Osmadvacetiletý student režie a dramaturgie z divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Nowotarski s brněnským divadlem spolupracuje podruhé. V březnu, brzy po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, se pod jeho vedením uskutečnil Den ukrajinské kultury v pasáži Alfa. Tam divadlo sídlí. "Dělat něco bylo pro mě v tom období nutností. Dokonce nebylo podstatné, co konkrétně. Hlavní bylo, aby to nějak pomohlo Ukrajině, třeba jen zdánlivě," říká.
I díky tomu si uvědomil, že jeho profese může mít v těžké situaci, jaká postihla jeho vlast, stále nějaký smysl. "Po takové zkušenosti, jakou je ruská invaze, potřebujete dlouhý čas na to zase obnovit své motivace a důvody k tvorbě," vysvětluje.
Během Dne ukrajinské kultury například dívky a ženy hovořily o okolnostech svého útěku z rodné země. Tehdy se objevila myšlenka dál pracovat právě s příběhy krajanů a zjišťovat, jaká je každodenní realita příchozích z Ukrajiny a nakolik se jim daří začlenit do české společnosti, když stále doufají v návrat domů.
Divadelníci postupně pro spolupráci vybrali pět lidí, kteří letos na jaře přišli do Brna a jeho okolí. Jsou jimi Artem Afanasjev, Valerija Bojčenko, Illja Borzenko, Anna Nedaškovska a Julianna Papp.
"Nápad na inscenaci přišel od vedení HaDivadla, ale líbil se mi a našel jsem si k němu svůj klíč. Spočívá v tom, že sice válka a genocida už svět unavily, ale každý z Ukrajinců v sobě nadále nese nezahojené rány. Jen to už tolik nedáváme najevo," říká Nowotarski. Podle něj je cílem projektu pomoct účastníkům tyto rány ukázat a "divákům dát naopak možnost do nich obrazně řečeno strčit prst".
Do Česka od únorové invaze dorazilo z Ukrajiny téměř půl milionu dětí, žen i mužů. Inscenace se ptá, zda žijí ve stejné realitě jako Češi. "Jaká je ta jejich? Ráno kuchařský kurz, péče o malou dcerku, přednášky a práce na výzkumu, večer volejbal s účastníky kurzu češtiny. Stihneme večerní telefonát s babičkou nebo manželem a kdy se spolu setkáme?" ptá se anotace.
